MINIATURY
vzpomínka na teepeekroutili se na networkinzíchu sklenic vína a dobrých storyjako když klíště v kleštičkáchlape po znásilněnía shoří(tehdy se tátovi věřilo)****zfetovanej arabáč obracel stolynechtěl chápatže dneska už konečněmáme hrdosta tak mu nenalejem(a je z toho jenom mrzení)*****říkal si o čísla slečenvizitkou se vzkazemočkovaný proti všem mutacímsám začínal nové(ale zase: moc nepil)
Halasová schránka
chodím vyšlapanými cestičkami
v mém mozku
mohli jsme po nich chodit spolu
ale ty jsi chtěla abych ti volal
Nitroblok
Horko a ujel mi autobus před nosem
covidový napětí rozkousalo zápěstí
rozkousaný rok
Potřeboval bych ještě krapet času
Interview
čas jsou snídaně, obědy a všechny ty trubičky co nechceme ale musíme spojovat
Roboti svědci jehovovi co se neptají, berou a dávají
sny jsou plné reklam ale obchody zejí prázdnotou
špinavé boty a zašedlé ulice
HLazení
seděli jsme
na hrázi noci
tma jako tichý oceán polykala odpustky
na všechno lila tmu
Jednogenerační trauma
Ve školce tehdy ještě jsem nic nechápal
ale zato jsem cestoval vesmírnou lodí
z dřevěných dílků stavebnice
v hracím pokoji
Dekompozice
Mám přepito
a taky přejezeno
na roky nabito
v pokoji uklizeno
Sbírání
přijdu o všechno a nadechnu se líp
Dřív barely a dneska views
v americe je dostaneš, když to uděláš anglicky
ale musí to bejt dobrý
svázání
zalily se sluncem naše oči
kdy ses narodil ty. já v dubnu
a tak nějak moc brzo. ale co už
tisíce životů rozprchlo se jako skleněnky
lavírování
dneska už se nebojíš těch hloupostí a strachů
jako že se na okně objeví kostlivec
- nech radši pootevřený dveře, babi -
světlo a hlasy rodiny. bezpečí
Dálnice D0
Mám rád města v Sudetech
choulí se ve tmě
a z oken vyhlíží
řadoví lamp D2, D3, D4
Slída
Za slídou jsme schovaní
a postupně loupeme
vrstvičky průhlednosti
a v ní
Vzkazník
S vděkem jsem poslouchal
a chtěl něco říct
ale už nevím co
a ty to stejně víš
Velká akce
Velká akce
ve školce domluvili jsme
půlnoční expedici
do stoky kanálem slezem
Starý zpěvníky
na základce ve starých zpěvnících
četl jsem starý vzkazy
Andula miluje Frantu
Klára je páťačka
Trny
Stopuju nádechy
a jsem jak na trní
stopy se ztrácejí za obzorem
chladnou s každým zavřením očí
Internacionála slušných lidí
Už prý tu neni komunismus
jako by tu někdy byl
už prý tu není třicet let
a máme svobodu
Tak nějak jsem se dostal do stavu
Tak nějak jsem se dostal do stavu
kdy spánek ani káva
asi neví co jsou rána
kdy déšť i sníh i sluníčko
Odsun
dostal jsem zas dementní nápad
napsat si báseň
doufat
že bude dobrá
Neklid
Rozprostřel se nám tu
podivný neklid
nervózní ticha
cukajících prstů
Cupitání
Rozhostil se nám tu
zvláštní neklid.
Cukají prsty
a vlají igelitky ve křoví
Na márách
V příručce pro Slušný život (račte si to najít):
vidličky, pak konverzace,
správná míra tloušťky v pase,
ta správná gesta autority,
Rubikova kostka
Hráli jsme si
chtěli líbat vítr
nechat učesat si vlasy
potom
máme je
Chceme slavit úspěchy
a zapomenout prohry.
Neznáme adresy
a posíláme zprávy.
Vdova vstoupila do místnosti
Vdova vstoupila do místnosti
a na skříně usedl prach
Vdova vstoupila do místnosti
a svit se přelil přes starý práh
Nad děje
Nadýchal jsem se naděje,
budoucnost zachtělo se mi svlíct.
Pomačkat límec košili, obléknout sváteční den.
