Písmák všichni řikaj
všichni řikaj
jak jsem hrozně svůj
když se směju a ostatní
se mračej
Něco nového
To léto jsem vážně potřeboval ostříhat. Záležitosti tohoto typu jsem vždy řešil trpělivostí a hrdinským vyčkáváním, dokud se má hlava nezačne týkat mezinárodních zákonů o vylesňování, kdy jsem konečně svolil nechat se ostříhat. Jaké bylo moje překvapení, když se má kadeřnice zrovna ten den rozhodla odjet na dovolenou.
Jako silný muž jsem přetrpěl počáteční paniku, ale po prvním týdnu začalo jít značně do tuhého.
Stop vládě, kapitán kalhotky, pošetilost, recyklace, základ
Stop vládě
Stop vládě byla nálepka na lednici hospody, do které jsem chodil. Jediná nálepka na té lednici, možná v celém podniku.
Jen těžko si představit něco trefnějšího, nadčasovějšího. Ta nálepka tam už byla několik vlád, a dozajista tam ještě několik vlád bude.
Ponožka, Oliver Udatný, MMM, Pomeranče
Ponožka
Po Taťánině návštěvě mi v posteli zbyla ponožka. Byl jsem nadšený, protože to byla záminka, jak jí do té postele dostat zpět. Ponožku jí přeci musím vrátit, a nést někam něco tak těžkého, jako je ponožka, je přímo nadlidský úkon.
Taťána ovšem vlastnictví ponožky popřela.
Mů, Londýn, Kytka, Šaty, Pavlač
Mů
Mů byl plyšák, kterej toho zažil hodně. Když Helenka půjčila někomu polštář, ležela na Mů. To znamenalo, že byl Mů prokousán, proslintán, a jednou za čas, jak už to tak bývá, probrečen.
Proto se mů musel prát.
Shánim pirátskou vlajku
Pracovala jako brigádnice. To je v těchdle reáliích něco jako číšnice, jenom o stupeň níž nebo něco. Přišel jsem do místa, kde pracuje, a posadil se na bar. Bylo jasný, že je něco špatně - vynákládala až příliš úsilí předstírat, že nestrávila tři večery a noci vedle mě a já v ní.
stranou
když jsme tudy šli naposled
i když to neni daleko
nevydrželi jsme to
a já se u interpolu
Místa, kde by Jan Křtitel spáchal sebevraždu
znáte to. je pozdě večer nebo brzo ráno a vám dojdou cigarety. ramblujete tedy prahou ve snaze najít nějakej nonstop, kde vám prodaj v nejlepším případě nějaký cigára s příchutí vosku, jako třeba sparty. u takový příležitosti jsem zalezl do jakéhosi baru a protože se mi udělalo v krku, koupil jsem si nejen cigarety ale i gambáče.
Jazzfest Černošice
Minulej tejden jsem se ochomejtl víceméně náhodou na jazzfestu černošice. A jako, dámy a pánové, nechci bejt tak úplně zlej, ale jel jsem tam vlakem, a ta cesta byla pravděpodobně největší zážitek dne.
Nicméně, dorazil jsem tam tak akorát do půlky kamarádova koncertu, kterej byl celkem jako dobrej, to ne že ne, ale hráli s nějakym dětskym sborem nebo co, takže bugr jaksviň.
Tak i tak, děcka byly lepší, když byly na pódiu, páč když seskákaly dolů, bylo to jak ve filmu "noc oživlých dětí" a i když tam byly dva bary, nešlo se k nim dostat, páč tam byly nahrnutý pro všechny ty hranolky s kečupama a jablečný džusíky.
Sraz "vlasy", ježíš kristus, pražská píča
Vtrhnu na záchod a začnu na sebe šplouchat studenou vodu. Celej proces je tak trochu ulehčenej tim, že tady (a pravděpodobně v celym městě) teče jenom studená; i když jsou tady dva kohoutky, dělaj oba přesně to samý, jakoby nějakej vtipálek namontoval do lokomotivy volant a strojvůdce, podobně zmatenej, jako jsem já, se jí snažil řídit do stran.
