Chceš bejt knězem?
Chceš bejt knězem.
„Chceš bejt knězem. “ opakovala Barbora po Jankovi vyděšeně. Pár minut po půldruhé ráno, uprostřed Staroměstského náměstí.
Maturitní ples
Maturitní ples
Stojíme naproti sobě. V tom šeru co jen ruší nekonečno hvěz nad námi. Mám na sobě ty světlé maturitní šaty a přes ramena tvoje sako. Tak nesměle se ke mně skloníš.
Tak blízko
Tak blízko
Matouš běžel lesní cestou ke kapli Panny Marie Klokotské vmírném dešti. Rozbahnělou půdu pod nohama mokrými botaskami vztekle rozdupával a každý další pohyb jakoby mu dával možnost znovu popadnout dech. Sport měl vždycky rád. Vprvních letech gymnázia dělal závodně atletiku, v poslední době ale už jen běhal.
Každou nocí, každým dnem
Každou nocí, každým dnem
Cestou na Náměstí Republiky zahlédl Jan Veroničinu tvář. Na eskalátorech v metru. Byla to ona, prudce se otočil a málem na ženu stoupající vopačném směru zakřičel. Nemělo by to cenu, neslyšela by ho, uvědomil si.
Než přijede tramvaj
Než přijede tramvaj
Seděli naproti sobě na širokém okenním parapetu pražského studentského bytu a Metoděj Kláře oznamoval rozhodnutí pro kněžství. Presso proti pressu. Muž proti ženě. Pohledy na smíchovské střechy střídaly pohledy do očí.