A ze zvyku jen
Při blížení
Vyhodili jsme zlaté pruhy,
kravaty, pentle; bez výjimky.
Pod oči usadili letokruhy
a kolem stolu vzpomínky.
Tři rány do bubnu
Měli jsme nápady
teď máme dluhy
navždycky nanejvýš
třetí či druhý
Infekční svátky
Ty tohle dobře víš.
Býval jsi bedna.
Každýhos' povýšil
a zvednul ze dna.
Prchání
Kdo nám zacvaká
metály na plechovou hruď
soudče zítřku, ty nás suď
odsuď
Bilance
Ty kdo jsi bez viny, kamenem první suď.
Cvakače metálů na jeho hrdou hruď.
Přejedli se svobody.
Ten její obal tak škrtí.
Devět sil
Přivítali jsme zlaté pruhy,
ostruhy, hrnky, kelímky.
Na festivalu ticha nikdo si nepromluví
a zbydou navždycky
Zakřížení
Tu scénu viděla jsi,
tu scénu viděl jsem.
Mělas obarvené vlasy,
náš život došel bosý sem.
Vánoci
Vyprav se na ta místa, kámo,
nadýcháme se vzpomínek.
Spočteme účty - kolikticha, křiku.
Vypadnem z týhle ordinace,jenom nás mátli.
Vaksína
Naordinuju si
dětské nemoci
propocený polštář
a unavené ruce
Expezice
v koupelně
pronásledují zlaté pruhy
zakovávám se
ve sprše startují rakety
Jako dřív
Dřív jsem někdy nevěděl - je mi 21. 22. nebo už 23.
Teď už to vím přesně.
Dešť
Po ránu prší.
A prší večer.
Proč vlastně pořád prší.
Potopa nehrozí, sucho bylo dlouho.
Zahrana
Bál jsem se toho, ale moje pravděpodobnost hraničí s vírou.
"Víš tehdy jsme byli ještě zdraví
nelítaly nám létací talíře kolem hlavy
Byli jsme veselí, i za deště,
najedje
Naděje je jed
slibuje, že:
- po komunismu s komunisty bude líp
- s novou generací odejdou staré starosti
Zavřené oči
Zavedu tě do slepé uličky
bude pršet, přes kapky neuvidíš nic
zůstaneš stát a prokřehneš
déšť nepoleví a nikdo nepůjde kolem
Neani
zamčená černými stromy
stanice metra ztichla
Celá čtvrť zmkla jak pod vodou
zalitá hustou tmou
Modroko
Kdysi se naučil, snad náhodou, jedno cizí slovo
I když výslovnost mu moc nešla přes rty.
Postupně ztratil šmrnc i styl,
Přešly ho všechny žerty.
patro
Vídávám létající talíře
vznáší se za oknem
tak co, oslavíme to.
Života máme přece dost,
Kovové tóny
Poslouchej - slyšíš.
kovové tóny zní
jako když labutě
přelétaj nad Japonskem.
Mořese
viděli jsme obrazy
zarámovaný v rámech
bílých jak písek na fotkách cestovky
slyšeli jsme hudbu
Mrázno
prohrávám svůj poslední vklad
a jsem zas čistý jako dřív
nevyspaný, ale tady
unavený jako sníh
Predmosteni
V lese je tma, i když jsou vidět hvězdy
Město. To svítí samo
Hvězdy nejsou vidět.
jdi podle semaforů, světel lamp,
Birmovani
prosim te, boze,
chod kolem po spickach
at nerusis
moje modlitby
prescas
leukoplasti zalepil bych svoje strachy
a zapomnel na pratele, co jsem znal
abych mohl znat nove
jenze
Pozimní
Prodávám ocelový nos
nepálí když zmrzl vzduch
bohužel už není skladem
máme tu jenom druhý zub.
únava
Mosty vedou mnoha směry.
Který si vybrat. Nevím ani.
Podívej, tam na hladině
vlnky se kolébají,
čtyři ještěři
setkání po letech
jako ve ve vínech
hrozny
bez listů, už prostí
Mrtvý kaskadér
Be right back.
. a už se nevrátil
nevolal, nenapsalani.
čas oněměl do minulosti
Nová kralická
Slunečných nedělí,
rozpuků měsíce,
proste a bude vám dáno.
