Malovala oblakům v objetí paní háje
Chodila malá k lípě, by zahnala z duše smutek. Plakala v objetí paní háje, byť ze studu schovala se. Dívka snivá zklamala se, však nad lukami malovala oblakům úsměvy blaženého dítěte. Tady, pod větvemi, učila se odpouštět.
Zmrazený v okamžiku otazníků
Pln přesvědčení na popud zchátralé duše žádal jsem almužnu
Mlčky vracel jsem se tam
Nejistý krok v rozvalinách mrtvých chvil
Po cizích stopách opuštěných ve sněhu žádal jsem odpovědi
Zažehnutá
Na pupku obtloustlých bohů
Pálím si ruce
Ve zmatku vzkříšení lovů
Svlékám si srdce
Nad propastí
Ruce Ti páchnou zdechlinou vlastní morálky. Stojíš nad propastí vlastního já, odrazem je Ti hnus. Točí se Ti hlava a nevíš, z čeho je Ti víc na zvracení - jestli ze závratné výšky, nebo ze zvrácené osobnosti. A věř mi, že vzdálená oblaka Ti neporadí.
Jsem jen oběť
Líbí se Ti, když krvácím.
Řekni mi, že ano
Vím, že jsi hladová po mé chuti
Ochutnej jí znovu
Pod (zimní)
Byl to jeden z těch mála dnů, kdy vášnivě oděné stromy zakrývá ponurá mlha a ve vzduchu se povaluje doposud nelapená inspirace. Kdy něha olizuje konečky mých prstů a následně uteče, ošizená o orgasmus. Kdy se snoubí deprese s chtíčem v koktejlu perverzních myšlenek. Kdy se v loužích miluju s múzou.
Možný monolog z mnohých
Narozen ve smradu oceláren, syn dělníka. Špinavé ruce lidu, lidu toužícím po čistotě tkvící alespoň v krajíci chleba na druhý den. Ty stejné ruce tě chovaly v temnotě osamění, v bohem zapomenuté chatrči s cejchem chudoby. Vychován za rytmu písně o nespravedlnosti lidského bytí.
Propagační
Netvrdím, že jsem ideál
(Malověrná poběhlice)
Postrádám v srdci kapitál
(Vzpomínkové komplikace)
Cestou
Sama v podnapilým městě
Volám inspiraci
Troubím múzám na poplach
Žadoním pro ideu
V (ů) ně Erotiky
A právě tam -
Kde chtíč hoří v rytmu rozpuštěného tanga s příchutí cigarety.
Kde se nesmělost bortí.
Kde touha olizuje něhou nasáklé konečky prstů.
Tržiště svátku umrlých
Tržiště svátku umrlých
Nikdo nic neprodal
Tady jde o hazard
Nejsmutnější vyhrává
Rozpuštěná
Nasraná touha se příčí v páteři
Ukradený sen narvaný iluzí
Plazíce ke štěstí zcela vysychám
Fata morgana se rozpustila
Chvíle vínová
Slova snově svůdná
Půvab půjčený
Hraju hraně hravě
Možná nemožná
Manon prohnilá
Ach, zemřít pro úsměv
To krátké zachvění
Zmáhá mě opilost
Manon prohnilá
Utopenec
Plazím se
Dno sklenice na dohled
Sama na vlně zármutku
Říkej mi Masochisto
Inspirace
Malovala bych
Řinčí chuť po kapsách
Přenesu jí na zdi
(Pomník sličné múzy)
Pokračovat k Tobě
Prázdný průvod bubnů
Čekáš konec v chrámu
Kněží jen přihlíží
Cítím Tvé volání
Pohled z lavičky
Nebe nabralo děsivou náladu
Mstí se za horkem prolitý den
Promarněné odpoledne v úkrytu
Hrozí a proklíná nad domy
Výplod (možná) nový
Rodím se
(Půllitr jedenáctky v ruce)
Hledám tunel.
Deru se plazmou
Postmoderní maska
Dýchej a soustřeď se
Dýchej a vstřebej chaos
Je to všude kolem Tebe
Neunikneš pohledům
Nikotinová
No tak si zapal
Zapal si a vdechni
Nech se oklamat iluzí
(Dobrej pocit)
Óda pro město
Hlavy řvoucí z fasád domů
Ne však hlasitěji než křik sirén
Postoj ryze sloupový
Vstřebávání velkoměstské euforie
Podobizna
Podívej, stárneš.
