Písmák Snaha o půl dvanacté
Snaha o půl dvanáctéPřisedla si ke mně,snažila se mě upoutat svými názoryna sebe samu. Když jsem ji řekl, že píši verše,řekla, že píše verše také,snažila se mě upoutat na svou samotu,řekla, že toho máme spoustu společného,že já ji rozumím. Nerozumím jejímu falešnému smíchu. Řekla, že se ve mne dříve zklamala,a teď nemůže věřit prvnímu dojmu.
Pro Tebe
Nejhorší je rozloučeníOkamžik, kdy něco je a pak už neníKdy se cesta rozejde"Nebuďte zklamaní. " vykřikl pán z okna vedlejšího kupéCopak to jde. Vy nevidíte v jejich tvářích slzy velké jako hrách. Tak směšně to znělo v jeho ležérním podáníAž se mi chce křičet ze samé bolesti.
...
Já a ty jsme jak onucevisící v krámku vetešníka,my musíme, jinak zahubí nás dýka,navždy se držet za ruce.
Zena
Nadmíru spokojená žena se cítí Když vše kolem sebe ve stehnech drtíSklíčená bezmocí jak oběť v síti Když vycítí povinnou přítomnost smrti
Na plazi
Pod palmami ležely 3 usměvavé mulatky6 usměvavých prsních dvorců se smálo na svět okolo3 smavé ženy co znají život z placatkyNámahou zvedly svoje božská tělaPřivítat loď teď utíkají na moloKdejaká komtesa by jejich krásu závidělaI vyšel jsem konečně z temné kajutyTu spatřil jsem ženštiny naboso obutyZnavené kroky mé vedeny pamětíTam do písku pod palmy pomalu lehají3 snědé mulatky padly v mé objetíS chichtotem prstíky tělem mým běhajíS večerem vlahým neseným flétnou Panovou Jako bych náhle byl z reality vystřiženTak v žáru pece slunce ohnivéhoA pod rukama trojce krásných ženJak vprostřed děje filmu vysněnéhoV ráj konečně jsem došel svou poutí trnovou
Tam venku Něco je !
Tam venku Něco je .
Trvalé dusno je násobeno šerem a nepřetržitým tokem tmavého a zapáchajícího kouře, který se valí odkudsi z dálky, kam se nikdo neodváží ani ve dne, kdy se stejně dým plazí po zemi a houstnoucí, tmavá mlha nedovolí, aby si oči navykly. Neustálý hluk těžebních vrtů a obrovských, ocelových strojů hučí do těžkého vzduchu nasáklého kyselým zápachem síry a spáleného masa, který nepříjemně štípe do očí a který každému obrací žaludek k zvracení, což si nikdo nemůže dovolit, protože získat normální potravu se stává obrovským problémem. Je skoro osm hodin večer, ale venku je téměř naprostá tma; občas je na obloze vidět kolem Měsíce cár mraku plujícího nekonečnou cestu své poutě.
Ples smrti
Ples smrti01 Když usne Měsíc i město usíná,nastává tma - umrlčí hodina. 02 Znavený večer vklouzává do ticha,život se vytrácí, zpěv větru utichá. 03 Schoulený tulák života slzy roní,znavený k zemi padá - v kostelu půlnoc zvoní. 04 Na noční obloze prolétla černá vrána,ovátá shnilým listím - hřbitovní brána.
Lev
LevPo ulicích chodí mohutný levVe zlaté hřívě tančí dech SibiřeRytmická chůze divé zvěřeVtiskává do sněhu symboly smrtiV oknech se svítí, panika rosteLidé volají na linku bezpečíTam se jen smějíKdekoho přesvědčíŽe je čas plesů v maskách a kostýmech
nevim...
V sychravém spěchu podzimního plynutínevnímáš podstatu, únava donutítělu se zakuklit. A bude klid, až ovládnou svět stíny ticha,až hustý rozum vypelicház hospodských hlav tam U Kalicha. Androfobní metresy čekající lepší časy,neutišené pivní hlasy,chemicky umrtvené, dětinsky jemné vlasy. Defétisté celého světa vítejte v optimismu.
Pasmo Vladivostok 2000
Pásmo Vladivostok 2000Měsíc na vodní hladině se třepe pod nárazy mocných veselHodina s půlnoci s hodinouChce se žít, žít se chce pro jinouPár vlhkých retů pluje přitahován touhouObyčejnou Lidskou Pouhou touhouUž není návratu, už nejsme samiHodina s půlnoci s hodinamiČas běží pozpátku a naopakTrochu si užít, prostě jenom takLedové skulptury s úsměvy odborářekZ houští vane krve nářekTak tedy poprvéZnavené stíny se míhají kolem všech Tuny prázdných lahví drtí se chodidlyDo ticha zavelel chraplavý dutý vzdech Ať konečně začne se přemýšlet rodidlyTo bylo poslední, co dovolit si směl
Kravava minulost
Krvavá minulostJsem proklet věčnou porážkou vyděděnceVěnce na hrob donesou mi staré láskyKolik jich bylo nikdo nespočetTak mnohé vrásky jich je bezpočet Možná tisíc možná jenom stoNěkdy se ptám proč nežít pro divadlo . Zde mi není jasná jedna věcPrý často bývá zvykem zkrvit prostěradloAch proč tak často řezníci kráčí ulicemi . To ale vážně nezdá se miJá totiž vážně jsem vyděděnecCo bude mě však mrzet nejvíceTeď ale řeknu bez nadsázky - snad odpustí mi moje staré láskyŽe vidím je coby chladné řeznice
Balada 5 poschodi
Balada 5 poschodíS pohledem za sklo přivítal nový denSlzy deště letící kouřem monopolůZlomený život v něm vyčerpaný stenZubožený popelník uprostřed stoluKolem něj klamně plulo všechno snadnoK nirváně pouť pro láhev se jen nahnoutOdhodil víčko a propil se až na dnoOspalý kouřem chtěl na samé dno padnoutJak dokáže být krutá láska v opilostiJak trpká tíha stojí proti zlostiJen jediný večer co zabít život můžeJen jediný večer co dělá z hochů mužeVečerní provinění co sedí v hloubi dušeV rohu seděl němě sám v rohu seděl hlušeProč tě zlákal první polibek . Sžírán zevnitř pozvolna zpřetrhal nitěSám sebe se ptalCo bude dál . Co ona a jejich nevinné dítě . Vzal na sebe vinu za všechny nebohéVolil sám za sebe vykonal za mnohé16 a jeden rokVysvobozením se stává pouhý krokTemný je okamžik v kterém se ocitnulTakhle to nechtělOtevřel okno a tiše se nadechnulOtřel si tváře a tiše letělNad rušnou ulicí se tyčí 5 patro
V patecnim paroxystnim letu...
V pátečním paroxystním letu,poznal jsem lásku bez syžetu,absencí v rámci reality omluven,hluk pendlující z vnitřku venrozhodil sítě Olimonu. Sám snad jen nepříjemněodkláním pohled z té, co přisedá si ke mně,ve vlasech modrou sponu. Boky uvězněny do kyvadlové dózy,bradavky z galaktózy,nohy typu panna,možná až neformálně vdaná. Ospalý hlukem jsem zasanoval vědomí,poslední potomek Sodomy,co zná cenu ega strany oponenta,myslela, že našla rovného si,moderního abstinenta,od sponky modré vlasy.