Písmák Stíny
Hláskuju do telefonu,neslyšíš hlásky, jenom chřípí dělá průvan. Píšu vzkazy mezi tělyčtyřmi prsty.
Palcem visím na včerejškuna lemu jeho uší. Nic neslyším, pouze ležím,polikám amalgán.
Sosó I
Na zahradách leží sníhjak syrový vzduch v mých plicích,co znamená večer. V uších resonuje tvůj včerejší smíchobrazce: kola z jisker.
Vážně vidím světlo,co někdo zakopaldo tvého nitraa v mém je samopaljím budu tě pitvat.
Optické klamánírozmanitých obrazův blízkosti tvých očípřínáší mi radost,však vysílám zklamání.
Sosó II
Nesvedu popsat,co probíhá mi hlavou,běžíš-li v ní ty.
Zmítám se v silném proudu,pluji, vzdoruji mu vstříc,tepu kámen – kuckám hroudu,mou zemi zprznil kýč.
A zatímodpočívají dvě malé pihyv krajině tvého nártu. Leží tam klidně jako na polici knihyjako opar na rtu.
TEBE ELE
Před mými desátými narozeninami
stáli jsme blízko sebe
sen se přerušuje
crčící budík s vrchovatými hodinami
...
Včera mě horoskop nepřítel
zapomněl varovat
ve čtvrtém domě
bude ti nalévat
DRAKOPILOT
Neznám ho,
pouze vím,
že skládá draky zpapíru,
Hej, vy bezcitní,
Červenočerná
Volám tě,
když házím na stěnu hrách.
Kam se dnes schováš,
má červenočervená,
Každý se ti jednou přejí
Ó každý se ti jednou přejí,
bude stejný jak všichni předešlí,
bude tak nudný a obyčejný,
bude stejný
Jakubovi
Ach příteli,
mohu-li tě nazývati přítelem,
znovu teď povzdechnu si:
Ach.
Autoportrét
Mám-li vsobě smutek
jsem bystrý,
mysl je ohebná jak proutek,
ovšem pouze směrem do nitra,
Jarní jar v ní
Tuším,
že chtít proplétat se jarním dnem,
mezi tvými vlasy z máku,
znamená stavět štít,
Veš je svobodným rozhodováním
Stojím na refýži. Dávám si pozor, abych se nespálil o nitě přijíždějící tramvaje. Nastoupil jsem a skrze kameru uvnitř se dívám do tváře sekuriťáka. Žvýká brambůrky a vůbec mě nevidí.
Attention please, big brother is watching you
jsem skrytá kameramůj příběh nikde nekončíon nikde nezačínás nikým se neloučímčasová linka můj život neprotíná.
pod prachem konkrétních osudůpracuji pro systém
jsem vaším otrokem
víš, nemám vládunad vlastním životem
ISM
03. Prosince 2002
Na kraji ulice, té blízko továrny na bombóny, mi lampa ozářila tvář. Večerní ticho modeloval cvrček jejích elektrických výbojů. Vyhrnu si nohavice.
VYLOSOVÁN
,,Nic není horší než porážka, kromě vítězství. " E. Hemingway
Dostával se do podivného transu. S každým krokem si uvědomoval nicotu, ze které přichází.
Zabiju tuhle holku, mami
Nejsem obětí spiknutí, však obětí do očí bijící nenávisti samice smužskou polaritou. Kostnatého lovce sostrým pohledem. Její bambitka nenávisti neomylně cílí. Poutník na cestě do Medíny má zřejmě méně odhodlání.
Kdybych teď..
Veltlínské odkapává,
po svém skleněném kufru,
a tělo rakvičky,
místo své šlehačky,
Než jsi odešla
NEŽ JSI ODEŠLA
Růžová tempera,nad čirou modří,maluje úlomky svěžesti,do jemného vánku,mazlivého večera.
A tvoje přítomí,vdechuji, převaluji,potichu - pšššššt. jsme tu jenom my.
Hlava špendlíku,splaskla bublinu tvé intimity,až později - ráno,když jsem hledal PETRY,našel jsem ji v šatníku,složenou mezi mými svetry.
Po Ránu
PO RÁNU
Byla jsem ženou novým souborem na počátku věků. Rozkázal mi muž, abych už nikdy nevzplála v plameni pokušení. Nebo pokušením pouze neovládala přízraky jeho noci, kterou na mě denně vrhal. Byl jsem mužem usínajícím v touze po své ženě.
Prostorem bloudí bytost
PROSTOREM BLOUDÍ BYTOST
ČÁST PRVNÍ
Z pozdního odpoledne se pomalu stává večer a periferie se pomalu rozsvěcí. Fráňa občas chodil pozorovat západ slunce na střechu trafostanice, ale poslední dobou bylo štěstí, když na popelavém nebi sem tam zahlédl narudlou šmouhu. Nebe jakoby někdo rozmazal houbou, co s ní ještě ráno leštil auto. Fráňa byl jeden z mnoha, který tady přežíval.