Zírám na svou podobiznu.
Vyhaslé oči s kruhy těsně pod nimi.
Maličké šediny na vystříhané části hlavy.
O zklamání
Ach, mami…
Vem mě zpět do svého lůna.
Koj mě svou moudrostí a láskou.
Šeptej mi sliby o lepším zítřku.
O blbosti
V polštáři dusím obrazy Tvé krásy,
mé blbosti.
Zajíkám se násobky explozí.
Turbína vyhaslé továrny nestíhá.
Obětí milovnice Panenky
Gentleman neřestí
A plný studu
Uloven kořistí
Topí se v sudu
Stádo
Lidský strach z odlišnosti není nemoc,
ale blbost.
Tak si buč ve stádu.
. žvejkej stejnou trávu.
Stvoření Boha
Narodil se ve mně Bůh
Žel má vplicích shnilý vzduch
Vznikla ve mně snová víra
Jenž svůj původ nepopírá
Nemravná
Píseň o post coitum
Zašeptám Ti lepší
Stačí vybrat žánr
Vseznamu mé touhy
Lapnu lačnou bestii
Lapnu lačnou bestii
Uspokojím svojí duši
Vypustím z žil dávnou bolest
Dostanu jed z těla ven
Pod peřinou
Spíš.
A já se dívám.
Dávám si dohromady skládanku.
Tvýho těla.
Bordel (v srdci?)
Bordel v srdci.
Tak o tom zpívá.
Já nesouhlasím.
Srdce je slepý orgán.
Opilost
Píši Vám, slečno vzdálená.
(Chuť na cigaretu. )
Kavárna U Cizích hlasů.
(Zapálím si a přemítám dál.
Za jízdy
Houfy mraků držíc pláč.
Který znich je špinavější.
Co pod maskou schovávají.
Velkolepé tajemství.
Nežádoucí myšlenky
Ne.
Já to nedokážu.
Nedaří se mi zkrotit myšlenky.
Utáhnout uzdu všem otazníkům.
Vábení
Šlapu si dál po štěstí.
Dolej pohár neřestí.
Pij tu se mnou, nádhero.
Pokud nejsi hetero.
Sbohem, bestie
Sbohem a šáteček.
Takhle to umíš říct jen Ty.
Bestie.
Využilas mé snění.
Probuzení
Zase jsi to posrala.
Zase jsi jí podlehla.
Ty, maličká, co ses víle narodila.
Ach, byla tu, byla.
Snění
Včera se mě zmocnilo naivní snění. Chceš vědět, o čem bylo. O nás. Kalendář hlásal Štědrý den a my se na něj připravovaly vútulném bytě.
Věřím
Před chvílí jsem se seznámila sučitelem matematiky, co učí na kynšperské základce. Ten muž mi dal víru. On sám věří vboha a nevěří, že já svou víru nemám také. Jak můžu jet vlakem do Chebu, když nevěřím, že mě tam doveze.
Než vám kulka provrtá hlavu
I když jste ten zvuk slyšeli pouze zfilmových scén, nepochybujete o jeho zdroji. Kdosi nabil pistoli. Vybavíte si tu akci, jak detektiv, mafián, zloděj či chladnokrevný zabiják vytáhnou zbraň zpouzdra, nebo prostě zpod košile zastrčené vkalhotách, natáhnou a spevným odhlodáním míří na cíl súmyslem neminout. Vzpomenete si na záběr sjeho drsným pohledem a zpoceným čelem, to vše doprovázené dynamickým soundtrackem nenechávajíc vás sedět vklidu.
Chybíš mi
Třásla se chtíčem, nehty mi zarývala do zad a zrychleně dýchala do ucha. Ležela pode mnou oděná do zpocené kůže. Světlo lampy mi dovolovalo kochat se jejími prsy. Nebylo svědka vášně.
Zvíře
Stalo se ze mě zvíře. Nemravný tvor myslící na jediné - dovézt Tě k vytouženému vrcholu. Jsem kouzelník, co se v útrobách své továrny snaží namíchat elixír takové síly, aby Tě zaručeně uvedl do opěvované extáz a splnil tak Tvé zvrhlé představy. Jsem zloděj prahnoucí po každičkém kousku Tvého prádla.
