Písmák ZASE TY ZVLÁŠTNÍ VÁNOCE
,,Letos se pokusím udělat opravdu krásné Vánoce, hlavně Štědrý den. "
To jsem si říkala už od listopadu.
Dárky byly skoro všechny nakoupené, začátkem prosince opatřeny vánočním papírem a barevnými stuhami. A to je pro mne vždy signál, že už můžou Vánoce začít.
MÉMU SYNOVI VII
Letos jsem začala přemýšlet mnohem dříve, co Ti můj synu napíšu k dnešním narozeninám. Nosím si své myšlenky už delší dobu zapsané do poznámek v mobilu. Občas něco připíšu a poupravím.
Není to nutnost a povinnost ti každý rok psát.
MÉMU SYNOVI / VI /
Dnes je ti můj milý synu krásných půlkulatých dvacet pět let.
Nemám moc připraveno, co ti popřát. Ale určitě to vyplyne z mého dalšího psaní.
Sice mi nejspíš zase někdo na písmáku napíše do kritik, že takovýto osobní dopis na literární server nepatří.
DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ VÁNOCE
Vánoce končí.
Pod stromečkem pár rozbalených dárků.
Ještě jsme nestihli uklidit.
Ty tvé dárky,
MÉMU SYNOVI /V/
a je tu zas naše tradice
máš dnes narozeniny
dvacetčtyři let
právě teď ležíš ve vaně
MÉMU SYNOVI IV
Můj milovaný synu.
Dnes je ti dvacettři let. Posílám ti pusu do tvého zvláštního mikrosvěta.
Snad k tobě doletí a najde si cestu na tvou tvář.
KRESBIČKA POZNÁNÍ
Zvláštní chování, úzkostné stavy, zuřivost, křik, apatie, kývání, třepetání prsty, zvuky místo slov.
Ano, tímhle vším si můj syn procházel mezi prvním a druhým rokem života. A my s ním. A stále čekali, až nám někdo vysvětlí, co se děje, proč se tak děje a kdy a jestli to někdy přejde.
VĚNUJ MI KOUSEK TVÉ SAMOTY
pošli své démony pryč
nechci si s nimi měřit síly
nerada prohrávám
i já jsem někdy ráda sama
MÉMU SYNOVI III
Nechci porušit tradici.
Píšu Ti už třetí rok.
Jen je to letos nějaké těžší.
Zatím nemám představu o nějakém pozitivním závěru.
BOUŘKA ZA OKNEM A CHAOS V DUŠI
běháš od jednoho okna k druhému
,,co má ten chaos znamenat. "
zčernaly mraky
déšť bubnuje na parapety
ZVLÁŠTNÍ VÁNOCE II
Vánoce jsou už zase minulostí. Pomalu uklízím dárky z podstromečku a přemítám, kde najdou své místo hlavně ty, co nejsou obdařeny nějakou praktičností a konkrétní využitelností.
Ještě někam schovat všechny sladkosti, které dostal od Ježíška náš autistický syn. Opět nezklamal.
MÉMU SYNOVI II.
Utekl rok a zase ti píšu.
Promluvy k tobě.
Líbí se mi ten útvar.
A tobě je to stejně jedno.
ZVLÁŠTNÍ VÁNOCE
Štědrý večer je už minulostí. Alespoň pro příštích 365 dnů. Bude přestupný rok, pro to ne 364. To jen, kdyby chtěl být někdo puntičkářský šťoura.
MÉMU SYNOVI
Přesně před dvaceti lety jsem Ti dala život. Nevím a nikdy nebudu vědět, jestli jsi za to rád. Nikdy si tohle psaní nepřečteš. Ne snad, že bys nechtěl.
SMÍŘENÍ SE
dva půl roku
velmi podivné chování plné úzkostných stavů
mnoho zvláštních rituálů
žádná slova žádná gesta
DRUHÉ střípky ze stacíku
Pracovní den ve stacionáři se blíží ke konci. Většina klientů už odjela domů.
Píšu si ve své místnosti záznamy z celého dne do E-quipu, což je takový pomocník pro pracovníky sociálních služeb. Vše se do něj zapíše, zhodnotí, spočítá atd.
STŘÍPKY ze stacíku
Seděl na židli, na stole před sebou rozházené puzzle. Snažil se upoutat mou pozornost. Pokaždé, když jsem se podívala jeho směrem, okamžitě vycítil svou příležitost. Začal se kývat, až i se židlí nadskakoval, což při jeho nadměrné výšce 205 cm vydávalo opravdu velký hluk.
Křehké ozdoby vánoční
už končí zas
ten vánoční čas
ozdoby na stromku
ty které nestřepí se
MÉMU SYNOVI XI
Mému synovi XIJe neděle 12. 12. , ráno před tvými 30. narozeninami.
TŘI HODINY A PADESÁT MINUT
Dialog. Ani náhodouDva monologyTak co bys rád
Má oblíbená hláškaKdyž k tobě vtrhnu do pokojeKřik ustalVedřepu sedíš na posteliKýváš se sem a tamA pod sebou mokrý flekAch joZase ta plenaNevydržela náporDžusik, šťava, pitipitíTo všechno před spanímA to už tě táta v deset přebalilNo jó, tak pojďPřebalímePřevléknu postelVezmeš si jogurtA šupajdi do pelechuDobrou noc a už spiŽádný vřískáníVšichni ještě spíAspoň že přes den si dojdešAle i tak už nemám kam věšetMatrace superStačí jen omýtNepropustná.
VÁNOCE S AUTISTOU
Tak se nám zase jedny Vánoce blíží ke svému konci. Tedy, to je takové obecné rčení adekvátně vyjadřující dnešní den Stěpána. U nás však, jak se zdá, Vánoce začínají. Tím myslím ta ,, rozzářená dětská očíčka u štědrovečerní nadílky.
MÉMU SYNOVI X.
Kovid, autismus, kovid, autismus.
Dvě slova, která nám uplynulým rokem nejvíce rezonovala.
Tvůj autismus k nám už patří, zvykla jsem si na něj a společně s tátou jej přijímáme, respektujeme ho a vnímáme, jako běžnou součást našeho života. Leckdy si i díky všem vzruchům, které nám přinášíš do života, nestihnu uvědomit, jak ten čas letí.
DNES V LIDLU
Pro jeho vztek a zajíkání mu nebylo vůbec rozumět.