Moje teta monika se za posledních třicet let nezměnila, co víc, zdá se, že se nic okolo ní nezměnilo. Pořád jde o obrovskou ženu s batikovanym tričkem a společenskym cítěním magnetu, jenom je jí teď padesát.
Společenské vztahy
Společenské vztahy jsou prapodivná věc, zkonstruovaná s určitou jistotou jen a pouze proto, aby člověka rozsekaly, zabily, zničily, rozčtvrtily; v nejlepším obchodním modelu této planety (třikrát po sobě obchodní model roku dle časopisu e-kontra) jsou prodávány coby záplata na lidskou potřebu vzájemnosti, sdílení a vrozený strach ze samoty. Vynalezl je Alfonz Vztah a za svého života za ně nikdy nebyl souzen; trestán, ovšem, byl téměř každý den.
Někdy v roce 2005 se se mnou rozchází moje miniaturní potěšení - básnířka s pohlavním apetitem, co jsem do té doby viděl jen v dokumentárních pořadech o afrických savcích. Protože jsem mentálně dvanáctiletá holka, můj život se rozloží - netrvá to ovšem dlouho a najdu azyl v klíně svojí sousedky, tehdy pravděpodobně nejmilejšího děvčete na planetě zemi.
kniha pravidel a zásad patetickejch čičmundů
Noc magické procházky zlínem střídá večer vysokých rychlostí na dálnici směrem do prahy, tří hodinově pozdní příjezd a neuvěřitelně předraženou cestu taxíkem do podniku v nuslích. Do podniku, ve kterém jsem nejen neměl být, ale neměl jsem tam být už před třemi hodinami. Dle kapitoly 15 v knize patetickejch čičmundů obrážim pitku, na které nemám co dělat. I když jsem byl pozván, moc dobře jsem věděl, že jen symbolicky.
letmý dotyky & trapný útěky s r.o.
Mám tady nějaký rozdělaný sny
bylo by fajn, kdybys je vzala a doplnila
o tragické opilosti
výživných ránech
Letopočet
Hraje nějaká přijatelná elektronická hudba. Nic, co bych nějak extra potřeboval slyšet, ale otravné to není a ten vtíravý rytmus dokáže celkem nabudit. Nabudit, to je něco, co bezesporu potřebuji. Dva dny jsem nespal.
4 000
bejt velký zvíře
protlačim tě do rozhlasu
bejt velký zvíře
protlačim se do tebe
amish army
Tak, jak to všechno nějak začíná.
Mám už skoro rok pocit, že žiju v šedesátejch letech. Jsem zamilovanej do Mariany Věrný - soudobý ikony, kterou žeru pro očividnou naivitu, i pro věrnost, kterou má přímo ve jméně; do veřejný přítelkyně mika džegra. Mám rád jeho hudbu, ale to nic nemění na tom, že bych rád strávil zbytek života s jeho děvčetem, které je teď mrtvé, nebo dost zásadně vrásčité.
Večerní Sútra
dvě děvčata
obě se jmenují Jana
oběma je patnáct
jsou nejlepší kamarádky
poliklinika mazurská
dneska mi dovolili
zapálit si v nemocnici
jeden z těch hříchů
co jsem vždycky chtěl zkusit
Makadamia
I - Day is done
"vzal mě do nejdražší pizzerie v praze, teda bylo to v nějakym hroznym zapadákově, ale bylo tam draho. Jsem si tenkrát myslela, že to bude konečně trvalý"
Krásná, těžce viditelná pointa této scény je v tom, že v kapse točím poslední dvackou a přemýšlím, jak zaplatit tohle kafe. Nikdy tě do nejdražší pizzerie v praze nevezmu a stejnětak ti nebudu moct nabídnout nic trvalýho, i kdybys to náhodou chtěla (i když naposledy, kdy po mě chtěl někdo něco trvalýho bylo, když mě na metru zastavil grínpísák - a to bylo před dvěma lety). Prozradím ti jedno tajemství, neni to ani půl roku, co jsem seděl na týhle vysoký židličce, úplně stejný, v úplně stejnym nonstopu.