Jarní
Paprsky jarního slunce nevzdávají svůj boj s nocí a stále na mě dosáhnou. Hřejou. Příjemně hřejou, nepálí. Zvedá se vítr.
Lživá
Ne.
Já už nevěřím.
Nevěřím na víly.
Přitančila na scénu oděná do rozkoše.
A Ty jedeš dál
Nabralas druhý dech
Ty, co ses dusila.
Nepoznáš prázdný měch,
já jsem se postila.
Lásky oběť
Ukaž mi, kde má láska oltář a já na něj půjdu složit oběť.
Svléknu se na kůži a oddám se celá.
Přikryju se tmou a pohladím vítr.
Slzami zpečetím spojení.
Ztrácím rozum
Ztrácím rozum. Opustí svou skrýš a vzlétne kamsi vysoko nade mě pokaždé, když na Tebe jen pomyslím. Jenže já na Tebe myslím pořád. Mé srdce i má hlava jsou TEbou nasáklé takovým způsobem, že by to mělo být považováno za šílené.
Myšlenky mého těla
V hřejivém náručí něžně mi usínáš.
Na prahu loučení ruku mi nepodáš.
Otazníková nálada.
Nevábná návnada.
Už víš?
Zahalená tmou já usínám.
Rozsviť.
A zjistíš, co jsem zač.
Že první dojem nestačí.
Před usnutím
Vlasy přes obličej a známý tlak v kalhotách.
"Můžeš mě políbit", to šeptej mi v temnotách.
Hvězdy jsou schované, nenajdeš svědka chtíče.
Zahoď už otazník, zbabělců jen se týče.
Člověk - ubohé stvoření
Člověk, ubohé to stvoření.
Pachtí se za cílem, za úspěchem. Touží být nejlepší, být pánem všeho. Stát se tak dravou šelmou a podmanit si každičkou kořist.
Listování diářem
Staré fotky, odložené dary, děsivě živé sny, vystydlá káva, přetékající popelník, tlak na srdci, zbytečné hovory, pár kilo navíc, opuchlé oči, tma na mysli… Takový je svět bez Ní. Včera to mohl být rok, mohly jsme slavit. Zamluvila jsem pokoj, zůstal však prázdný. Plna ničeho chci utéct po soukromé duze, kterou jsme si sestavily z pruhů.
Vzplanutí
Proč mám talent tak rychle vzplanout a následně uhořet.
Jsem jako bájný pták fénix.
Vstanu zpopela a vpopel se proměním.
A pořád dokola.
Opilá vílou
Šeptej, vílo, mně do ucha.
Pohlaď, prosím, mojí duši.
Chceš-li, dám Ti políbení.
Na místa, kam se to sluší.
Milovala milování
Podzimní vítr si sjejími vlasy dělal, co chtěl, ale jí to nevadilo. Dalo by se říci, že si ten chladný dotek vychutnávala. Cestou ze dveří si pozapínala zbylé knoflíky a srovnala kravatu. Pak zkapsy vytáhla krabičku cigaret, vybrala si jednu zposledních čtyř nikotinem narvaných trubiček a zbytek vrátila do tmy kabátu.
Jsem (ne)normální
Jsem normální. Nevím, protože co lze považovat za normální. Normálně se oblékat. Chovat se normálně.
Emoce
Svolávám emoce.
Chce se mi spát a snít.
Svědomí bezmocné.
Chtíč radši vodou smýt.
Toužím umět
Toužím umět strunám vládnout.
Složila bych píseň Tobě.
Sní pod oknem vnoční době.
Tebe přimět ve tmě vzplanout.
Bláznovství
Jsem blázen.
Prahnu po bláznění.
Jsem blázen.
Idea kzbláznění.
Idea na věčnost
Máš talent přimět blázna zpitomět.
Hodit mu pošetile udici.
Tanec slunou návnadou.
Vyčkáváš na břehu.
Láska je děvka
Nedostupná
Jsem malé dítě. Maličká bytost s vlastním úžasně nepopsatelným světem. Stojím před výlohou. Nápis nad ní hlásá: "Ráj hraček.
Jed?
Nevěřícně brejlím na kus dřeva, co mi trčí z těla. Ještě se chvěje. Jeho rychlost byla příliš velká a jeho přítomnost naprosto nečekaná. Nikdo mě nevarovat a ten špalek mi ani neposlal navštívenku.