Všichni se po nich koukali. Někdo jen po očku, jiní s otevřenou pusou a někteří i s polohlasným komentářem: ,,ten by potřeboval dostat na zadek, co si to dovoluje". Z jiné užaslé pusy se dralo ven: ,,kam až to ta máma nechala dojít, podívejte, jak s ní cvičí".
VÁNOCE VE STÍNU....
Prohlížím fotky na mobilu
Tvoje pracovní činnosti
Vkládáš dřevěné špalíčky
Přicvakáváš prádelní kolíčky
PAMĚŤ KOSTELA
Kdyby evangelický kostel v Merklíně mohl vyprávět. Zažil toho hodně. Krom běžných kostelních záležitostí,už více jak dvacet vánočních koncertů pro Diakonii. Letos jsem zde po dvacáté druhé.
MINI na Ká
Krájíme krásu kamene
Kdekoho kolem klamem'
Kohout kde kdysi kokrhal
Kormorán krouží krajem
MÉMU SYNOVI IX.
Nedávno jsem četla knihu o jiném autistovi, Martinovi. Bydlí s tebou na Domově.
Napsala ji, jak jinak, jeho matka. Chvílemi se mi kutálely po tváři slzy, spíš souznění než dojetí.
SLIBY SE MAJÍ PLNIT
,,Ahoj ségro, jak se máš. "- zeptala se mě do telefonu moje sestra bydlící v Praze, někdy před Vánoci.
,,Děsně, v práci máme hroznou honičku. Jedna kolegyně dlouhodobě marodí a druhá má celý prosinec volno na zkouškové období ve škole.
SLÍDIL
Sledoval smějící se stavaře.
Sám, smutný.
Spravovali stroje, smáli se svému stavbyvedoucímu. Strkajíce se, smíchy sténali, sípali.
KDY UŽ TY VÁNOCE SKONČÍ...
Už mi dejte s těmi vašimi Vánoci pokoj.
Jídlo divné, zvyky ještě divnější. Zase jste odněkad vyštrachali to barevné koště ověšené cinkrlátky. Říkáte tomu vánoční stromek.
POPLETENÝ AUTISTA
Půlsedmé ráno.
Odér se šířil celým pokojem.
Vyměnit plenu.
Vykoupat.
VÁNOČNÍ DÁREK
Dva páry bílých stop
ani šest pod nulou na lásku nevadí
nejen sníh zajiskří
lyžařskou hůlkou nakreslí
ZE ŽIVOTA HMYZU
Jé, ty jsi ale ošklivý, brrr
Klidně si hovíš v koutě koupelny
Schovaný za bojlerem
Myslíš si že tě nevidím
MÉMU SYNOVI VIII.
Dvacetsedm.
Přesně tolik ti je dnes roků.
Pro tebe je to naprosto nezajímavá informace, bez jakékoliv hodnoty. Snad jen kus dortu by mohl vnést nějaký zajímavý libý vjem do tvého přesně daného a mnoha zvláštními rituály obohaceného dne.
SUPER KOMUNIKACE
Přišel jsi za mnou do obýváku.
Už se zvedám a jdu s tebou pátrat po tvém, zatím nevyřčeném, přání.
,,Man rinka, man inka'' - voláš cestou do kuchyně.
,,Mandarinka".
ČLÁNEK z TN.CZ a jeho (NE)pochopení
,,Nemohl mluvit, chodit ani stát. Přesto se rozhodl, že bude řídit. "
Upoutal mě titulek článku na TN. CZ.
ŽELVÍ ŠERO
lamely tříští pohaslý den
v místnosti šero
rozsvítit lampu
ještě je brzy
ČEKÁNÍ NA ÚPLNĚK
neladí nehladí
do ušních bubínků
teprve devět
ještě ne
NEUSÍNÁNÍ
od jedné k druhé
ve vlnách naráží
střídají rytmus
sílu a tok
NĚCO MÁLO O KAMARÁDSTVÍ II
Zahlédla jsem ji v Taku.
Uplynuly už tři a půl roku. Kontakt nula.
Už to přebolelo.
ZE ŽIVOTA JEDNÉ PÍSMAČKY
Někdy těžko rozpoznala, jestli jí někdo do kritik pod dílem napsal něco vážně, nebo to myslel ironicky.
Byla na písmáku pár let a zažila už ledacos. Jasná nařčení typu ,,zase ty diagnózy", nad tím dokázala mávnout rukou. Hlavně proto, že v tom nebyla sama.
MASARYK BY MĚL RADOST a já s ním
Nastoupily jsme do autobusu a mířily na ,,naše sedadla".
,,Prosím tě, mohla bys mě pustit na tohle místo" - mávala jsem holčičce průkazkou ZTP/P před obličejem a pokračovala prosebným tónem v hovoru. Po očku jsem zároveň sledovala Katku, zda si sedá na ,,své místo" přes uličku ode mne a nesnaží se štípnout nebo šáhnout na někoho před sebou.
,,Ona by tě mohla štípnout.
SVOBODNÁ PŘÍJEMNÁ NUDA
Sedím pohodlně v křesle, nohy nahoře a odpočívám. Batoh se válí vedle mne na zemi.
Aspoň,že mé boty s bundou zůstaly v předsíni.
Po cestě z práce jsem si koupila dva chlebíčky, které už dávno zmizely v mých útrobách.
JÓDLOVÁNÍ
Z ,,dětského" pokojíku se ozývá jódlování.
To je teď nový zvukový projev mého syna. Stal se u nás v rodině hned oblíbený, protože velmi dobře vystihuje synovu náladu. V tomto případě dobrou.
MOJE MÁMA, SESTRA A JÁ
Chystám se do Prahy za svojí mámou. Takže nastal čas a vhodný okamžik napsat a vložit ,,něco" na písmáka. Aby to nebylo ve stresu a pod tlakem, jako když pak někdy píšu až v autobusu na dálnici mezi Plzní a Prahou.
A proč pod tlakem.
JAK PŘEMĚNIT VRBU NA BODLÁK
,,A chodíte s ním někam na procházky, nebo jak trávíte víkend . "
- ptala se mě paní v autobusu při pohledu na mého syna, který se kýval do svých vlastních rytmů s hlavou pečlivě schovanou do bundy. Holé břicho jsem se občas snažila zakrýt svetrem, který z pod bundy vyčuhoval. Ale vykoledovala jsem si vždy jen nevrlé zahučení, které při mém opětovném otravování nevěstilo nic dobrého.