Pod kupolí ze zlata cítit je železo,
Zvůle
Dopis bez adresy
odeslán, doručen v týž moment
touž rukou
v neděli na stůl
Na panychidu brzo
Jsou dvě hodiny v noci,
a sen se nechce zdát.
Za oknem hvězdy, lampy,
jablko a had.
panychida
Lepení
Chcete-li být, to nestačí;
nemělo by.
Zpyt duše, život, přestat být.
Zpyt srdce, nikdo užitečný.
Těžká váha
Měsíc ztěžkl starostí.
co chtěl bych ti říct a nemohu
nekonečné nebe mě tak svírá.
Lidi jsou strašidelný.
Zimnice
- už nedýchají staré lodě
už nedýchají, žádná z nich,
už nedýchají staré lodě.
- obrysy zádí svých černých
osmého
Orloj výhrůžně dívá se na strážného,
oba dva sami jsouuprostřed noci zlé,
možná že pochopí co na ní je tak zlého
ještě než nový den paprsky rozvine
Porcelánový nádor
Spásu přibíjíme na kříž
nad prahu. nad věže. nad stovky věží.
nad mozky.
Odpírání
bezdušná noc
nedýchaní
tma zacpává každý pór
a nebe doutná,
Rozptýmění
Zavírej oči
v nahých ulicích
deště klíčí
skleněné výlohy jsou narcisové
všednostní
Mas to v sobe napichany
predrceny snidane
instantni probuzení
rány
Slavíku
červená světla podél tratí
černí se nad okresem. ať.
domy s vánicí se tyčí. buď.
Dobrý večer
Noční
Město v noci je světlo i tma
stín i záře,
zlaté zuby i kazy v pozadí.
Uvolněná skladba
V ruce držel sluchátko telefonu.
„Máte strach. Nic neříkejte, vím že máte strach. Bojíte se smrti.
Zkázání
"Srdce lehké, vidím modř prstů kolemjdoucích. "
chodníky v šmouhách pouličních lamp
plynná Vltava, třpytění,
noční oněmnění.
Rukověnka
Zbytky. sněhové lázně v ulicích.
Tichnou, stydnou. trvají,
prázdné pusté byty, odešli.
Kratičkou, krátkou
mlíko, krev se vaří,
v křeslech sedí tiše staří
mlíko, časem s krví voní,
sběračkou chce trošičku.
Nanebestětí
dvě kuličky do sebe narazily
v sluníčku zavírám oči
i slunci se časem zanáší žíly
skleněný polibek. a zase letí od sebe
Příhoda
Celý to utrpení se dá napsat na tři stránky
byla bláznivá zima
mráz bolel v uších
smrt kroužila kolem prázdných krabic
0. prosince
Ach zabijáku.
Tehdy
je mé srdce lehké, když vidím modř nad temeny domů
kroky kolemjdoucích, potlesk dlaždic
Dožínky
černí ptáci nesou zprávy
že se staré časy vrací
že se vrací staré časy
kdy jsme měli inspiraci
Pražná
Nový rok
si už dávno odpověděl
jestli se dá vypít moře na jeden zátah.
Podzimní se v praze.
Polknutí
řekl
"A bůh – gambler.
mezitím mě napadlo,
že úsměv někdy nosí kabáty
Dušení
"a nejspíš mi to nesežerou
a možná si řeknou to je blb
ale co naplat, někdy to být musí"
Tak řekl a nechal se přibít na kříž hřeby z nejdražší kolekce
Na vlnách Léthé
Že v naději žije se snáz
nezbývá mi než doufat
že už brzy
se nebudou duše vrhat přes
Prevence
bez tebe sám jen umíráním živ
když TY nejsi, nebyla jsi, nebyl jsi
nebudeš.
