Písmák na umření
už je to rok, co jsem ti podal růži.
budeš-li pouštět mne, i po té dlouhé době,
ke svojí upřímnosti a ke svojí kůži
jen takhle pomalu,
návštěva z minulosti
přítel tvůj jakoby vplášti šel
přišel a zapózoval
proč přišel a co vůbec chtěl.
jenom se zjevit znova.
ve sněhu
upe nejhůř je na tom želva
vím jistě
dvě jsem si obul
ve sněhu
neexistující láska
vzhledem ktomu
že ve skutečnosti
vůbec neexistuje
- bojuje o život
SVISLE/ krychle
myslel jsem si bohorovně
že je voda
vodorovně
dál už si to nesmím myslet
Nesličná
nesličná bývala zem
horký vítr dílmého poháru
kobzoru vlekly se
zahrady cizích
rým a
před rýmou i rýmem milá
do peří ses zakuklila
horké tváře
hořké vlasy
Praha se táhne
Praha se táhne
ploužím se vtempu
město spíš poslouchám
hudrují hučítka
vílo podzimní
větvím řídnou vlasy
vidím tě čarovat
hladit je ve dlaních
vedeš aleje lip
bídná minutka o české písni /skákalpes/
pásali ovce ti valaši
pes kolem přes oves skákal
nic o tom námětu nespáši
nebásním neboť jdu makat
smutněnka prázdná sláma
vhlavě mám
seno
zletní varty
na polisladkém nezralém
socha
Socha
pozdvihni oči – kouzlím kránu
oči chladné
z obsidiánu