jen ve tvejch smutně osamělejch, patetickejch snech
V některjech kavárnách, když ponořim lžičku do kafe, utíká od ní pěna. Trochu jako když jsme byli malí a nořili jsme něco od jaru do vody s tukem. Nestává se mi to v těch kavárnách vždycky, jenom někdy. Ale žádnej jar v kafi necítim (někdy ho musím ochutnat a zjistit, jestli ho ještě registrují moje chuťové buňky), tak je to jakože v pohodě.
Napřesdržku sladkej, napřesnoc dobrej
Až se mi jednou podaří slovy popsat, jak vlastně (a jak moc) miluji kávu, teprve pak si příjdu - přes veškeré jeho definice - jako opravdový spisovatel. Pokoušel jsem se o ní v myšlenkách už natisíckrát a i když o ní (podle některých) píši až příliš, stejně mívám silný pocit, že ji zanedbávám. Kdykoliv si zavazuji tkaničky, připraven do světa, zdravím se s Prahou a, trochu soukromě i v duchu, jí varuji, že jí ten večer vypiji všechno kafe. Praha mne má ráda; Praha mne nechá.
je jaro.
Tak jo. Fajn. Abych se přiznal, tak si tak úplně nejsem jistej, jak se to všechno semlelo. Všechno bylo nějaký moc silný a bylo v tom všem nějak moc vína.
něco se rozbilo
někde v tý brutálně neschopný strojovně mý hlavy
se něco rozbilo
něco prasklo
uprostřed po roky a roky neudržovanejch chodeb
Astronaut
nemáme se s bohem moc v lásce
dal mi spoustu "darů"
se kterejma se špatně žije
sedí si
Jako dětem
jako dětem
vám toho řeknou hrozně moc o dospívání
co všechno vám naroste i nenaroste
a co roste jenom holkám
Cherry Cola
hrozně se ti líbí
že mám vždycky jenom jedno oblečení
který pořád nosím a nejvíc že když ho peru
nemůžu ven
4 ráno kafe a grepovej tonic
4 ráno
kafe a grepovej tonic
příznačně pojmenovanej nonstop
las vegas.
Přihraj jednu bednu
přihraj taky bednu, chlape
budem pít
ty na nedostižnost
já na minulost
Nikdy
Příliš mnoho lidí zmizelo z mého života naprosto nesmyslně. Neuváženě jsem opustil velkou spoustu přátel, aby další spousta opustila mne a aby mi zbyli jenom ti přátelé, které si po dvaceti kupuji pravidelně v trafice. Příliškrát jsem řekl neuvěřitelné hlouposti - ať už přátelům, nebo děvčatům, které byly natolik milé, že byly ochotné se vedle mne alespoň jednou probudit. Příliškrát.
Zataženo
já byl op572
a ty op176
poposedávali jsme celé dny v miniaturních kancelářských buňkách
na hlavách koruny z kovu, plastu a molitanu
Diagnostic-Code: X-Postfix; Mailbox is disabled because of inactive user
Takhle se dneska vyhazuje minulost, do elektronickýho koše. Takhle vzniká veškerá literatura k počtení pro e-mailové roboty; všechno, co budou mít po zbytek existence ke čtení. Možná, že jednoho dne, až odstaví internety pro nějakého nástupce a z drátů vyteče poslední bit, možná tuhle nádrž proříznou a všechny e-maily dřívějších milenců dřívějším milenkám se vyvalí na zem,
do louže plný tápání ve tmě a snaze spojit se po letech s někým, kdo vám utekl mezi prsty.
Pamatuji si to dobře, byla to nějaká demonstrace na letné, kde jsme se naposledy drželi za ruku.