Bezcennost?
Díky Ti mnohokrát. Díky Ti dost. Teď už jsem si uvědomil,
vlastní bezcennost.
Snad vté depresi,mě potěší,že správnou tvář,dostane tvoje jméno.
Hmm..
Procházím se po cestě
zahalené do deště.
Déšť– slzami samoty
Duše – vzdorem temnoty
VRAŽDIL JSEM
VRAŽDIL JSEM
Ve strachu o tebe,ta přehnaná péče. V klepotu tepu,tvůj pohled teče,i když bys nebrečela,pro naše mrtvá těla,nebo snad přece.
Ono tvé ,,tvoje,"ta naše ,,mechanická láska"a moje ,,nevadí ti"stvořilo z nás stroje,hnusné, pošlapané kvítí.
Ze sklenky svobody,kapičku ochutnat,trochu se napít,nejdříve musím však,svou múzu lapit.
Nezkažená
NEZKAŽENÁ
Přišla – lidi si lžou
Lidi už jsou takový – já na to
Přišla - lidi jsou sobci, myslí jen na sebe
Óda na slečnu Chládkovou
Óda na slečnu Chládkovou
Hledám rýmy> chladná – vadná
E. Fuj. Pryč s nimy.
PRYČ.
metafora
METAFORA
Postává postava -
pleš, věk co dozrává.
Barevný podzim,
MASKY
MASKY
Svůj kabát
nesvlékám, nepřevlékám,
jak pohár přetekám,
K-Hillovi
K-HILLOVI
Příteli,ozval jsi seve virtuálním světě.
Poslal jsi veršea já nečekal jsem tě,tam, kde verš již sotva kvete.
Přemýšlels někdy,proč píšeš básně.
Upřímnej
UPŘÍMNEJ
Byla jsi nádherná. Tam za tím plotema stále věrná,té tvojí závislosti,jak mně – má duše černá.
Padalo odpoledne. Zavěsil se Ti vánek ve vlasecha já těžce hledal dech,tam za tím plotem.
Mé slečně ´99
MÉ SLEČNĚ
sladká vzpomínkana oči Tvéuvízla ve mněrozlila věčný jasmimo prostormimo čas
moje slečna:
čirá energie tělapulsuje, teperaduje se celá
4:30 (už půjdu spát)
4:30
Zdá se, že se stmívá,ale schyluje se k ránu.
Každý suk v tom trámu,připomína oko,co se na mě dívá.
Polštáře z dýmu,usnul jsem na nich,můj pes má rýmu,můj pohár je kalich.
POKAŽDÉ
POKAŽDÉ
Je mi tolik krásně,snad jen, když jsem s tebou,padá ze mě mrzení.
Už nežádáš básně,Už jenom pláčeš –jak nejsi sama sebou.
Řekl jsem tiše:,,Přejdi ten most,co stojí mezi námi"
ČASTO
ČASTO
Pokaždé s lampovýma očima,když v nich světlo hoří,skelná vata tančí,tak den ještě začíná,když noc stále končí.
Rozpadnu se na dvě části,jedna svatá,když druhá plná zášti.
Ta silná strana moje,to není komedie stroje. TO JE Pustá tragedie,plná prázdné energie.
KONZUM
KONZUM
Třepetá se reklama,jenom tak se kýve,asi jako na zábradlíkýval by kluk nohama.
Reklama je v plakátu,lidi bije přes oči,chlapce sotva zaskočí.
Dýchá ten kluk,cosi z láhve.
Smutná
SMUTNÁ
Ten strop. Ty stěny. Blýskavé plíšky zavěšeny,a všude jsi Ty, jak ony ornamenty,v prstenu vyraženy.
Snad všechno pláče,nad rozbředlými vztahy.
Kouzelník
KOUZELNÍK
Včera večer,když ještě doutnal popelník,připadal jsem si jako kouzelník,co umí vyčarovat smích.
Poté,když jsem pískem promnul oči,viděl jsem postavičku ze dřeva,ve které sídlí čevotoči.
Včera večer. Hledal jsem ji,schopnost existence -bez naděje na lásku,ubohá se oběsila,po jedné vína sklence,na vlastním opasku.
Včera
VČERA
Stáli jsme v kruhu,stáli v tom přemýšlenínad vlastním osudem.
Stáli jsme na zemia kdosi řekl:,,Co bude až tady nebudem. "
Pouliční poezie
POULIČNÍ POEZIE
Lezl jsem v noci,na střechu domu,pokoušet sílu hromu.
Lezl jak cvocido neznámých vod.
Na cestě od brlohu. Cestou vstříc bohustačil mi hromosvod.