Písmák Věštec z Mezizemí 6. část (poslední)
Lenka sebou vyděšeně trhla. Uslyšela Vandin hlas, který se však uvnitř její hlavy ocitl jinou cestou, než prostřednictvím uší.
»To je telepatie, víš. Nezapomeň, že umím vložit myšlenku do cizí mysli.
Věštec z Mezizemí 5. část
„A jaký jsi měla úkol. A jak jsi poznala, že to je tvůj úkol. “
Aneta se široce usmála.
„Jednoduše.
Věštec z Mezizemí 4. část
Pak už skutečně pavouci neútočili. Hromadně utekli do podzemních chodeb. T’shar znovu narychlo svolala zasedání, kde bylo jednohlasně schváleno, že Čarodějové mohou vstoupit do podzemí a najít původce toho omamného kouzla. Na cestě je mají doprovodit dva zkušení trpaslíci: Kareda a Zorabi.
Věštec z Mezizemí 3. část
Lenka nakonec portálem prošla, avšak tento nevedl na Zem. Když kruhy zmizely, zjistila, že stojí v úzké uličce mezi nízkými domy. Oproti počasí v Praze, zde nebylo zrovna velké teplo a nebýt kabátu půjčeného od Věštce, určitě by tady chytila pořádnou rýmu. Pohlédla na oblohu.
Věštec z Mezizemí 2. část
Obrovský sál se noří do stínů. Vysoké kamenné sloupy podpírají strop schovaný kdesi nahoře v temnotě. U kamenné zdi na piedestalu je zbudován velký kamenný trůn. Po stranách trůnu stojí dvě obří postavy.
Věštec z Mezizemí 1.část (draft)
Zvonek u dveří se rozezněl ostrou melodií, která řezala do uší, a chvěla skleněnými výplněmi ve vitrínách. Zůstal však nevyslyšen. Ta, která jej měla poslechnout, právě seděla na zemi uprostřed svého temného pokoje a jediné světlo tu vytvářel kruh zapálených svíček. Seděla uvnitř toho kruhu, vmeditačním posedu snohama křížem, ruce měla uvolněné a opřené o kolena, dlaně otočené vzhůru a palce na každé ruce se dotýkaly ukazováčků.
Poslední strážce brány (8): Lovec mutantů
„Mně se ten nápad vůbec nelíbí,“ špitla Monika a vykasala si sukni, aby jí neráchala vmokré trávě. Lesní pěšina byla po včerejší deštivé noci plná louží.
„To máš smůlu,“ odvětila příkře Vanesa,“ Musí něco jíst, jinak zase skončíš vprázdnotě sošky. “
„Mně je to jedno, ale tohle je vražda.
Poslední strážce brány (7): Branou do minulosti
„Mamííí,“ rozlehlo se tmavým pokojem, „mamíí, mamíí…. “
Asi osmiletá holčička, doposud klidně spící zachumlaná do peřiny, sebou začala házet a rukama mávat před sebou.
„Nechte mě být, … mamííí, to bolí. “
Žena vyskočila z postele.
Poslední strážce brány (6): Ironie osudu
Stály na okraji srázu. Hrana srázu se táhla po celé délce, takže nebyl vidět ani její začátek ani konec. Dolů sráz pokračoval několik stovek metrů. Ideální místo pro sebevraha, skočit dolů znamenalo jistou smrt.
Poslední strážce brány (5): Probuzení Vanesy
Vyprávění se protáhlo do hluboké noci. Dávno jsem přestal vnímat čas. Aranka vyprávěla opravdu poutavě, ale zdálo se, že má jen jediného vděčného posluchače. Nejprve odešli spát Drago a Monika, ačkoliv jsem si toho vůbec nevšiml.
Poslední strážce brány (4): Kondor
Divočina – temný a hustý les, místy neprůchodný prales. Žijí tam různí tvorové. Někteří jsou velice zrádní. Za dobu těch staletí příroda postupně vytěsnila zbytky lidské populace z lesů do měst.
Poslední strážce brány (3): Moc klíče k moci klíč
V létě padla tma až pozdě večer a na mýtině pod jeskyní vyrostlo několik stanů a bylo založeno mnoho ohnišť. Z dálky vypadaly jak planoucí korálky mezi bílými oblázky obklopené temnotou. Tu noc se slavilo. Na každém ohni se peklo maso, ohnivá voda byla prolévána hrdly a do noci se nesl falešný zpěv mnoha lehce přiopilých amatérských zpěváků.