nejupřímější anonymní zprávy
Schwarzer Stahl
Narýsovaná svatozář se
láme vlastními myšlenkami
na plechové kusy padající z měsíce
svým pádem
asi to znáš
hřbitovní okna paneláků,
za okny tma se nadechla
vůně květů spadaných v loužích
sladká noc
uličnická láska
celá noc byla ze střípků tvých nádherných očí
moje myšlenky byly v kalužích na ulici
kapaly ze střech s dešťovými kapkami
podání ruky bylo jako vykoupení z pekel
Tušení
V trasách mých žil
proudí vítr z metra
pervitinovými tunely
jezdí nemluvní lidé
krá
je mi
jako bych se měl modlit mezi svatýma, přitom cítit opalovací krém přicházejícího léta
snědl jsem navztekaný oběd, co byl pro jiné ruce
v pokoji s oknem otevřeným do ulice se klikatí myšlenky odnikud nikam
Uvolněmění
Večerní probouzení,
když za okny zuří bouřka
ještě napůl spíš, když
bleskne rozzuřené tmavé nebe nad širými betonovými nádržemi
Uvolněmění
Večerní probouzení,
když za okny zuří bouřka
ještě napůl spíš, když
bleskne rozzuřené tmavé nebe nad širými betonovými nádržemi
Křížovka
Křížová cesta
osvícená pouličníma lampama
posetá nedopalky
prázdnýma plechovkama od red bullu
nejen sny je živ člověk
vypadaly mi zuby,
ztrouchnivěla čelist
tak rychle, urpostřed metra či vlaku
že jsem ani nepochopil proč
lichá
tisíci hlasy těžká slova
kolem uší, dovnitř a ven
nálady napnuté duní
k prasknutí v kloubu jedinou chlobu
Fotografie duše
je zvláštně černobílá - snad ta duše byla moc dlouho na mrazu
nebo se začetla do přání Šťastného nového roku
a písmo jí připomnělo náhrobní nápisy
.
Verlaine střelil Rimbauda
Beze studu
beze skladu
odpalovat ohňostroj
na prázdný nebe
kde jsou
Kde jsou mé básně,
kde končí
a kde začínají.
Proč jsou tak smutné.
Anginová
přes skleněnou desku
líbám tvá ústa
sklo se mlží
a já tě nevidím
Odcházení
Smrt je vždycky tak trochu rána pod pás.
Budeme tu dál;
jenže bez Vás.
Za oknem
pozdravuj na druhý straně hvězd
řekni jim že svítí
na tvojí bolest
na nekonečnej proud
Vzkaz z noci
Chtěl jsem se tě zeptat
)jestli mi věříš
Že žádný mráz mě nepálil víc
Než tvoje oči
Andílek
můj anděl strážný, co chrání moje žití,
je dříč, snaží se, dělá co může.
. je prostě na zabití.
Nešťast
Vytáhla si dýku z mého těla.
. ale i se srdcem,
a pak's to zahodila.
sebestředná
prohrávám svůj poslední vklad,
z kouta se na mě šklebí ďábel.
Jestli máš po mně ještě hlad
do hrsti si můj popel naber
očem
o čem psát
o bílých sloupech nesoucích myšlenky
podpírající nálady
a pnoucí se až do nebe
prokra
mezi řasy
pocity kapek deště
i když neprší
křižovatka ověnčená rychlostí světla,
Dotyk prázdna
to ticho mi krade hlas
ve sprše neteče krev
ticho ze kterýho je cítit hněv
snad skončí včas,
Kdosi
klep klep
na čelo
leb se bíle směje
z tříštících se mraků vyvěrá nadpozemská průtrž kapek krve
Sedmižhář
Sedmižhář nalévá všechny poháry vína.
V nemocničním pokoji
dýchající naděj
líbá ruce
Stržený závěs
Od rána do noci
šňůra mrtvolných okamžiků
každý jeden z nich pálí víc
a občas úplně nesnesitelně,
Andělák
Ještě se uvidí kolik vám zbývá času
ještě se uvidí kdo z vás přeplave řeku
ještě se uvidí co by se jinak dělat mělo
ještě se uvidí
Láskopalna
Buď moje Křišťálová noc
nech ve mně zavražděná těla nevinných
nejsladší otrávenou mízu
vlij mi do žil
jen
Onehdy ve vlakovém kupé
stál u okna
pozoroval okolí trati
ve tmě a noci
Nehoda
Padání drahokamů na skleněné dno
prázdno zítřků,
zarámované gumovým těsněním
- smyk tříštivého zvuku
Poprava
Popravené nebe sladce krvácí,
hvězdičky rozkvetly do křížků
Nebuďte děťátka přesladce spící,
třeba se jim zdá o kovové studni
žaloba je krásné slovo
V ovzduší kávy zkratoval se
žalobce.