Fahrenheit 115 - óda na pozadí, které jsem neviděl
Rád bych poděkoval penetrační policii
- konáme dobro už od roku 16. -
za zásah na vinohradech
neni nejlehčí si vždycky uvědomit že s děvčetem co potkáte
Na tvrdo
Nakráčel jsem si to do kauflandu k pultíku mezi dveřmi
na fotobuňku
a začal vyplňovat inzertní lístek
abych ho mohl
Bára se mnou nemluví.
Bára se mnou nemluví. Poslal jsem jí koncept svojí novely a od té doby se mnou nemluví. Trochu smutný to je, ale hej. Ta holka se přestěhovala do kolína, do bytu v nijakém patře v ulici, která nikam nevede.
~
"to seš ty,
co dneska chceš, vyspat se se mnou nebo ze mě vytáhnout nějaký peníze. "
otráveně ale pořád dostatečně nadšeně.
"Oj. "
Kradl bych koně
spatřil jsem na zemi pětistovku
druhou za tento měsíc
třetí za poslední půlrok
vždycky je to pětistovka,
mimo dohled, mimo doslech, mimo dosah
první to má tak trochu nejhorší
jen tam tak sedí a pokuřuje
než příjde druhej a může mu podat ruku
druhou položenou na zádech
Oblečeni do tanečních, ozbrojeni po zuby
Nejdřív
ovládnem všechny noční tramvaje
děvět linek na to máme
spoustu jich musíme zdolat
O architektuře vim kulový
Sedím na obzvláště nepohodlné židli. V zvláštním rytmu se ozývají její podpatky na chodbě i doktorovo datlení do počítače. Jsem si jistej, že nic nepíše, že si tam jenom hraje s klávesama, aby mě nasral. Když je konečně hotový, otočí se na židli a popojede kousek ke mně.
mám pro tebe návrh
mám pro tebe návrh
ubalim nám oboum po perfektnim cigáru
a půjdem ven houpat nohama.
chvíli se budem bavit v rytmu všemožnýho
Vítr ve vlasech
kapela starých známých
espressa a alkoholu
hraje na mé vnitřnosti
složitě vzletnou kompozici
California dreamin'
vyměnil jsem všechny polštáře za molitanový
protože seš alergická na peří
nikdo z bytu se nediví kam zmizely polštáře z gauče
to jenom já mám rozlámanej krk na několika místech
Rock bottom riser
pár měsíců zpátky
když jonáš ještě nebyl v américe
kráčel mi těžce nad hlavou
snažil se nafouknout tenorsaxofon
A hand brushed by tired eyes
Zapálil jsem si cigaretu a pomalu stáhl okýnko, závan trochu chladného, jakoby medově sladkého vzduchu mne udeřil do tváře. Očima jsem se ani nepohnul, pořád jsem se díval - byť už otevřeným - okýnkem ven, v přesném úhlu, abych viděl více než cestu, ale zároveň abych měl dost času všímat si maličkostí a soustředit se na ně. Zvláštní, jak tyhle koleje vždycky působěj, jako by měly na stěně nějakej prozsvícenej vzorec. Jakoby to byl spíš úl, následující jakousi akademickou královnu, entitu zhmotňěnou z čistého analytického poznání.
Nined
v černejch šatech
v takovejch, jako april clifford nosila do tanečních
tancuješ obývacím pokojem
připravuješ něco k jídlu a vaříš vodu
Unmade
dřív kosmos ládví teď kosmos nuslí
zpívám pro všechny ženský co kdy žily pro můj penis
o všech ránech
na barandovskym sídlišti
Ne me quitte pas
řekni, já se zastavim a dál už nepudu,
budu tady stát a koukat se na tebe
bude mi zima, budu mít hlad i žízeň
nepohnu se jinam, než k zemi
99 Luftballons
99 Luftballons
Hast du etwas Zeit für mich,
singe ich ein Lied für dich.
. a tak jsem skončil tady.