Rožnovské září
Druhý den prší v kuse. Kapky řvou do kočičích hlav a kolemjdoucí na pozdrav odpovídají kuse.
Hnu se
a vyjádřím ti podporu
že na znamení odporu
Představy I.
Někdy mi přicházejí na mysl představy,které, ačkoli jsou naprosto nevinné,nemůžu jen tak hodit na net pod svým jménem,protože lidi, kteří mě pravidelně čtou, a někteří i znají,by to nepochopili. Přesto jsou to ale věci, které bych chtěla někde mít. Nejlépe někde, kam chodí lidé, kteří mě neznajía tak sice nepochopí přesně, co cítím,ale můžou se nad tím zamyslet samia já nemusím mít strach, že mě nepochopí. Písmák je docela vhodné místo, protože mě tady už nikdo nesleduje.
Yellow blues
smutně se koukámdo zrcátkana zadní straně mobilua cvakám autoportrétna kterým vypadámjak debilje podzim.
Dvacet let uteklo jako vteřina; šedesát uteče jako mžik...
Potkávám budoucí stařeny a starce
Zatím jsou mladí, ale mžik jenom,
mrknutí oka. filmový střih.
a budou se šourat o hůlkách
Čtyři měsíce před Vánocemi a už...
Letos už nebudu vymýšlet babičce dárky.
už žádné dilema, co jí dát, aby to ještě víc nezaplnilo její byt
o němž jsme vlastně ani neměli představu, jak je zaplněný
a udělali jsme si fotky a dodnes nám to nikdo nevěří
Čím dál hnědší jehnědy
Zase začalo sněžit
a kroupy nelítostně bičující krajinu
jak klišé nelítostně bičující krajinu
mi připomněly
Nebylas babičkou Boženy Němcové... bylas moje
Milá babičko.
doufám, že Ti nevadí, že jsem Ti vybrala na parte tenhle Ortenův citát. Přišel mi tak bolestně výstižný, když jsi odešla den před začátkem jara. Přichází jaro - a nejsi.
Noc bez noci
Po vrzavých parketách
někdo staře chodí
možná někdo z rodiny
jsou to jenom hodiny
Kostra osobnosti
Hledám se.
Poezie kulhá na všechna čtyři kola
Próza na obě berle.
Hledám se
Malé doznání
Melodie šavlového tance
Malá blondýnka ve šněrovacích botách
Motýl zaklapnutý v knížce
Chuť mátového čaje na patře
Láhev
V lahvi od vodky
ožralé rybičky
poklidně plují
Života v takhle
Životnost sněhových vloček v centru
I v centru někdy sněží
s upřímnou snahou polidštit
to centrum plné chodníků a lidí
sněhové vločky kamikaze
Podobenství o povodni
Ještě tři dny se stav bude zhoršovat
V sobotu měla by voda kulminovat
Obyvatelé, kteří máte své příbytky pod vodou
nepropadejte panice
Slovy nevyslovitelné
Uvnitř se něco chvěje.
Ukrytou strunu rozvibroval strach.
(Směs naděje a beznaděje
kapička na řasách
Slabikočka II.
kolísající tečka za větou
ko čkatou
uchvátí mě svou silou
chvá lou
Slabikočka
konvička čaje
kočkaje
usazeného na dně ve snu věří
ud veří
(Ne)Vánoční (polo)haiku
Přes bronzovou minci Slunce
přelétl pták. Přešel
zimní slunovrat.
In this world... ....I live
Mám deset e-mailových adres a tři normální,
čtyři telefonní čísla.
. ale skoro nikdo mi na ně nepíše
a nevolá
Střelecký ostrov
Padají kaštany. Střelecký ostrov
vadne, žloutne - umírá.
Padají listy, snad chtějí něco schovat
padají ztěžka, nechtějí poletovat
Trať Láska-Ublížení
Mám spoustu problémů. A také mám i chyby.
Ty máme všichni, vím, však já mám zásadní.
Asi to víš i ty, když jedu na svém kole
a jednu nohu mám ze strachu pořád dole,
Dnešní ráno
tak nic. jen si tak broukám, je moc brzyjen mi tak samovolně tečou
. po tváři
jenom tak fňukám, nejsem jinájenom tak je to zase moje. stejná
proč pořád den za dnem a po dniproč na sebe už nejsme
Růžové víno
Dostala jsem víno jako dárek
růžový dárek k narozeninám
růžový dárek lásky, krásy, štěstí
Líbat kuřáka je jako líbat popelník
Kdo všechno mě opustil
Kam jsi mi odešla, má víro.