Padl na podlahu,
v očích žluté prázdno nehybného pohledu,
Hřeby
na schodišti zámku
kolem nikdo nebyl
mě studily nechápavé pohledy
Slzy jsou podobné hvězdě
Slad kalu
Na celém světě snad jen ten chápe
co ztratil víru v poznání
i v boha, co nás pohání,
jen ten co skáče přes kaluže
zasebe
Kde smích a pláč
se kutálí
a plavou
v lavině zloby nad prázdnem
Srdce
Vytáhl jsem svoje srdce z hrudníku
žábrovitou škvírou
aorta visela jako vlhká šňůra
bylo rozdělené na dvě části
Soutěž překladatel: Kingsley Amis - A Note On Wyatt
Original:
See her come bearing down, a tidy craft.
Gaily her topsails bulge, her sidelights burn.
There's jigging in her rigging fore and aft,
rapeshave
Bez šlapání
na stříbrný tříkolce
kolem vesmíru
do dalšího snu z cukru
závažné Závaží
ve vlahém větru
vlasy se pletou se lží
vlídná ruka masíruje
bolavé místo a
Z ložnice do kuchyně
po jazyku se sklouzla příchuť tubery
páteř nasála vůni malinové šťávy
pod chodidla hodili nedopalky neznámí herci
pak nezákonně vzkypěLA vařicí krev v hrnci
Hroty žhavých šipek na obloze
Žhnoucí hroty šipek - hvězd
začínaj mi na nervy lézt
a vlasy, andělé a lebky krávy
v posledních dnech zaplavují
pitvaa
mrtvola
cizího muže
na pitevně
Dám si kafe a hotovo bude vbrzku,
Závod
závodím
ve svojí hlavě
všichni
na očích pásku a na hlavách střechy
achaj
Starý, červený koberec se nadouvá,
u zdi se zvedá,
prach a večer zvenčí na židle sedá.
Nna holé zdi visí nástěnka.
Lógr duše
prázdné listy popsané
tisíci slovy valí se ven z hlavy
jako drtí skálu slabiky vodopádů
tak unikající smysl loví
oba
Studený kafe, ospalý kytky
všechno je jak bejt má
před očima řáděj nadržený mžitky
a svlíká se depresivní aranžmá
Žerty stranou
skrz stropy řítí se dolů
sláva lidstva zrnka obalená vrstvou ropy doručená srkz pruhovaná trička do Evropy ideální je spát denně osm hodin znát svoje místo
mít jisto snižovat produkci zplodin (v hlavách)
letadlem, pár minut na konec života Dlouhý nos ať si vyplazuje jazyk vždyt po pátku nepřijde sobota
kremaotrium
černobílá mozaika smrti, kamenná
jak hrací kameny domina
a za plačtivou budovou ohně
cedule zakazuje vstup
Hořký park
Černobílá mozaika smrti, kamenná
jak hrací kameny domina.
Vzpomínky studí
i krása květů je studená
Srdcervoucí
Místo vzpomínky ti daruju náruč růží
protože si tě nemůžu pamatovat
a ze zasklené fotografie mě sledují jen vlastní oči
na dvoře kde lidojedi
Prázdná žíla
Po stěnách zas kráčí tenké pavoučí nohy
černými kroky chvěje se svět
v pokoji bez oken, se zamčenými dveřmi
nevypočitatelná dráha poletující mušky
Ostrá zatáčka
jen si líznout jedu
rozříznout ruku, třeba střepem
skočit a padat
z posledního patra
Sirka ve zvonku
každou vteřinou víc
hnusu cítím z koleček pomerančů
nakrájených zbytečně navíc
všechno je ztraceno
Smyčky vázání
lomcování mříží hluk
nese se hřmící do výšiny
a klikatý blesk bez příčiny
chce strhat, svrhnout dolů k zemi
Lebka
Z prázdných důlků
vylézají zmije
a spermie
do vrat charakteru
Do poušti
Svit slunce zvoní
o skleněné hlavy bez temen
vyskládané na poli
Prastaré trámy a sloupoví světa
MAlé tvary
Hořící socha z koksu
mrazivým pohledem zírá na zeď
za níž si
hledaný trestanec
Pod zhaslou lampou
mám rád oči
obdivuji
opile modré půlměsíce
pod nimi