Písmák Jak chceš...
Nazývám tě jmény jež do úst mi vlastně sám vkladas,
a na mysl mi nepřicházejí jiná.
Však ber je jak chceš, vnimas a prijimas
- at nepříjemná, či vlídná.
Melancholie podzimu
A zas ta melancholie podzimu ke mě promlouvá,
je čirá, čistá i blátem špinavá,
je barevná však rázem šedivá,
je mrak, těžký beran na obloze.
Probuzení
Vzpomínám na ni.
ležela tehdy vedle mne, tak zranitelná
a lehce oddechovala.
Pramínky vlasů
Polibek Éricův
Kdo tvrdí, že do hudby se nelze zamilovat, zřejmě zatím skrze ni neprocitl.
Moci a přeci nesmět
Nechápu, co se to děje.
Každé mé rozhodnutí
se mi do tváře směje.
Spěch a hloupost si ruce podali.
Rozloučení
"Na tácek od cukroví píši Ti vzkaz,
že to, co dříve býti mělo, nyní už nemá.
Se slzou na duši loučím se do budoucna,
až růžové budou mraky a reálná jsoucna. "
Usnout a milovat
Ach. co dělat. Co si počít.
když Tvůj pohled už nemohu ustát.
Letní vzpomínka
Tak daleko a přitom blízko,
byli jsme si. pamatuješ.
tehdy. pod hvězdami, leželi jsme
a Merkur s Venuší, tak nízko
Uvadnutí pod korunami stromů
A když už jsem si myslel, že
z naivity jsem se vyléčil,
zakotvil v čase neznámém,
pocit již tolik známý.
Marnost
Cítím, že cosi kolem mě už nemůžu nijak ovlivnit. Aspoň dřív jsem si myslela, že to člověk dokáže. Takový pocit odevzdanosti, jistě ho znáš. A skrze veškerý můj pravděpodobně předstíraný optimismus se prodírá na povrch cosi, co mě chce stáhnout zase dovnitř.
Zklamání
Člověk pocítí, že se nemůže nadechnout až když už je pozdě. Až když není schopen pohybu a tudíž záchrany své duše lapající po vzduchu.
Pak lká nad svým marným životem a ptá se sám sebe 'proč se sakra pouštím bezhlavě do věcí, které nepromýšlím do předu. Proč žiji teď a nemyslím na to co bude.
Na pivě
Pln energie zmožen poodhalil mi
fotky z depozitáře,
ukradnuté polohy potajmu
tam někde z pod polštáře.
Strach
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, z čeho mám největší strach. Trvalo mi to celý rok a půl vztahu, než jsem na to přišla.
Každý máme něco, s čím se potýkáme. Každý máme z něčeho strach.
Klíč k životu
Je zvláštní, jak člověk dlouho hledá něco, aniž by věděl jak to nazvat. Může strávit týdny, měsíce ba i roky pouhým hledáním, ale neuspěsně. Pak zírá do prázdna a tápe. Co mi jen schází.
Faleš v srdci? Ne, děkuji
Člověk s věkem sice mění priority, ale v srdci by měl zůstat stejný.
Svět plný světů je
Svět plný světů je,
když do těžítka z dávných dob,
uschovat svou lásku chtěl.
A cítil
Trpké ovoce
Hádka je jako trpké ovoce. Cítíme její pachuť ještě dlouho po ochutnání.
Stále malé dítě, nebo už pomalu dospělá?
Mívala jsem dlouhé hnědé vlasy. Myslím, že světle hnědé s nádechem zrzavé. - Ta se mi moc líbila, vždycky mi tak nějak vyrazila na vlasech každé léto, když slunce pražilo a z mých vlasů vysálalo i ten poslední tmavý odstín. Byly rovné, s drobou ofinou na straně, i když na konečcích se přirozeně trochu vlnily.
Pochopeni sebe sama
Kdyby se kazdy trochu zajimal o psychologii, nebylo by tolik problemu pochopit okoli, protoze by kazdy pochopil sam sebe .
Jen další životní příběh
Narození dítěte, svatba zamilovaných, nebo narozeniny - to vše vítáme s otevřenou náručí, to nás duševně naplňuje štěstím.
Ale vyrovnat se se smrtí někoho blízkého - to nebylo, není a snad ani nikdy nebude snadné. Víte, sice se nepovažuji za žádného mága v literatuře, ale chtěla bych Vám přiblížit svůj příběh. I přes můj v celku mladý věk jsem zažila již mnoho životních příběhů, jak tomu ráda říkám.
Čáry s úsměvem
Vykouzlení úsměvu neobdaruje jen smutného, ale i kouzlem nadaného.
Lože od krve
U ranní kávy,
poslouchám zprávy,
co Ty a já včera
a dnes v noci,
Dospělost
Když mé oči bloudí po stěnách, často se mě pak ptají: "Jsi připravená. "
A upřímně, ani dnes večer tomu nebylo jinak. Opět se mě chytla nálada, kterou bych nejraději vyprovodila k východu, ale díky únavě jsem již neměla sil, a tak jsem si jen oddaně lehla na postel. Jako obvykle jsem si prohlížela strop a zdi poseté několika plakáty a ústřižky z novin.