Nechala jsi mě sedět na lavičce
ve škole s batohem plným knih
abych tam zkameněla jako artefakt
*Ráno*
vstávám
své sny hned zapomenu
vteřina hlenu
a ucpaného nosu
Ubíráme (Jaro)
Ubíráme
jednu vrstvu oblečení
jednu vrstvu duše
jaro tady ještě není
Dichotomie
ani mi nestačily oschnout slzya už je tu zase noční splínani jsem nestačila dopít čaja už bych měla spátproč spát. a proč bdít. proč někdo nemůže jen spáta jenom ve snu žít
ani jsem nestačila pustit cédéčkoa najednou už nebylo komuani jsem nestačila utřít pracha najednou už není na čemco když je tohle jenom senproč všechny city tedy jsou tak pravéco kdybych chtěla vystoupit a skončitproč nemůžu ven
ani jsem nestačila usnouta zase musím vstávatani jsem se nestačila radovata zase je tu pláčco všechno ještě musím udělatproč všechno do sebe tak zapadáa něco nemůžete vysvětlit
jdu radši spát. anebo radši vstávat.
Klouzačka
jednou částí chci spátjednou částí chci bdíta jednou částí se chcinechat rozežrat od mravencůkdyž zavřu oči, kloužu po klouzačcea každou chvíli se mi dělá špatněsem tam pod zadkem kamíneknejde to zastavit, když nechci spadnouttak co mám dělat
proč vlastně kloužu na té klouzačcekam dokloužua mám se bát anebo radovat.
očička nasucho pláčou
bolí něco dělati nedělat nicbolí jenom čekatbolí poslouchati ticho bolíticho nejvíc
Troška trpkosti
Visím tu visím
jako na provázku
a přemýšlím, kde vlastně hledat lásku
Vlastně ji mám
D.E.P.K.A
DEPKA je široká černá plachta,která na člověka(někdy i pod rouškou tmy, potvora)padá.
DEPKA je v ní zahalenávelkými písmeny píše dehtemna zeď své jméno
DEPKU nelze sdíletdva lidé v depce od sebeodplouvají ve svých kajacích beznadějena opačnou stranu svého světarychlostí světla
DEPKA jezdí v popelářských kukavozechvždycky moji duši nenadále zaplní odpadky
Proč nejsem pravěká žena
Kdybych žila v pravěku
kdybych byla pražena
žila bych si v jeskyni
to bych byla blažená
(Po)Vánoční
Vánoce nepřijou samy
Vánoce čekají na lidi
až nakoupí své dárky
až navaří a naklidí
Dvojhvězda
Teplota
těžká euforie a lehká beznaděj - nebo obráceně.
neposloucham rádio
píšu báseň od konce a nic jiného se mi nepodaří
Čas
Čas mám dnes za sebou, zbyl pocit, který svírázbyl přesně uprostřed mých nekonečných sporůže skončit nestihnu, když zase neumírámco zítra začínám s nečasem v neprostoru. Čas už mě nebaví, tak nadčas v sobě hledámtak chodím do kruhu a nečeká mě změnatečou mi slzy, ale přestat se už nedádvířka jsou děravá a navíc otevřená. Tak lehké projít je, jít do sousedství časutak lehké vstoupit tam a vstoupit do propastijako když poslechneš tisíc a třicet hlasůmí strašní poradci častí i méně častí
Rájem
je zima
krásná, malá, stálá
jak drobným deštěm stýská
jenom bych spala, jen se smála
Oranžová
Stmívá se a mraky plujíkolem padá černá tmaZnám lidi co nelitujíže už není červenáSnad mě z romantismu viníačkoliv mně nevadíExistují lidé jiníkteří černou neradi
Stmívá se a mraky mizírychle spadnou do výšinTi lidé už nejsou cizíuž se od nich nelišímTahle chvíle navždy nováteď nás všechny spojujeTma je tmavě oranžováproti noci bojuje
Řeknu vám
Řeknu vámže ticho padá stále vícs přilétající tmouse na chodnících nakupípřes nocho tam budou hromady. A ráno budu muset uklízet. Řeknu vámjak světlo pořád proplouváa potápí se bez přístrojena jedno nadechnutívydrží v hlubináchjen chvíliněkam se nedostanepro obrovský tlak. Řeknu vámproč stavějí se květy z leduzáleží pouze na pohledua je to tak.
Jako naschvál černá hvězda
Vím, že provází mě životemhvězda, která je jenom mojeto na mě dělalo dřív dojemHledala jsem ji na oblozea nikdy jsem ji neviděla. Myslela jsem, že bude skvěláta nejjasnější na světětu nejkrásnější že jsem měla. Pak jsem to poznala:že moje průvodkyně věrná,má společnice, moje múza-že je to hvězda schválně černá. Opravdu.