Písmák Mosty
a tak
si z půllitrů a cigaret
stavíme mosty
po nichž se snažíme
Marihuanoví bůžci
Smutní hrdinové alkoholové noci
v opilosti čůrám na plevel
a věřím že z něj vyroste
Novej měsíc
O jedné holce
Krista na kříži jsi nenechala
ale tvým Bohem je Dionýsos
Nic špatnýho na tom není
tvá duše je dobrá
Město s deštěm místo vlasů
Ó město
rozpárané město
město plné přízraků
smutné město s deštěm místo vlasů
Nekousej mě do rukou
Vrádiu hraje píseň
kterou jsme spolu kdysi poslouchali
a ty tu jen tak sedíš
sněkým jiným
Televize
Nějaký muž ubodal malé dítě
Vlese byla nalezena lidská ruka
a opodál hlava ale zbytek těla
se nikdy nenašel
...---...---...
Na všechny nádraží světa
chci nasprejovat svůj smutek
Na všechny školní lavice
chci vyrýt svoji zlost
Kam patřím?
Ty umělý tváře
vybledlý a zdrcený
a naivní a plný zklamání
který vnich vidím
Jsem komunista
I když je nesnáším
vsrdci jsem komunista
Jak někdo vůbec může říct
tento kus země je můj
Flegmatická kocovina
Nevím proč nejsou moje básně o lásce
proč je nepíšu holkám
který se mi líbí
proč píšu o chlastu
Město
Město se roztéká
střechy domů se dávají do pohybu
a počasí se staví do role
nezúčastněného pozorovatele
Zapálená sirka a led ve tvaru srdce
Pochopil jsem
že já jsem celý vesmír
a celý vesmír je obsažen vmé duši
Jsem ptákem
Dnes v noci
Dnes vnoci budu pít víc než bych měl
a budu hodně kouřit
a možná
že mě zase někdo zmlátí
Vypích jsem si oko křížem
Vypích jsem si oko křížem
všude kolem je tma černá
všude kolem mě jsou mříže
všechno spěchá do nevěrna
Poslední láska
Poslední slova
cos mi řekla
vyryl jsem si na kůži
abych je nikdy nezapomněl
Omne animal triste post coitum
Vždycky zhasne
a zamkne dveře od svého pokoje.
Zapne rádio
a já ji povalím na postel,
Moje malé sebevraždy
Jsou dny, kdy mám místo nohou
jen krátké pahýly,
kdy sedím v hospodě přibitý jako Ježíš ke kříži
a čas se měří jen na vypité půllitry.
Poslední podzim
Mám pocit, že tento podzim bude poslední,
neboť voní jinak než ty předchozí.
Jak kdyby měl vítr
kromě suchých větví
Líbám si jen tak oblohou
Líbám si jen tak oblohou,
prokousávám se vzpomínkami
a miluji je na papír.
Sním.
Déšť
Prší a je to krásný,
když ulice vyčistí se od lidí
a město přestane být bitevním polem,
protože déšť smyje přetvářku
Vytrhnu si srdce z hrudi
Vytrhnu si srdce z hrudi,
stejně už je na nic nemám.
Akorát mě v těle studí,
den co den, ad nauseam.
Zúčtování
Místo srdce smradlavá stoka citů
a pod tíhou lží pokřivená záda.
Vylezte, vy pokrytci, ze svých krytů.
Má pomsta pro vás pohřeb uspořádá.
Dívka s tajemnýma očima
Tvé prsty jsou deset andělů,
tvé oči otevřená okna k východu slunce,
v tvém hlase se snoubí pochopení s nevinností,
svými slovy rozpoutáváš bouři, která konejší.
Střípek v mozaice
Jsi jediný střípek, jenž v mozaice mám,
nebo jediný, jenž mi tam schází
Jsi lék i droga, na kterou umírám,
světlo na konci, jež nepřichází.
Hrady z písku
Hodinová ručička usíná
a vše kolem tichem se zahalí,
nedopitá sklenice od vína,
rudá studem, zvětrává v povzdálí.
Včera jsem zemřel
Včera jsem zemřel. a tys taky zemřela.
Nejdřív nožem rozpáralas mi břicho,
abys mohla vyjmout mé srdce ven z těla,
aby dotlouklo a bylo už ticho.
Nemocná mysl
Ve východu slunce já vidím noc temnou,
jak kdybych byl zaslepen tím krásným jasem,
však místo bílé hole jen ty jsi se mnou,
jen ty a tvá láska, jež pomine časem.
Pláč
Tiše pláče jako dítě
oči má strachem zavřené
šeptá slova: Miluji Tě
vždyť já ji také. nebo ne.