PŘEDMLUVA mému synovi k narozeninám
Přemýšlím, co Ti letos napíšu k Tvým narozeninám. Píšu Ti každý rok, je to už taková tradice. Napsala jsem Ti vždy, i když jsem zrovna neměla ,,psavou". Tradice se mají dodržovat.
KURTY ne tenisové
Kurtování k nemocniční posteli.
Jen pro otrlé matky.
Bylo to nutné.
Vím.
UPROSTŘED HNĚVU
má slova kloužou po těch tvých
jsou příliš lehká
bojí se hluku
tříští se
KAMIOŇÁK
Tak jsem si zase vyslechla skoro hodinový hovor, pro někoho možná horor.
Mladý muž, sedící vedle mě přes uličku povídá své partnerce do mobilu, že sedí vedle nějakého usoplence, tak že si možná půjde sednout jinam, jestli bude volno i jinde. Bohužel pro mě, autobus do Prahy je plný. Slyším téměř i jeho partnerku na druhé straně hovoru.
VŽDYCKY JE NĚJAKÁ VOLBA
misky vah
proč jenom dvě
to je jak' černá a bílá
NA ZASTÁVCE
Znáte to, nepořádek všude kolem nás. I přes různé zákazy,lidé stále pohazují po zemi vše, co jim právě v rukou překáží. Nedopalky cigaret, žvýkačky, papírky od různých müsli tyčinek a podobně. To vše se běžně povaluje na našich ulicích.
PALMOLIVE
píšem si
že prý jsem k nakousnutí
když voním po čokoládě
sprchový gel
VZPOMÍNKA NA VIKY
Z nějakých pracovních důvodů jsem se ocitla na domácnosti, kterou si několik let obývala.
Spatřila jsem tě, jen zezadu. Neuvažovala jsem o tom, jak je možné, že ses vrátila. Srdce mi zaplesalo radostí.
SILVESTROVSKÁ NOC
Dnešní noc všechno zlomí.
Na které straně roků zůstanou slzy radosti.
Na které samé starosti.
Patnáct
CESTUJÍCÍ
autobus proráží ospalou ranní tmu
na každé návsi svítí a bliká strom
ozdoby křičí délkou svých řetězů
budou Vánoce
VÁNOČNÍ KONCERT
přivítání a pár slov
farář a ředitel popřejou
všem lidem dobré vůle
krásné a klidné Vánoce
PŘED DVANÁCTI LETY
mám tě rád maminko
jak krásně to zní
jak zvonkohra patřící k ní
k té větě která se někdy šeptá
MÁVACÍ RITUÁL
Odcházím z návštěvy u mámy. Mávám jí do okna druhého patra velkého činžovního domu.
Pokaždé to tak je. A pokaždé jí při loučení v předsíni říkám, ať mi nemává.
Jan Vančura, Irena Budweiserová a Plavci
Plzeňské náměstí Republiky ožilo, jako každoročně, bujarými květnovými oslavami. Tyto akce jsou vždy provázeny i bohatým kulturním programem.
Pro mě se stalo lákavé včerejší vystoupení Jana Vančury, Ireny Budweiserové a Plavců.
I přes nepříznivé počasí, schoulená pod deštníkem, jsem dychtivě hltala každé mluvené a hlavně zpívané slovo, které se neslo celým plzeňským náměstím.
UNÁHLENÍ ANDĚLÉ
náhle
nečekaně
předčasně
v necelých třiceti
VÁNOČNÍ VEČÍREK
Blížil se konec pracovní doby. Atmosféra předvánočního těšení se vznášela i nad naším stacionářem. Před námi dva týdny volna. Ale ještě před tím, právě teď, za chvíli, odjezd do vedlejší vesnice na bowling a objednaná pečená kolena s křenem.
NĚCO MÁLO O KAMARÁDSTVÍ
Asi to všichni znáte. Za svůj život člověk potkává spoustu lidí. Někteří se v něm jen mihnou a vzpomínka na ně hned vyvane, jiní se vám dostanou pod kůži. A z těch se možná, alespoň z některých, stanou vaši přátelé.
POKAŽENÝ OBĚD
Odpoledne si pojedeme pro syna na Domov. Byl tam pět dní na odlehčovacím pobytu. Tam jsme ho odváželi v klidu a s lehkým pocitem, protože z červencového pobytu přijel veselý a radostný. Už si asi trochu zvykl na ty novoty.
BEZ ÚPLŇKŮ BY BYLO LÉPE
superúplněk za námi
zatím dobré
jen spaní sis přehodil
celou noc vzhůru
VZPOMÍNKA
Chodila jsem po kladině sem a tam. Při jedné otočce se mi podlomily nohy. Bylo velmi obtížné vybalancovat rovnováhu. Podařilo se.
CO BUDE DÁL
za čas
až tady nebudu
kdo tě ohlídá
aby ses nespálil
BEZPOCITNOST
jaké to asi je být jiný
kdekdo se ptá
hodit si přes hlavu deku
dělat si vše dle svého rozumu
ŽÁBRONOŠKA MOKŘINNÁ
srandovní tvoreček
na růžku papíru
někdy má zvoneček
jindy zas na míru
ZVLÁŠTNÍ SVĚT
Je po obědě. Vaříme kávu, sobě i některým kávychtivým klientům. Marně doufáme, jako každý den, že si ji vypijeme v klidu a v pohodě. Ale patnáct až dvacet minut, po kterých vždy prahneme, nám opět není dopřáno.
MOMENT ABSOLUTNÍHO ŠTĚSTÍ
sedíš na zemi
snad už zahřáté od slunce
sám na celé zahradě
všichni už odjeli
SHLEDÁNÍ
Hrnula jsem se ke křeslu, na kterém seděl, a snažila se k němu proniknout: ,, Ahoj Pavlíku, jak pak ses měl. “
Triko si rukama přidržoval přes hlavu. Velmi pevně. Opravdu nás nechtěl vidět.
ODLEHČOVACÍ POBYT
po sedmi letech na Domově
bydlíš už tři čtvrtě roku s námi
sloužím ti den co den
i noc co noc
MÁ TICHÁ MODLITBA ZA SUCHÉ CHODNÍKY
na zemi plno zmrazků
občas mu podklouzne noha
znervózní
dostává strach
VÍTEJ MÁ MALÁ DEPRESE
Došel mi humor.
