Písmák SaM(aRT)
- Cítím se v kůži zbitý
naondulovaný stojmo ve skrýši
lačný spánku a lakovaných bot
co už mi stejně nikdo neodpustí
Prosím
Prosím tě, prosím
bojím se zvednout hlavu
prosím
zkus se narovnat
Příšerka
Pokračuj malá příšerko
vylož mě na programu
jako štangli mletého
ať si mě uždibují k topince
Hereze
Veškerá poesie zdá se být večer lepší
snad je to tichem co dotváří
zpochybení světla na zemi
a přivádí tak
Ústavní
Je tu jeden strom s popaly od cigaret
a ožehavých témat naší bezmoci
má hlubší kořeny než moje soudnost
a o něco vitálnější figuru
Střežená Ústa
Exekutoři už vyhlásili termín vraždy
vkradli se do života
jako výkaly zpřeplněného septiku
ve stylu velkého bratra
Znamení
Víkendové propustky
když jsi byla slabá a trochu děsivá
možná že křičíš zoufalstvím
a možná
O Zvířeti
Přišli jsme najít oči zvířete zlomené
cítit továrenskou bolest
viděli jsme loupení básnických očí
a nevěřili vinterupci duše
Večery
Večer se probouzet u sklenice hřebíků
a dát sníst zrcadlovému psu
jenže jsou vmojí hlavě i jinak
bludy a mystiky co nedokážu snést
Propustil jsem tě
Propustil jsem tě
ze svých snů o putování pouští
počítáš kroky ve směru hodin
neobrátím se pro zbytečnosti
Cesta
Možná jsi zrovna četla Machiavelliho
takže jsi mohla pochopit
moje zbabělství
- kde jsem přestal hledat
Beze známek důstojnosti
„Přijde bouře šílenství“
klopýtám k minovému poli
prodlouženým krokem krozmazlené existenci
a dál až k plyšovým stěnám
Azur
Stál jsem stebou vkleci od pavučin
ne, neprokouknou ani oči vlka
místy slábne tlukot vrozechvění
když hladíš moje suchá ramena
Armáda Much
Našel jsem tě zapadlou mezi slovníky
už bys měla vyjít zbytu
a projet játra jako nůž
omámená francouzským filmem o lásce
Vitriol
I.
Poslouchal jsem dech spící básnířky
a tikot hodin v protipohybu
- jaký smysl
Jiná
Dokážeš ještě na čas
jít stejným krokem a vervou
udržet jiným nepoznané
ve světě
Osobní Peklo
Točím klikou
zamčeno není
otáčím tebou a stejně tě nenacházím
vidím tě rozpuštěnou ve vodě
Rána z Milosti
Tak krotce a tak marně
mě usrkáváš ze sklenky vína
oblečená včerném moru
a zlatém náprstku
Fragment
Nenasytné postele
otrokyně utkaná ze šálů cizích žen
skutečné právo na utrpení
na spásnou krev uvnitř vyprahlého těla
Město Bláznů
Viděl jsem tě kroužit městem
v záchvatech připomínajících běsnění hydry
abys pomohla skřetům a trnavcům
obeplout krajinu tmy
Pokrytec
Nechali mě ležet nahého
pod rozněžněnou bání
zkamenělého světa
a masturbujícího tou iluzí řádu
Věčná Sláva Onanie
Slavnostně zapaluji noc
položenou na lampách vyhaslého města
kráčím tím šerem
tichem proklátým
Anděl v Mlze
Přišla ke mně žena
či anděl v mlze
stála tak čistá se slzami v očích
a mluvila o andělské bolesti
Básnění
V podstatě
jedno poleno neroztopí dva krby
jeden život nepotká dvě promarnění
jedno slunce neosvítí dva póly
Freska Očí Na Stěně
Nemůžu zachránit papírový listí z tvých paží
jedinej list jediný slovo
společný milence který jsme měli
vchorobopisech a myšlenkách
Čekání
Čekal jsem dlouho na vlakovém nádraží
čekal na mlžnou siluetu
a kolem procházeli lidé
kterým se nevyplatilo to čekání
Agorafobie
Kolem stolu se plíží druhá ranní
chtěla nám vzít zbytky mravní kázně
a přehlídla ten paradox
kde nic není nelze krást
Nocturno
Jsou stopy a leží v mrazu
jsou týdny a noci a smutky v těch stopách
jsou krásy a já vidím ty krásy
jsou hole a v nich utrpení těch krás
Imprese
Jako bys vypadla
z okna pro slepé
namočená v kůži pozdní noci
osamělá
Srdce Srnce
Vím že toužíš
po zhýralé vášni mocných prstokladů
a usínám na ňadrech
chlípných a čistých mezi tím
Výstřel
Jen jeden výstřel
pak dlouhá nejasná pomlka
přesně jako psycho-drama
přesně tak žít
Chovanci
Poslouchám stanice dech-beroucích ptolemaiovců
Prokáceli mi ústa tvrzeným sklem
Za hořkých bílých měsíců
Všude křičí terakotoví vojáci
Intrikářka
Přišla dívenka
z vlčího máku
na zádech ploutvičku
v koženém vaku
Svítilna
V hospodě na přívsí
pochybovač smilný
svítí si na zoufání
sám a bez svítilny
Malým Lidem
Směji se spoluživcům
vynálezcům citů a pravd
a ostudných doufání
pro posedlost peklem
Hadům Revoluce
Vyjdeme na chodník
před náš dům
společně čelit těm
psohlavcům
Septimus Smith
V noci přilétli moskyti. Přisáli se na spánky. Každý zvlášť. Každý sám za sebe.
Amphiprion Moribundus
Pokoušel jsem se usnout
ale sladká tyranie snů mě nenechala
Mým jediným odkazem
budiž konverzace s lahví rumu:
Percussio Maxima !
Bez rytmu hrajeme na bicí
Bez citu skládáme poemy
Na cestě, a přesto v krabici
Upjatí, leč přesto bohémy