Dva panáky pod normálem
Velice nutně
dnes, jakož i jindy a poslední dobou (imrvére)
potřebuju se opít
vymazat realitu
průnik vesmírů, vinárna a teorie chaosu
Cítila jsem že jsi okoralý jako chleba
a byla šťastná že jsem vedle tebe
konečně
a taky jsem moc mluvila
wish you.. were here
Všechny tvé polibky na prstech daly by se spočítat
a kdyby se jen trochu chtělo
řeklo by se víc než jen rád tě vidím jak je
Nebe i peklo jsou v nás
jako stín, který nepřekročíš, jako srdce, které ti nepatří
Vypad mi díleček z puzzle který nosím v sobě
někde se válí je ten prostřední
ten ke komu zapad je jinde
celý to furt nedává smysl
Už dávno není
Poprvé viděla jsem
odlétat labutě
V úterý na Havla
na našem dvoře
Někdy
Někdy když
vejdu na balkón
skoro hned
jsem nebe jsem hvězdy
Killing joke
Věřit- nevěřit
snít- stát jen na zemi
padat na hubu
a znovu zkoušet
Zapomenuté heslo
Je možné, že jsme jen figurky na šachovnici
Možná tomu říkáš osud
a nesejdeme se protože naše síly
nelze zaměřit
Pokus o záznam
. Promiňte, zvonil jste.
-Nevím o tom.
Ale, s dovolením, zvonil jste
na mou duši.
Založený
Domů z knihovny
čtu opět básně
verš na útržku
můj vzkaz sobě
Dvaadvaceta půl
Sčítám či odčítám roky.
Minulá já jsou i v dnes.
Tady i kdysi, jiné časy, místa, hlasy.
Mimo toto tělo
Střízliví na kost
Těm
jejichž tváře
vídáme už jen koutkem oka
v zrcadlech.
K okraji
Čtvrteční ráno
neskutečné
plutí k samotnému okraji
reality
Jen..
Noc
na okraji vany
skoro spím a nahá
Dávno nevím jak je hlavě
Možná ráno vyjde slunce
Na hranici dne
půl nebe bílá
a tmavá oblaka
na dvoře
..a stačilo by.
Vprostřed pracovního procesu
telefon jsem vylila
s kýblem do hajzlu
hrábla jsem po něm ale utek mi do kanálu
Knihovna
Na vrcholcích okamžiků
tam ano
Ale kdo z nás si vzpomněl dřív.
Náraz obrátil můj vesmír naruby
Čas jako opona věčnosti
Na koleji
na pavlači
v pěkném vedru
poslední mejdan
..hm
Sladký cukrátko
mých nejistot
právě teď vyplivnu a.
MERDE.
Echoes
Jednou v blíže neurčené době dne
blízko, mezi
taky trochu mimo
To, co nejde
Slyším Bílého hada Ujíždím kamsi po silnici
nějak se zamotala neví kudy k vodě
Malé blbé prohry Je to fuk
fajn pocit zůstává
Temná strana
Potkala jsem ji u kostela s manželem, šli těsně vedle sebe, pozorný a starostlivý Roman jí něco zrovna říkal do ouška. Lenka se po mně podívala, a bylo jasné, že dneska nemá čas.
Pak jsem se s ní potkala někde u Lidušky, měla zas tu svoji bílou bundičku a bílozlaté boty, na hlavě nejkratšího platinového ježka, na jakého bych si nikdy netroufla. Náušnice nosila asi pořád ty jedny, takové malé zlaté pecičky.
Karass
Jenže má tisíc variací Protože
Moje sny směřují Tam
Umírám na pravdu ve dny kdy to tak má být
Nedotkli jsme se úplně Jen na vrcholcích
Liščí dilema
Uvnitř se potácí opilý zenový mnich
jako ten kdo vystoupil z centrifugy po třech jízdách
v zábavním parku
Rozum rozdává karty
A dál se rodí dny
V čase léta kdy hvězdy slibovaly ty nejúžasnější věci
ovšem mimo tento svět
Ulice dýchaly teplo
Noc budila dojem
Rorýsi nad Křenovou ulicí
Na ulici blízko klubu
který museli právě vymalovat kvůli
Božskému Tonymu
Rorýsi letí nad domy