Možná jsem ani nikdy žádný neměla.
Určitě ne.
To bych přeci o něm musela vědět.
ČTU TVOJE PRSTY
zakrýváš oči dlaněmi
nádherně veliké
s prázdným pohledem
možná chceš zdůraznit
CESTA AUTOBUSEM III.
Sedm cest do stacionáře proběhlo v klidu.
Osmá se nepovedla.
Nenechám se tím rozhodit.
Modřiny na rameni už po třech dnech žloutnou.
STUD A NESTUD
Veškeré pokusy přiblížit zevnějšek mého autistického dospělého syna alespoň zdánlivě čemusi, co by se dalo nazvat mladý šarmantní elegantní muž, ztroskotají vždy na jeho špatném pochopení smysluplnosti některých částí oděvů.
Bundy a svetry používá zásadně a zároveň místo čepic. Tedy spíš si z nich vytváří obličejové pokrývky. Z každého trička dokáže během poměrně krátké doby vyrobit intenzivním žužláním cedník na ,,břichové" části.
,,POSTAVIČKY DO DŽEZU"
Seděl na lavičce v autobusové zastávce. Kýval se celým tělem dopředu a zpět. Bundu měl vytaženou nahoru přes hlavu tak, že mu zakrývala celý obličej. Z poodhaleného břicha nešlo přehlédnout vyčuhující okraj plenkových kalhotek.
UTOPIE
chceš mě vést
hlavu splést
rukou svou mě pohladíš
ptáš se mě
STRACH MÁ VELKÉ ZUBY
Po několika dnech svíravého pocitu okolo žaludku z nadcházející zubní prohlídky, mohla jsem si dnes zase oddechnout a těšit se na chvíle a dny příští.
Kdykoliv se totiž objednám k zubaři, přestávám s blížícím se termínem žít a jen živořím a vegetuji. Den před dnem ,,D“ dostávám obvykle žaludeční a střevní problémy a zvažuji, zda tento zdravotní problém nepřehluší objednanou zubní prohlídku, kterou přeci mohu přeobjednat na jindy.
Tentokrát si mé tělo vyrobilo ještě zajímavější únikový problém.
TAK TAKÉ JEDNOU O MNĚ
Jeho nevědomost je leckdy až dojemná. Zaujatost nepatrnými detaily, absolutně logické myšlení, byť velmi zjednodušené, přísně ohraničená sebestřednost, nekončící rituály, absence empatie - ano, to je můj syn.
Dívám se na něj láskyplně, a přemýšlím, kde se to vlastně všechno zašmodrchalo. Asi už v břiše.
VZÁCNÉ ÚSMĚVY II
Hledání slov, pomalejší výslovnost, zvídavé pohledy.
CMP, částečné ochrnutí, vysoký věk.
Vozík a chodítko jako nezbytnost života.
Z bytu se dostane nejspíš jen k lékařům.
JAK MÁLO TĚ ZNÁM
Tak že by se to snad konečně ustálilo. (Abych to nezakřikla. )
Tři cesty proběhly v klidu. Můj strach je o něco menší.
PŘEDINFARKTOVÝ STAV
omotal se ti vlas okolo prstu
ve vaně
začal si houkat
nevěděls jak se ho zbavit
JEN TAKOVÁ MALÁ RADŮSTKA
Holčička asi dvouletá, chlapeček možná tak čtyřletý. Pobíhají po chodbě před čekárnou mé praktické lékařky. Žvatlají a povídají, jejich hlasy zesilují a zeslabují podle momentálního zaujetí, baví se vydáváním různých zvuků a slabik, které sice nedávají žádný smysl, ale krásně znějí.
Maminka v čekárně nervózně podupává nohou, možná by ráda dělala, že k ní děti ani nepatří.
DOBROVOLNÍK ANEB ZVLÁŠTNÍ ODRŮDA ČLOVĚKA
Život v sociálních službách přináší mnohá setkání se spoustou různých lidí. Krom klientů, tedy správněji uživatelů služeb, jsou zde i zaměstnanci, o ně se starající a jinak pečující. Tu a tam se v některých sociálních službách vyskytuje úplně prazvláštní odrůda lidí, kterým se říká dobrovolníci. Je jich velmi poskrovnu, ale věřte mi, opravdu existují.
POSTESK SVOBODNÉ TŘICÁTNICE
Mám v sobě tolik lásky, kterou bych chtěla někomu dát, že bych ji mohla rozdávat po kamionech.
ZAS JEDEN BLBEJ DEN
počasí jak' moje nálada
pochmurno až zataženo
slaný déšť stéká po tváři
místo bouřky slabé vzlyky
MALIČKOST, KTERÁ VYKOUZLÍ ÚSMĚV NA TVÁŘI
,,Paní, pojďte si sednout" - řekl mladík.
Seděli čtyři v tramvaji a hlasitě a rozčileně vyprávěli historky z uplynulých zkoušek na střední škole.
Poslouchala jsem je a v duchu se ztotožňovala s jejich obavami ze zkoušek nadcházejících. Ve svých myšlenkách jsem se vrátila o třicet let zpátky.
UŽ JE TU SKORO LÉTO
řepková pole
louky plné pampelišek
žlutá a zelená pastva pro oči
zahrádky kolem domků
NĚJAK TO PŮJDE, MUSÍ...
Ztrácím se ve tvém hněvu.
Pokolikáté tento týden.
Chvíli ho nechám plynout.
Doufám, že zmizí sám.
TAK SE TO SE MNOU ZASE ZHOUPLO
Připadám si jak na houpačce.
Chvilka slávy, čestné uznání, dělím se o tu radost s vámi.
Neuplyne ani pár dní a jedna cesta do práce mě vrátí zase do reality.
Cesta se synem, zřejmě se špatně vyspal.
MEZINÁRODNÍ DEN AUTISMU
V roce dvatisíceosm vyhlásila OSN druhý duben Mezinárodním dnem autismu.
Oblékla ho celý do modré, symbolické barvy porozumění.
A od té doby ho my všichni, co se okolo autistů a autismu motáme, slavíme.
Jen doufám, že zvolený datum nemá žádnou záludnou i nezáludnou souvislost s předcházejícím aprílem.
