Písmák Malá válka
Malej kluk na dvorku
hraje si na válku
sousedka schytala dávku a padá
oči jí hoří, je krásná a mladá
Nenapravitelný melancholik
Chytáš strunu ve větru, jak pavučinu vlající
strunu tvého života s trpkým úsměvem na líci
prosvítá nádhera všedního večera
záclonou před oknem, mění se, vybledne jak šaty svatební
Metro
Dívám se na spoustu osudů, aniž bych tušil, kde je ten můj. To srovnávání mě drží při životě. Pokradmu sleduju Japonky v metru. Proč tu jsou, kde vzaly tu svobodu a proč mi to přijde zvláštní.
Návyková
Vzpomínky na zázrak pomalu doznívají a já se vracím k realitě.
Jsem trochu zmatenej a nemám hlavu svojí, tak asi snadno pochopíte,
že tuhle závislost už asi neutajim, sto wattů v ruce musím mít.
Jsem trochu zmatenej a nemám hlavu svojí, musím se jenom naladit,
Ateista v kostele
Starý kostel na nároží
zelená vež se na de mnou sklání.
Kouká se do nebe, ale i do mě vidí.
Jdu kolem asi jen náhodou a on se zeptá: "co tady hledáš. "
Povídej
Povídej mi o slunci na druhý straně
Podívej, milenci, kašlu ti na ně
Povídej o zimě, která je uvnitř tebe
Musíme přiložit, studený máme sebe
Černě nalíčená
Na zemi leží tvůj stín, dívám se na tebe,
mraky tě zahalí, jó možná
dneska zas o něčem sním, že chtěl bych do nebe
a pak se probudím uprostřed dopisů.
Nocipán
Ulice v podzimu se do hlavy tlačí,
zapadává tě listí, nevidíš už barvy.
Teď ještě panáka a poslední přání
i když se jen tak nesplní.
Světluška
Včera ti úplněk maloval stíny,na plese stříbrná byla jsi v zrcadledo očí padala opona sametua když jsi tančila, byli jsme jiný.
Dneska se schováš v koruně stromu,budeš tam dýchat listím přikrytázářivá světluška, hvězdná oblohapod velkým vozem nechce se domu.
Zítra se probudíš v zahradě jarapřikrytá rosou vidíš, že svítádo vlasů květy, duhová panenkapohladíš duši a odejdeš do ticha.
Je pryč
Oči máš krásný, do nich sem padal
do snu o kráse, ve tvém objetí
na koutky rtů, když si se smála
vrásky na čele při bouři mezi náma
Jarní sen
Probudíš mě bez pomoci,
beze slov jen dotyky.
Tvůj měsíc se tak na nás dívá,
jsme tu s ním jen já a ty.
Sněží !
Dívám se, dívám
na vločky sněhu,
volají na mě,
tak přestávám v běhu.
Vzpomínka na krásu
Prázdná je sklenice i oči
tvoje rty rudý se vínem usmívaj.
Krásná je únava
ten smutek co přepadá
Místo kouzel
Občas se probudíš do svýho místa kouzel
skřítkové tu vypráví pohádky ztracený
Posloucháš v místě, kde večerníčky končí,
kde spadaný listí zůstává zelený
Krédo
Závidím ptákům, že můžou lítat,
že vyletí až do oblak
svobodu jim nikdo nesebere,
stejně tak, jako mě chuť se smát.
Hraju
Vznášim se na křídlech tónů,
někam letim
a země čeká.
Hudba je přede mnou nahá,
Svět slepců
Já chtěl bych mít malej domeček v poušti,
počítat písek a smát se a spát.
Čas by se ztratil, jak šípy v houští.
Je to místo v oddělení nálezů a ztrát.
Jiná cesta
Pod oblohou a sluncem
pod vlasy i lebkou
mísí se mi identity
v tanci s tělem dobré víly.
Vektorová algebra
Byl pan Nepraš. Jednoho rána se probudil ve svém žižkovském bytě.
Posadil se, vytřel si sajrajt z levého očka, potom z pravého, podrbal
se na nose a najednou mu tak připadlo, že je docela jiný člověk, než
když večer uléhal. Neviděl na sobě žádnou vnější změnu, snad jen, že
Černá
Hořící ulice,zbořený podloubí,
duše bez těla a těla bez duší.
Ďábel se se smrtí dnes večer zasnoubí,
výkřiky ticha teď zaznívaj do uší.
Skřítci
Každý den před spánkem,
skřítci ke mě přichází
a vypráví o slunci,
které vychází na druhé straně.
Kdo by nechtěl?
Jak rudou růži
jen pro sebe mít
v tu krátkou chvíli,
kdy můžeš snít,
Ticho v sobě
Co ti řikaj kapky v dešti,
co se v prachu rozpíjí
a voní.
Co ti řikaj staré věže,
Mravenci
Hořící mravenci pobíhaj po louce,
nějakej syčák jim zapálil dům.
Myslel si parchant, že bude legrace,
když poznaj sílu plamenů.
Sen
Skládáš se ke spánku přivíráš oči,
okolní svět se tajemně točí.
Dáš hlavu na polštář, zatáhneš peřinu,
ze tmy se stávají tisíce očí.
Dav
Šedivý průvod lidí běží ulicí.
Dívaj se na sebe, říkají, že si věří.
Na rukou pouta spletená ze zvadlých kyticí
květů, co kdysi bývaly krásné a svěží.
Lavondyss
Stromoví lidé dokola tancují,
v úplňku světlem a stíny jsou zalití.
Příběhy země z nich na povrch vyplují
staré jak věky, co lidé nevidí.
Ráno
Ležíš a probouzíš se do rána,
co je šedivý jak okno,
kterym padá dovnitř světlo,
padá na tvý tělo.
Továrna na ovečky
Běžim po drátech a chci se dotknout nebe,
natáhnu ruku a chce se mi spát.
Vidim jen hvězdy, prázdnotu a sebe,
utíkám nocí a zkoušim čarovat.
Hádanka
V mechu je skřítků rej a víly tančí.
Rytíře popravěj, hádanku neuhád.
Čaroděj směje se, bál může začít.
Jen dívka večera se začíná bát
Listopad
Procházim se alejí na konci listopadu
stromy jsou tu dneska docela samy
kapky deště voní a rozpíjí se v prachu
blížim se k domu, co vynořil se z dáli
Nechuť
Zvoní budík a já pomalu vstávám
A už teďka vim, že den mi uteče.
Je studený ráno, a tak nadávám.
Obzvlášť, když teplá už zase neteče.
Motýli
Hvězdy jsou vysoko, tak padáme na zem,
ve jménu víry se bojíme létat.
Věříme ve sny, co dávají křídla,
sny, které mizí, když začíná svítat.
Slova
Jen ty dvě slova říkej mi znova,
když s tebou někam ulítám.
A dej mi sílu najít správnou chvíli,
kdy už odejít mám.
V hlavě
Letíš, lítáš si v myšlenkách,
máš křídla, ale cizí.
Jdeš prázdnem, někam se propadáš
do hlubin, kde zetlíš.