Písmák La Femme Bienheureux II. - Nadržený Maty
II.
Teď už si nejsem moc jistá a tak kolem nich procházím sem a tam, zatímco Maty už sedí na prostorném gauči potaženém pestrobarevnou kytičkovanou látkou vrohu a klopí zrak kzemi. Má to tak asi nařízené. Zřejmě mě nesmí pozorovat při výběru těch dalších.
La Femme Bienheureux
„Tak, tady je máme ty nové, dosud nerozebrané anebo zavržené a vrácené. Můžeš si vybrat. “
Je jich tu asi třicet, mladí, starší a někteří už mezi čtyřiceti a padesáti.
La Femme Supreme se usmívá a pravou rukou ověšenou stříbrnými prsteny činí ladné gesto, kterým najednou ukazuje na všechny znich.
Aby nezanikl cit
Já Tě mám ráda asi bez důvodu,
možná jen pro naši shodu
a možná pro Tvůj hlas.
Já Tě mám ráda asi bez důvodu,
Velký zdvih
Sečíst, odečíst, kvalt, kvalt,
ze soboty na neděli
a potom oddech, halt.
Přičíst čas, načíst sčítací list
Pryč s Vaší karmou
Moje špatná karma dosud mě neskolila,
ale přesto většinou chtěla bych se mít líp.
Ráda bych v kuse léta šťastná byla,
někdy mívám ale dojem, že Štěstík vmém životě chcíp.
Proroctví - Armagedonu a rada
Konec světa se blíží,
tak šukejte bez rozmyslu každý den,
už Vám to karmu neponíží,
nebude návratu, svět bude roztaven.
Lež trochu jinak
Nejdřív se pořádně vylež,
a pak už nelži více,
do světa vypustils lží už na tisíce.
Lež, máš krátké nohy,
Teď
uvíznutí vminulosti,
vzpomínky na hvězdičky vočích již nehřejivých
nostalgické bdění,
strhávání obvazů zran nehojivých
Nic
Vlastně bych nejradši byla Nic,
kdyby se tim daly vydělat peníze,
který civilizovanej člověk potřebuje kživobytí.
Nejradši bych byla Nic
Tanec v bezčasu
Tančit sTebou všeru,
když slunce teprve zapadá…
Já chtěla bych to – na mou věru.
rozšťastnilaby se mi nálada.
Ptáček za oknem
Za oknem ptáček
je zvědavý jak dítě
ťuká zobáček
Ťuky ťuky ťuk
Láska a hovno
Proč po mě dnes kolegové
tak zálibně se dívají.
Až zdá se mi,
že milují mě potají.
Mé klony mi stačí
Někdy mě to nebaví
psát pro nekomentující mozky
zmých básní pro nic za nic
stávají se trosky
Lampióny v duši
Cílevědomí směřují kcíli
a nenajdou si ani chvíli,
aby se zamysleli…
Každý máme jiný cíl,
Postřelený kocour
Od myslivce postřelený
na dvorku je sám,
zatímco já vpráci sedím
a dobře se mám.
Jarní přání
Přeju pěkný den,
ať je jako sen,
ať zmizí rýmy hlen,
zamrzlý mozek,
krámy
Krámy přepadly mě vpráci,
můj půvab se náhle ztrácí…
Bundu na sebe oblékám
a odcházím honem: Víte kam.
Lepší je smířené usínání
Když hvězda padá znebe,
nehodlám přát si Tebe.
obdivuju tu hvězdu tiše a nechci od ní nic,
vždyť dávno vím, kdo chce víc ten nemá nic.
Poslední nával zimy
Zamrzlá rýma vpapírovém kapesníku
Poslední nával zimy
Zamrzlá stolice ve střevech
Zácpa vzácpě
Nech mi aspoň jednoho inženýra
Já vím, jsi mladší, čerstvější, máš pěkně obarvené a učesané vlasy, máš moderní brýle, kozačky pod kolena, jsi ustrojená podle módy, ze ksichtu si každé ráno pomocí make-upu tvoříš obličej, právě jsi získala titul… Ale nech mi taky jednoho.
Já mám zase životní zkušenosti, jsem duchaplná (co na tom, že jen výjimečně), vlasy si nebarvím a lítají mi do všech stran (někoho by to mohlo snad i zaujmout. ), nenosím brýle (stačí mi, že vidím rozmazaně, svět je poetičtější), kozačky bych si na sebe nikdy nevzala (mám ráda, když mi dýchají lýtka), stále se ještě nemaluju (možná bych už ale bez make-upu neměla ani dávat před barák žrádlo kočče), mám universitu života stitulem Nnbk (navěky naivní blbá kráva)… Co na tom. Stejně mi můžeš nechat aspoň jednoho.
Někteří (inženýři)
Je jim třicet, narodili se svysokým IQ a nízkým EQ, proto vždy byli schopni žít podle návodů. Není to tak dávno, co dostudovali vysokou školu. Stali se znich inženýři. Dál už studovat nemuseli, titul inženýra stačil ktomu, aby získali dobře placenou práci.