Poslední strážce brány (2): Návrat prince
Jméno jí vybrala matka. Líbilo se jí. Tam, kde žila, nebylo až tak vzácné. Aranka ještě měla otce, staršího bratra a celou řadu strýců a tetiček.
Poslední strážce brány: Tulák v jeskyni
Říká se, že až se znovu otevřou brány, do světa se vrátí bohatství a rozkvět. Slyšel jsem už mnoho takových legend, ale má vlastní zkušenost mě nutí o nich pochybovat. I přesto, že do nedávné doby jsem vůbec netušil, že by se brány někdy mohly plně otevřít. Už jen proto, že pouze nám „procházečům“ byl dán dar bránami procházet a upřímně, velice nerad bych o ten dar přišel.
Hexagold a mesto soch
Venku byla tma a stále zuřila bouře. Darmína to pozorovala ze zamlženého zámeckého okna. Zuřila také.
"Jak to.
Hexagold a nestvůry z temnot.
Osvald byl už velice starý havran, s mnoha lety zkušeností a díky magii se těšil dobrému zdraví. Byl jí vděčen za to, že se jeho kosti už dávno nerozpadly v prach. Právě teď balancoval na okraji římsy a snažil se skrz okno zaslechnout co nejvíc. Avšak hvízdání meluzíny mu v tom bránilo.
Hexagold a noční můra
Na tmavou oblohu vylétla žlutá světlice, namalovala půlkruh a potom vybuchla do několika hvězdiček. Další se rozlétla na mnoho dílků a každý díl opět explodoval. Ozvalo se hlasité bubnování. Jiná raketa osvítila zemi v různých barvách, než vybuchla do překrásné barevné květiny a zanikla.
V Restauraci
Tak jsem si jednou vyšel takhle po Praze a k odpoledni jsem se stavil v jedne restauraci na oběd. Uvědomil jsem si totiž, že jsem od rána ještě neměl nic v puse a můj žaludek již také začal z hlady hrát basskytarový koncert. Bylo celkem hezky, sluníčko svítilo . 34 stupňů ve stínu .
Vize zkázy (ze světa A.Sapkowského)
Irma Méllien: Vize zkázy
Dodnes se mi to zjevuje ve snech. To místo, to strašlivé místo plné smrti. Rozlehlá pláň pokrytá těly - mořem lidských i nelidských těl rozprostírající se od horizontu k horizontu, mrtvolný zápach připomíná každému, že to co vidí není pouhou iluzí. Úděsný to pohled na celou zkázu.
Dalsi Geralt
Jeden z černých
Byl to dřevěný stůl, takový ten hodně ošuntělý, špinavý, s deskou ošoupanou, s četnými fleky od rozlitých tekutin a okrášlenou rytinami mnoha umělců, kteří použili stůl k předvedení svého umění. Srdcervoucí vyznání lásky "Markéto, nemohu bez tebe žít. " doplněného sprostými dovětky, výkřiky hanící krále, místního šerifa, nebo i krčmáře, úchylné básničky mající za úkol pobavit náhodného čtenáře a v neposlední řadě malůvky ženských aktů s důrazem na ty části těla, které dotyčný malíř považoval za nejvýznamnější. Na tomto typicky hospodském stolu leželo rozložené plátno, pomalované na první pohled nesrozumitelnou změtí čar, vybarvených ploch, šipek, značek a symbolů.
Hexagold zajatcem jeskyních lidí
Hexagold zajatcem jeskyních lidí
Hexagold si prohlížel svůj nový domov. Ten představovala malá místnost vytesaná do kamenného masívu a od sálu byla oddělena úzkou chodbou a dřevěnými dveřmi. Hex byl příliš mladý na to aby podlehl. Co řekl to platilo.
Hexagold v dračí jeskyni
Hexagold v dračí jeskyni.
Ví se, že děti jsou mnohem citlivější a vnímavější než dospělí lidé. Mnohem více oplývají emocemi. Hodně se bojí neznámého a zvláštního.
Geraltova parta se vypravila do Valúzie
Onehdá jsem si náhodou prohlížel Nerovy stránky o Sapkowském (www. sapkowski. cz) a samozřejmě jsem se neubránil navštívit i stránku s povídkama, a podívat se na nové ohlasy. Kdesi dole u jedné z mých povídek je uveřejněn anonym obsahující jedinou větu - otázku - cituji: "Dobry,ale kde se podela Geraltova parta .