JEN CIZÍ PANÍ...? II
,,Moje manželka dnes ráno ve dvě hodiny padesát minut zemřela. “
Říkal to tak, jako kdyby dvě padesát byl nejpodstatnější údaj na celém sdělení.
Asi se téměř každý chytne nějakého detailu, který zastíní na moment daný fakt.
Pomáhá to překlenout nevyhnutelnou bolest hrnoucí se do hlasu a do očí.
OPĚT JEDNO PODIVNÉ CESTOVÁNÍ
,,Šš,Šš,Šš“ říká s nadšením batolete a ukazuje prstem na vlakové koleje, které právě míjíme.
Sedím ob dvě místa od něj, autobusová sedačka před námi je obsazena batohy.
Aby si před něj nemohl nikdo sednout. Ne, že bychom byli takoví sobci.
OPATRUJTE SE
Je těžké uvěřit.
Bolí mě to i za tebe.
Jen ty sama teď víš, jak moc.
Učilas mého syna ve speciální škole.
JEN CIZÍ PANÍ ....?
Prsty omotané okolo hrnečku, dlaň jen lehce přimáčknutá na porcelán plný horkého voňavého nápoje, pohled upřený na sníženou hladinu tekutiny po jednom bezmyšlenkovitém usrknutí.
Znova mu vklouzla lžička do hrnku a mechanicky míchá již několikrát zamíchaný nápoj.
Pokolikáté asi. Přemýšlím, jak dlouho tu tak sedí.
POMALU ALE JISTĚ PŘICHÁZÍ
šedivý obraz krajiny
na polích tající sníh
břečka co přiznává naději
zelená přinese do očí klid
CESTA AUTOBUSEM II.
Vidím ty plamínky, co ti hrají v očích.
To bude cesta domů, uf.
Zase budeš v autobusu zkoušet, co vydržím.
Ale máš smůlu, začínám být dost odolná.
POMOC PŘI HYGIENĚ, DROBNÉ DOMÁCÍ PRÁCE....
naříká při každém pohybu
musím ji umýt a přebalit
áu áu áu vrývá se mi do uší
noha se zhoršila
A ZASE BUDE LÍP II
nic veselého
jen samé starosti
však to znáte
když není co psát
NEOBYČEJNÝ TÁTA
Před pár lety zůstal sám, ovdověl.
Tedy ne tak úplně sám, má dceru, s kterou žije, o kterou se stará, pečuje.
Dětská mozková obrna, velké tělesné postižení, mentální jen lehké.
Třicetiletá žena s duší postbubertální slečny.
NĚCO MÁLO PO PŮLNOCI
odbila půlnoc
obě rafičky směřují na východ
duchové nepřicházejí
možná se bojí
INCIDENT
Netrvalo to moc dlouho a byla jsem na zemi.
Držel mě za cop vší silou.
KDY JE TEN SPRÁVNÝ ČAS
Mluvit opatrně.
Neříkat špatné věci.
Snažit se neublížit.
Někdy moc těžké.
DŮM SMUTKU
Vzpomínám na dům smutku.
Ne kriminál, ale psychiatrie, oddělení C.
Běžné deprese, těžké, to jo.
Několik pokusů o sebevraždu.
NEJVYŠŠÍ STUPEŇ LÁSKY
mozková příhoda
ochrnutí
nehybnost
ztráta řeči
A ZASE BUDE LÍP
dva dny se můj nick schovával
desítky avíz svítí žlutě
dva dny se zvláštního nic nestalo
několik zpráv čeká na odpověď
OTAZNÍKY BUDOUCNOSTI
tvé představy má snaha
dva póly našich možností
míjející se v čase
tvá budoucnost
POZDRAV DO NEZNÁMA
znova si pročítám tvé ponorky
tvá poslední díla
mám pocit že ses s námi rozloučil
chybí mi Tišku tvé verše
SVÍTÁNÍ
pomalu svítá
mlha svou vlhkostí pokrývá nový den
rozednělé světlo nesměle nahlíží pod oční víčka
ŠPATNĚ PŘENOSNÝ ZÁŽITEK
Mému synovi byly tehdy čtyři roky. Věděli jsme už, že má autismus. Sotva opustil období těžkých úzkostných stavů, které trvalo několik měsíců, nastalo nám pravé peklo.
Se zlostným křikem vybíhal ze svého pokojíku, mlátil dveřmi vší silou malého chlapce.
TERAPEUTICKÉ PSANÍ
Zase jsi vyváděl.
Tak jako minule, vyvedli tě z budovy.
Nediv se, vždyť si málem někomu ublížil.
Moje kolegyně ze stacionáře se tě bály.
ŽIVOT K ZBLÁZNĚNÍ
Zasněná, uprostřed náměstí, jak kašna, v níž voda koluje už mnoho let, zastavila se.
Přesně na sedm vteřin.
Počítala ,,jednadvacet,“ jak ji učila maminka, když byla malá.
,,Když řekneš pomalu jednadvacet, uplyne jedna vteřina.
HISTORIE SE OPAKUJE
Byl malý a krásný.
Do roka a půl skoro stejný jako jiní.
Později diagnóza autismus.
Seznamovala se a všechno chtěla vědět.
VZÁCNÉ ÚSMĚVY
tak zas je něco kolem úplňku
proto asi dnes tolik vyváděl
vlastně ne jen můj syn
všichni měli dnes těžký den
ZVLÁŠTNÍ NOVÉ POCITY
postel v rohu obývacího pokoje
polohovací jako v nemocnici
dřevěná místo železa
vypadá lépe v domácím prostředí
ODCHÁZÍ NÁM LÉTO
oprýskaný růžový lak v sandálech
studené sluneční paprsky
chabě se dotýkají zbytků léta
záchodový pavouk schovaný před ranními jinovatkami
BEZRADNOST
celý den nervózní
možná ty změny počasí
nevím
i na mě působí
PTÁM SE A ODPOVĚĎ NEPŘICHÁZÍ
až zeptáš se příště
proč v Tebe nevěřím
nebude snadné
upřímnost skrýt
TAKHLE JE TO ASI NAKONEC V POŘÁDKU
Mé myšlenky začínají často slovy: ,,Já jsem. , já mám. ,já chci. , já nechci.
