ani nevím
ani nevímjestli chcijestli můžuusnout a nevzbudit sedát si pauzuovladačem nezvládnout žítodejít.
To ty...
Zaslechla jsem šepot
bloudící mezi světy
Vynořil se na vteřinu
a zanechal mé vzněty
nepochopená
Voněla laciným parfémema s výrazem světaznalé třicátnicese nejistěkymácela ulicí na vysokých podpatcích. Podivně rozhoupávalaospalou fantazii kolemjdoucíchúzkostlivě lpícíchna bezmyšlenkovitých životech. Výmluvněani nehlesla, když se jí skáceli k noháma prkenně žebralio kousek z jejích snů. Snad jednou.
loučení
Odpouštět vodu z jezera pochybA nechat strach lapat po dechuVysléct se ze stínu jeho láskyZkrásnět pod lampou bez stenuA slza se vsakuje do vyprahlé země.
Hledám tě
Hledám tě všude. V tramvaji, na ulici, za každým oknem s rozhrnutou záclonou. Hledám tě v zrcadle, pod peřinou, za stolem v mé kuchyni. A taky ve všech autech, co projedou kolem.
...
Tak jako sanice bílých ďáblů
požírají a trhají
plačící neviňátka,
se chvěju pod vrstvou
ztráta
Nach odstínů touhy
po slovech
pryštící zmramoru
sebepoznávaného,
Umučená
Přeskakuju
provolávané lidské
zloby zahalené
do vzrušujících medových krás
Milování
Dnes naposledy
obléknu si
bělostnou látku vzpomínek
nepotřísněnou
Nač čekat?
Nač čekat.
Nač promlouvat kzemřelým
mladým láskám, jež
poblouznily mne
Lahev odsouzených
Nařčena
zhanebnosti
rozplynu se
vmodravých lístcích
Promiň, že píšu tak pozdě.
Nad ohnivým
oparem všednosti
se skrývá
bohyně
Ztracené řasy nevinnosti
Bezbřehá
řasa nevinnosti
mizí
v rozpuštěném útržku
Papírový kornout štěstí
Stála
tam
s růžovou sponkou ve vlasech
a v papírovém
Chvíle umírání
Až vyjde slunce jasné v srdci mém
a černé mraky smutku
odplují pryč.
A štíhlé ruce štěstí
Ty...lásko
Ty nevděčná jako
dívka, jež neumí poděkovat
za podanou ruku pomoci.
Ty zlá jako
Přijdete dnes na večeři?
Mé ruce,
prohnilé od věčných dotyků
svatých slov,
se toulají po křivkách života.
Má osobnost
Já, vrah bolestných vzpomínek,
jež se toulají v nicotě
mé duše.
Já, bezvýznamná paleta hříchů
Ty nejsi, já vím
Vím, ty´s pouhý bláznivý
sen, narodivší se v mé stárnoucí mysli.
Jen dotek nesmělých paprsků
ranního slunce,