Hexagold a barva vlasů
Tmavé, obrovské a husté mraky zakryly město a z nich se spustil hustý liják. Ulicemi velké metropole se proháněl divoký vítr, který ohýbal stromy, hučel v komínech a zběsile rozhoupával vrzavé vývěsní tabule. Sedláci, řemeslníci, obchodníci, čeledíni, ženy či muži, zkrátka každý v tomhle městě se neodvažoval v takovém počasí vycházet na ulici. Tady v horách se už přihodilo leccos za takové bouře.
Souhrnna zprava o stavu vesmirne stanice.
Hlásí se ASS
32814. 25 - 20. cyklus (minimum vzdálenosti)
Od: Orbitální stanice Starline 16
Pro: Základna Země
Hexagold a vladkyně světa
Text téhle povídky je již 6 let starý, od té doby se leccos změnilo jak v reálném světe, tak ve světě hlavních postav. I styl psaní (a množství chyb) té době trochu odpovídá.
Vládkyně světa
(1994)
"Jsi to, čím tě vidí ti druzí. " Kateřina Seddingsonová
Temné průchody prostorem a časem (Vuně magie 3/3)
Temné průchody prostorem a časem
Čtvrtého dne k večeru dorazili k mostu přes Ďábelský příkop. Tak se jmenuje tři sta sáhů hluboká a sto sáhů široká propast. Trhlina se táhne od severních břehů, až ke Štítovým horám a takřka rozděluje Ragonii na dva velké kraje. Před sto lety byl příkop skutečnou hranicí mezi Východní Ragonii a Severním Nizerem.
Nejmocnějším proti své vůli (Vůně magie 2/3)
Čísla v závorkách jsou poznámky na konci textu.
Nejmocnějším proti své vůli
I.
Noc jiných bytostí (Vůně Magie 1/3)
Vůně magie
Noc jiných bytostí
I.
Mezi Ragem a Loven Sitou je prales. Jedná se o takový druh lesa, který je v mysli místních lidí znám jak černý mrak ničeho, což samozřejmě nahání hrůzu, až běhá mráz po zádech. Nikdo vám nedoporučuje do něj vstoupit.
Visenna - Cesta na východ (2/2)
Cesta na východ
Na polích se opět pásli větrní koně, proháněli se lesem a ohýbali špičky stromu do nebezpečných úhlů. Nebe bylo pokryto beznadějně neprůsvitnou špinavou peřinou, viditelnost v takovém počasí se dala počítat na kroky.
Uvnitř domku to ovšem nebylo znát. Z krbu sálalo teplo, dřevo praskalo a občas se zvedl oblak jisker, který si to namířil komínem ven.
Druhá šance
"Umíš číst Staré runy, Bílý Vlku. "
"Umím"
"Přečti co je vyryto na poháru. To je pohár z Craag An. Pili z něj králové, na které si už nikdo nepamatuje.
Visenna - Kruh druidů (1/2)
Kruh druidů
Tento příběh, který nyní uslyšíte, vypráví o době dávno před Geraltem. Přenáší nás na místa a do časů, kdy lidí nebylo mnoho a svět obývali jiní tvorové různého vzhledu, síly a moudrosti. Do dob, kdy v každém lese žily dryády, elfové se drželi pospolu ve svých sídlech a hvozdech, čarodějové provozovali mocná kouzla a drudové ovládali tajemné síly přírody. V těch dobách, kdy v temných pralesech čekaly nestvůry, na loupeživé výpravy do vesnic vyraželi špinaví a zarostlí skřeti a v jeskyních spali draci, svým tělem strážíc ohromné bohatství.
Trable s Merandou
Bělovlasý jezdec si krátil cestu přes les. Pod stromy a vyššími keři se mohl lépe schovat před deštěm, který ho během putování stále pronásledoval. Chlad, mokro a šaty promočené skrz na skrz, to vše mu znepříjemňovalo pouť, jak to jen šlo. Ani Klepna na tom nebyla s náladou nejlépe.
Druhé slunce
Teď jsem už pouhou myšlenkou. Mohu chodit světem, cestovat časem, být tam, kde nikdo nikdy nebyl. Žít v představách a ve fantazii. Avšak dříve to tak nebývalo.
Geralt: Symbolická částka
I
Stmívalo se. Na okraji města zvaného Horní Anvil se houfoval hlouček místních lidí, kteří sem přišli vyzbrojeni vidlemi, sekyrami, motykami, meči, kosami, cepy a dalším domácím nářadím. Nesli také pochodně. Vesměs se hlouček skládal z mužů, čili místních dělníků nebo rolníků, ale Geralt mezi nimi viděl i několik žen, které neztratily odvahu.