Ples: Poslední 5.část

„Čau. “
„Čau,“ opět nahodila svůj široký úsměv, jako pokaždé když ho viděla.
„Jdeme tancovat. “
„Počkej chvíli,“ otočila se zpět ke své skupince, něco tam chvíli štěbetala a zanedlouho se otočila zpátky kLeošovi.

26. 09. 2010
0
2
570
Próza na pokračování

Ples: 4.část

4. část
Když procházel tím nejvyšším patrem, spatřil dívku vblyštivě modrých šatech. Seděla na kraji stolu vpánské společnosti, ale Leoš byl dost opilý a tudíž i sebevědomí na to, aby si to bez ostychu namířil přímo kní. Zahlédla ho.

24. 09. 2010
0
0
482
Próza na pokračování

Ples: 3.část

3. část
Venku už svítil měsíc, lehký zimní vítr se vinul kolem Leošovi bundy a najednou mu začala vibrovat kapsa. Vtelefonu se ozval ženský hlas.
„Nazdar Vochech.

22. 09. 2010
0
0
476
Próza na pokračování

Ples: 2.část

2. část
Asi před rokem ve druhém ročníku stál Leoš se spolužákem Rudou před školou na své tradiční housce. Byla tam i Lucka, slečna o rok níže.
„S touhle holkou se do konce mýho studia vyspím,“ pošeptal mu.

20. 09. 2010
3
2
527
Próza na pokračování

Ples: 1.část

Prolog
Dovolte, abych se představil. Bez mého vědomí, se jediná živá duše nenarodí ani nezemře. Vrůzných částech Země mám různá jména, pro některé jsem jenom zjev. Někteří mě nenazývají jinak, stačí jim věřit, že existuju.

18. 09. 2010
3
1
456
Próza na pokračování

O vědomí

Nechť čmelák opyluje květ,
zněhož další na jasném slunci rozkvete,
přiletí další a další květ rozkvete.
Nechť čmelák stane se vědomým,

26. 08. 2010
2
3
639
Volné verše

Vzpomínka na dědu

Tehdy ho viděl naposledy, ale to ještě vůbec netušil.
Jeli zrovna se svým otcem zfotbalového zápasu a potřebovali se na chviličku zastavit u otcových rodičů.
„Počkáš tu, nebo chceš jít se mnou nahoru. “ zeptal se táta malého Ondry, když zaparkoval před domem svých rodičů.

25. 08. 2010
4
5
627
Povídky

Zpověď

Musím poděkovat všem, kteří toto budou číst. Prokážou mi tím obrovskou laskavost. Protože já jsem člověk, který se potřebuje vypovídat, potřebuje komunikaci a své problémy řešit a to hned. Teď zrovna se potřebuju svěřit, moje emoce musí ze mě okamžitě ven, protože jsem naplněn jako sopka, která má každou chvíli vybouchnout.

24. 08. 2010
0
3
628
Povídky
Nahoru