AHOJ HOLKY
Naďa, Gábi, Hanička
to jsou moje sluníčka
na písmáku jsou však málo
na povídkách by se zdálo
KAŽDÝ PROBLÉM MÁ SVÉ ČÍSLO
od včerejška žádná změna
blbé dny mě provází
jeden neurol druhý neurol
jenom slabý nebojte
BLBEJ DEN
zkurvenej život se mi dnes zdá
přejde to .
zas nevím kam až se dá
jít spirálou průserů a smůly
CESTA DO NIKAM
po cestě strmé jen samé zastávky
neplatí žádné koleje
neznají směr
chytám se větru
KOLOTOČ VZPOMÍNEK
až k ránu opustím svou vzpomínku
zvečera přistane mi zase na polštář
ještě chvíli ještě hodinku
neopustím ji
ZÁŽITKY Z CESTY
Cestování žlutým autobusem přináší občas spoustu různých zážitků. Ovšem, týká se to hlavně zážitků cizích, nikoliv vlastních.
Téměř běžný nešvar, když někdo těsně za mou hlavou mluví hodinu do mobilu, na ten už jsem zvyklá. Ale při poslední cestě z Plzně do Prahy jsem zaregistrovala další fenomén, také zajímavý a na nervy lezoucí.
PROMĚNY
dívám se úvozem
vidím jen pustinu
neohlížím se uháním vpřed
v úbočí hor
MARNÉ ČEKÁNÍ
rozlitá přítomnost po prázdném nástupišti
zpožděný vlak v opačném směru
prý spěšný
zaseklé zrezivělé brzdy
BEZESNÁ NOC
noc plná tichých otázek
jedna přes druhou zlehka šeptá
zůstanou bez odpovědí
jen zbytečně okrádají o sny
PRÁVĚ DNES
dvacet pět let právě dnes
z práce domů letí esemeska
jsi dobrý žes to se mnou tak dlouho vydržel
nazpět nepřišlo nic podobného
NĚKTERÉ VĚCI JE LEPŠÍ DĚLAT O SAMOTĚ
Slyším se jakoby z dálky a samotné se mi to hnusí.
Mluvím k synovi, k tomu, jak má ten autismus a vůbec nerozumí.
,,Můžeš mi říct, čemu nerozumíš z toho co jsem právě řekla. “
Přitom jsem na něj před minutou jen křičela:
JEN SI TAK SE MNOU ZAVZPOMÍNEJTE
zvonové kalhoty ze slotery
modré s drobnými kvítky
znatelné stopy ohybu
vytahaná látka ve tvaru kolen
TĚŽKOST A LEHKOST BYTÍ
Občas je život tak strašně těžký.
Vlastně ani nevím, jak ho unést.
Igelitka by se protrhla o jeho ostré hrany.
U plátěnky by se utrhla ucha.
MOC DLOUHÉ PRÁZDNINY
měl padesát a jeho nálady se mění
jako kdybych za to mohla
patrná nervozita v hlase mě stírá
některá slova bolí do uší
JÁ VÍM, ŽE JEDNOU TO PROSTĚ UŽ NEPŮJDE
jdou vedle sebe
můj manžel se synem
nestačím jejich tempu
několik metrů za nimi
POMNÍKY NA NÁVSÍCH
na jedné návsi dvě velké lípy
na další urostlý kaštan
poblíž vždy hospoda
U lípy U dvou kaštanů
MILOVAT KRÁSNÉ A ZDRAVÉ DÍTĚ JE SNADNÉ
kostrbaté ruce
nevzhledný obličej
dlouhé pavoučí nohy
hlasité skřeky a pár slov
POMALU ALE JISTĚ SE BLÍŽÍ
živote můj
kam mě vláčíš
ještě chvíli se mnou buď
aspoň malou dej mi šanci
ZVLÁŠTNÍ KOUZLO DEPRESIVNÍHO OBRAZU
údolí v mlžném oparu mezi skalami
místo své v kuchyni má už mnoho let
snad nikdy nespadne
pod ním jen bezbarvá šedivá zeď
SÍLA HUDBY
mrazivá krása hlubokých tónů
tajemné doteky vážné hudby
v zajetí zvuku violoncella
mé představy pojí se s tvými
ROCKOVÝ KLUB PONORKA
rockový klub ve vedlejším baráku
hlasitá hudba a dým se valí z otevřených dveří
na chodníku postává hlouček lidí
špatně tlumený smích ubalený joint koluje
STRAŠIDLA Z DĚTSTVÍ
stará venkovská usedlost opředená minulostí
pečlivě ukrývá svůj příběh
už jako děti jsme ji obcházely obloukem
v uctivé vzdálenosti se strachem v očích
PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK
jen samé technické zvuky
lehké šumění počítače
tikot hodin na zdi
projíždějící auta dole na silnici
TROJE ROČNÍ OBDOBÍ
z krátkých rukávů sype se léto
posílá slunečné pozdravy
lechtá a hřeje do sandálů
z nohavic dlouhých kalhot
KŘIŽOVATKY
život si s námi někdy zahrává
na křižovatce rozcestník nenapoví
kdy doleva a kde doprava
stočí se naše cesta
TAK NĚJAK TO ASI MÁ
no tak ženská no ty co se o mě staráš
prý máma nebo také opatrovnice
táta ti říká tak srandovně jiřinka
no abych to nezamluvil
ČTU NOVOU KNIHU A PLÁČU
můj příběh v nové knize
dostala jsem ji místo honoráře
nedávejte do hrobu motýla živého
její název
ZÁVIDĚNÍHODNÉ
dívám se z okna na perón
žaluzie napůl stažené
na tramvaj čeká dvojice
bydlí někde poblíž
MOUDŘENÍ S VĚKEM
já smířenější
ty rozumnější
kompromis podobný souladu
trvalo mi dlouho
CO KORÁLEK, TO VZPOMÍNKA
čtu si své životní příběhy
navlečené jak korálky na šňůrce
za krkem uzlík
drží je pěkně pohromadě
RÁNO
vlhkem nasáklý vzduch
mísící se pozvolna s přicházejícím žárem
další letní den před námi
jen všudypřítomné kaluže oživují vzpomínky na prudký noční déšť
OBRAZ
špinavé prázdno
místo co zbyde na zdi po obraze
otázka bloudí a ptá se
visel tu ze dřeva nebo zlacený rám
HÁDKA
jéé promiň zapomněla jsem
není vypraná košile co si chtěl na cestu
to snad není možné
před dvěma dny jsem ti to říkal
PSYCHIATRICKÁ LÉČEBNA
oplocený areál kam oko dohlédne
staré i nové budovy
na hlavní bráně cedule
návštěvní dny středa a pátek
PRŮTRŽ
oblaka bachratá
nasáklá vodou
ještě se jentaktak drží nahoře
a pak první kap kap
MŮJ MONOLOG
tolik si s tebou chci zase povídat
ty ne jsi někde zalezlý
zavřený v koupelně
tam je tvé oblíbené místo
URČITĚ TO ZA TO STOJÍ
,,Hele kámo, podívej se tamhle na ty divné lidi,“ povídá Hnědák Běloušovi a lehce podupává kopytem.