Odchod
Občas toužím odejít.
Při stavech depresivních,
mívávám nutkání,
skoncovat s pocity, naivních
Měla být má ...
Vyrostla a zmoudřela,
ta dívka před našimy zraky,
do krásy vykvetla .
Z deštivých dnů mé duše,
Nálezné rozbřesku
Když i v temném ránu nalezneš paprsek slunce, hned rozední se na celý den.
Uznání chyby
Člověk tolik obviňuje okolí, než se konečně podívá do zrcadla.
Tak nějak ze života
Kdysi malá dívka chtěla poznat svět, co možná nejdříve a nejrychleji. Ale když jí na bedra dopadla první těžká cihla osudu, rozeběhla se zpět domů. Za mámou, za tátou, za sourozenci a za rodinným psem. Teplo rodinného krbu ji zas dodalo energii a povzbuzení rodiny odvahu a seběvedomí.
Pochopení
Není vše snadné tak,
jak se může zdát.
Není vše těžké tak,
jak si snažíme namlouvat.
Rozumná láska
Dříve se mé srdce a rozum často hádali a bohužel to byl vždy rozum, kdo vyhrával - srdce jen tiše trpělo. Ale od té doby, co jsem Tě poznala, jsem se rozhodla být hloupá.
Podzim
Zda-li se pohybuji na okraji propasti.
Zda-li příjde brzo má záhuba.
ptám se.
Vše je tak nejasné a matné,
Parapet
Sedím na okraji parapetu,
pod nohami černá díra,
jen lampu, tu a tam,
rozzařuje má víra.
Zamilovaný do peněz
Milovat člověka proto kým je a ne proto jakým je, bývá hrozná chyba.
Bolest a ... Odpuštění?
Nůž poranil tělo, slovo ranilo ducha. A náplast ranku na srdci - nezhojila.
Liz
Upřímnost. - vytratila se Ti ze srdce.
Odvážnost. - utekla mi od výčitek.
Emoce
Láska je mocná čarodějka, touha a vášeň nezkrotné síly a pocit štěstí se stává návykovým . Někdy však sražení k tvrdé zemi vyláká z nory strach. Ten se s oblibou vydává na lov krásných emocí. Zanechá jen obavy, bolest, klaustrofobii uvnitř srdce a nutkání vyhýbat se lásce, touze, vášni a štěstí.
Co láska našeptala větru
Když po suchých vlasech stéká Ti voda,
když na mořích usazuje se prach,
tehdy zlost a nenávist už není móda,
tehdy procitá i nejhorší vrah.
Naposledy
Prázdno, prázdno všude kolem mne, jen malý můstek visí na posledním provázku naděje . Poslední pohled mne dělí od tiché samoty . Naposledy .
Pramínek euforie
Dokonalá hudba, pumpuje krev mou,
dokonalá společnost, provádí mne tmou.
Dokonalé rytmy, buňky k pohybu nutí,
dokonalý svět, brání v stresu utonutí.
Postava v zátiší
O lůno, lůno má,
proč láska mi nebyla svolena.
Černá postava v zátiší,
s děsivým pohledem,
Scházíš mi
Scházíš mi
Stále mi scházíš, snad víc a víc,
miluji Tvou osobnost, Tvůj rub i líc.
Pláču pro Tebe snad každý den,
Štěstí moje i Tvé, Neštěstí .. naše?
. Zatracená spravedlnost .
Každý v životě ochutná kapku štěstí, lásky, naděje i víry.
Ale koho sakra napadlo to pak zničit povodní bolesti, úzkosti, strachu a beznaděje.
Báseň pro "Romea"
. Stale o me nevis vse, o mem srdci ani co ukryva ma duse .
"Ach, ty zamilovany jsi pan", ja tedy pujdu projit lan,
dokud luzko sve neobjevim, mozna to je mym poselstvim,
projdu zemi, lesy i poustemi,
Bublání vod
Bylo to nádherné .
Řeka byla tak hladká, jako kdyby na ni byl led - skoro jsem až chtěla seskočit z mostu a klouzat po hladině, stát se součástí toho večerního mumraje, protože ta řeka naprosto nepociťovala žádný poryv větru a jen tiše dál odtékala na sever. Sídliště v západu slunce vypadalo jako panorama nějakých hradeb starého hradu, na hladině, jenž byla zbarvena do rudofialové, dováděly kachny a ti růžoví beránci na obloze, utvářeli každou chvíli jiný obrazec. Bylo to jako koukat na úžasný obraz nadaného umělce, na obraz jenž pod tvým pohledem ožije a ty - i když kolem tebe lítá hejno komárů, které z nějakého nepochopitelného důvodu právě dnes ani nenapadne, ba ani jen na vteřinu, usednout na tvou kůži, aby v tvé krvi smočili své sosáky- se můžeš jen díváním, jen tím, že budeš malý divák v povzdálí, stát součástí toho všeho, a tak zaujmout hlavní roli.