,,Tý brďo, oni jdou snad k nám. “
Bělouš upřeně zírá na hlouček podivných přibližujících se postav a přemýšlí, kde už takové podobné vlastně viděl. Přeci jen tahle jízdárna není jeho první štace.
JÁ A ROBIN
proběhnout se jentak po louce
jako když jsem byla malá
natrhat spoustu květin do vázy
zapískat na Robina
DNEŠNÍ DEN
oči osleplé od slunce
zúžené zorničky za zavřenými víčky
ještě pár mžitek a tmavých skvrn
než vyrovnají světelný šok
NOČNÍ ŽIVOT
vedle v pokoji spíš
spřádáš si své sny
odfukuješ
o čem asi jsou.
DANIEL
,,Holky, víte co je nového. Prý přijede na respitku zase Daniel,“ mé tři kolegyně na mě obrátily svůj zrak, z kterého bylo snadno čitelné rozladění. Opravdu nám to lehce pokazilo zbytek odpolední siesty s kávou, kterou si vždy dopřáváme každý den i s klienty. Po zbytek jsme už nemluvily o ničem jiném.
ZAČNI SE CHOVAT ASPOŇ TROCHU NORMÁLNĚ
zase tě dnes museli vyvést z budovy
stojí ti to za to.
viděla jsem tě z okénka koupelny
seděl si u plotu ve dřepu
VÍTEJ MÁ MALÁ DEPRESE
mírná plachost
často zrak klopený lehce do země
jindy pohled upřený do očí
jakoby zaleknutá prosba o pomoc
SCHOVÁVANÁ VE HVĚZDÁCH
je večer slunce šlo už spát
s měsícem na schovku si bude hrát
pikolou bude noční obloha
hvězdy se budou spolu předbíhat
NE VŠE SE V ŽIVOTĚ PODAŘÍ, aneb člověk míní, osud mění
Asi každý z nás si za svůj život nahromadil pár dní, které se nedají rozhodně považovat za šťastné. V kalendáři by je nejraději začernil, vyškrtal, zmuchlal, roztrhal na kousíčky, rozmočil ve vodě nebo, ještě lépe, v louhu, a pak ještě pro jistotu spálil.
Já jsem již pár takových dnů také posbírala. Ale snažím se k nim chovat s větší úctou, možná i proto, že si přeci jen vážím toho, že jsem je přežila, nějak se z nich vzpamatovala, a snad mě někam posunuly.
RVAČKA DVOU CHLAPŮ
jedna emoce střídá druhou
obava se vztekem se prolínají
stáli proti sobě plni hněvu
jednomu zuřivostí zčervenal obličej
ZATOULANÝ PES
zmačkaná krabice od mléka
umaštěné papíry
slupky od brambor
zítra ráno vyvezou popelnice
VNITŘNÍ HOVORY
proč si myslíš, že se musí všechno točit jen kolem tebe.
kvůli tvému postižení.
no a co.
já také nejsem dokonalá
O OBYČEJNÉ LIDSKÉ ÚČASTI
Její, jindy tak roztěkané a uhýbavé oči, na mě teď hledí upřeně a velmi dlouho. Ani nepohne víčky. Jakoby zoufale prosila: ,,Už mi uvolněte ty ruce z kurtů, mám přeci autismus, vždyť víte, jak je pro mě nesnesitelné takovéhle omezení. " Nechápe, že je to pro její dobro, aby si nemohla strhnout kanylu připravenou pro infuzi a plenu,a cévku, z které ji postupně odtéká moč do sáčku zavěšeného k jejímu nemocničnímu lůžku.
TROCHU NUDNÝ PŘÍBĚH
Dlouze jsem přemýšlela, jakým dárkem překvapím svého manžela k jeho padesátinám. Peněz máme málo, takže od samého počátku mého přemýšlení bylo jasné, že ode mne nedostane žádný drahý veledar. Jeho bombastičnost bude muset spočívat v něčem jiném.
Nakonec má snaha byla ověnčena úspěchem a dárek byl na světě.
KONEC MĚSÍCE
poslední dílko v tomto měsíci
na hlavní stránku ještě můžu dát
v práci pak napsat výkaz
přežít audit a jít dál
AUTOBUSOVÁ
nastoupit
s jízdenkou a s batohem projít uličkou až na ,,pětku“
ještě pozavírat všechna okénka aby nebyl průvan
a konečně se v klidu a pohodlně usadit
PÍSMÁCI aneb lidé putovní a hledající
Co na nich je tak jiného.
Co zajímavého, že opouštíte kvůli nim písmák a přebíháte.
Na ,,pépé“ i na jiné. Nocturno, Litera a mnoho jiných litwebů.
VZPOMÍNKY
samota zavírá vzpomínky do prázdna
mnohé z nich se bojí vylézt
snad že by minuly ten správný okamžik
stále by zůstalo tisíce otazníků
MLADOSTARÁ
O mládí
roleta utkaná z ranosti věku
pečlivě srolovaná
jen provázek s korálkem na konci
DEŠŤOVÁ
obloha protékající cedníkem
dopadá na piják z hlíny
bublinky skákají po asfaltu
jedna k druhé se přitulí
STARÁ TAPETA
kalendář co už dávno neplatí
visí tu pěkných pár let
pod ním z tapety vystupují podivné tvary
šklebí se a uhýbají před mým pohledem
TĚŽKEJ ŽIVOT JOGURTOVÝHO ZÁVISLÁKA
nikdy nebudeš vědět kolik co stojí
ani co by si rád chtěl
když nepočítám ty haldy jogurtů
ani nevíš co všechno by si za ně už měl
KOLIK JEŠTĚ ?
mít kouli z křišťálu
aspoň malou kuličku
tu nejkulaťoulinkatější
vědět co bude za pár let
DVACET PĚT
mám někdy pocit
jako že známe se snad stovky let
a pořád je to málo
hrajeme spolu nekonečný dlouhý set
ŽIVÁ OPONA
paprsek ze zbytku dne
na víčkách lechtá
nutí se dovnitř
pod zataženou oponu
BEZVĚTŘÍ, ...VĚTŘÍ
BEZVĚTŘÍ
chci chodit po cestách
co nikam nevedou
jen toulat se ve snázích
KALEIDOSKOP MYŠLENEK
začínám další rok s vámi
kolik jich ještě bude
snad bude stále co psát a číst
myšlenky některé odevzdat
PODVŮDKY
právě jsem plná těch dětinskostí
těch malejch lží co nikam nevedou
opisovat jak ve škole slohové cvičení
i v pubertě se mi příčilo
ÚDOLÍ DOBRÉ NÁLADY
emoce držet na uzdě
osedlat klidného vraníka
ujíždět Údolím dobré nálady
zastavit v zemi co jméno má Blaženost
DOMINO EFEKT
Zazvonil telefon a vytrhl mě od sledování televizních zpráv. ,,Tady Hanka. “ ozvalo se ze sluchátka.
,,Jéé, ahoj, to je náhoda, zrovna jsem na Tebe dnes myslela.
BLÁZNOVINA
technický šum velkého města
v uších mi zní
pod noční oblohou
vede jen jedna cesta
NAROZENINY
dnes mám narozeniny
každý rok jiné číslo vyšší
nevíš co to je kalendář neřešíš
žiješ si svůj stálý svět
PROMLUVY K TOBĚ
někdy si mluvím jentak pro sebe
takové šeptané myšlenky
čím asi bys byl měl bys holku už
možná už ženatý s dítětem nebo se dvěmi
ZAVŘENÁ CHVÍLE
zavřít si chvíli do krabičky od sirek
nosit ji všude s sebou
občas pootevřít jen tak aby nevyklouzla
a pohladit ji očima
SLOVA TI PŘIPADAJÍ ZBYTEČNÁ
nevím co pro tebe znamenám
jestli strom stůl nebo jen automat na jídlo
ale někdy se na mě tak zadíváš
možná jsem přeci jen výš
JEN PRO SILNÉ NERVY
houpe se na židli sem a tam
vrzavý zvuk bodá do uší
houkání protivné nedá se zastavit
přepadne. přestane.
DÉŠŤ ZA OKNEM
oslavy osvobození na náměstí
za oknem déšť bubnuje na parapety
z obýváku zvuk televize
u počítače tlukot mého srdce
MALÉ JISTOTY
bojím se dotknout všech radostí co život přináší
neumím je správně potěžkat
pod mými prsty by se mohly rozplynout
jak pára co do ní vítr fouká
VSTÁVÁNÍ
ráno mi ťuká na oční víčka zevnitř
nechci ho k sobě pouštět
vrať se ještě na chvilku zpět do dlouhé noci
křičím na něj neslyší mě neví
FALEŠNÝ SOUCIT ZE STRACHU Z NEZNÁMÉHO
Kromě Botiče,kterým jsem pokřtěna, i pár kapek z Kocáby na mě šplouchlo.
Jestlipak ještě tam u hřiště, u osady Askalona, je ten velký kámen u cesty. Jako malá jsem na něm sedávala a sledovala nohejbalový turnaj mezi hráči několika trampských osad.
Svými krásnými názvy lemovaly břehy již zmíněné řeky.
PŘERUŠENÝ SEN
Byli jsme na táboře. Pro Jendu si tam rodiče přijeli novým autem. Teréňákem. ,,Tak tady ho máte.
OSPALÉ RÁNO
ranní ospalý autobus
první paprsky na zamračených tvářích
několik vesnic spousta domů
brzká vstávání rychlé snídaně
DLÁŽDĚNÝ CHODNÍK
dlaždice jedna do druhé zapadá
mozaiku chodníku skládá
kolik bot podrážek chodidel
tak zblízka viděly
SCHOVANÝ DEN
pozdní se den
pouští se svého světla
drápky zachytává
po olovnatém závěsu škrábe
PAMPELIŠKY
přichází čas velkých pampelišek
včely a brouci na nich a pod nimi
v dětství je trhali do džbánku
voňavou trávou bosí chodili
INSPIROVÁNO BLBOUNEM
Sedím v křesle a ptám se: ,,Tak na co se dnes budeme dívat. Zase tam nic nedávají. Snad jen ty tvoje dokumenty. "
,,Tak uka´program, já se podívám.
ŠKOLNÍ VÝLET V PÁTÉ TŘÍDĚ ROK 74
Seděla jsme v autobusu vedle spolužačky Marušky. Měla tmavší pleť, než my ostatní, černé vlnité vlasy spletené do dlouhých copů, zvláštní tělesný pach a v učení moc nevynikala. Po cestě jsme si povídaly a já jsem při hovoru, nebo spíš vždy v pomlce za každou větou, udělala takovou zvláštní grimasu ústy. Viděla jsem to tak u naší sousedky, která tímto gestem, které k ní ale patřilo, vždy doplnila svou řeč, aby tím potvrdila asi podstatu právě vyřčeného.
POZNATEK Z TRAMVAJE
tolik hnusných slov z tak krásné pusy s rtěnkou se davem těžce line
rozhovor dvou krásných slečen v tramvaji tak samozřejmě plyne
možná téma by to chtělo obměnit a zvolit trochu jiné
prdel hovno nejslušnější slova v celém stádu volů
TAKHLE TO VLASTNĚ VĚTŠINOU BÝVÁ
tam kde končí přátelství
začíná nepřátelství nezájem nebo láska
tam kde končí láska
začíná nepřátelství přátelství nebo prázdnota
SMUTNÁ SOBOTA
Dopoledne mi zavolala kolegyně: ,,Jiřinko, smutná zpráva, dnes ráno zemřel Miloš. Myslela jsem, že by Tě to zajímalo. Když ležel v nemocnici v Plzni, tak jsi za ním občas zašla. “
,,Ano, to je pravda“ odvětila jsem a ani jsem se nemusela vyptávat na žádné detaily.
NĚCO MÁLO O ŽIVOTĚ
živote můj
počkej na mě
nespěchej tolik
ještě bych toho tolik chtěla
ZAČÁTEK PŘÁTELSTVÍ
za rok jí bude padesát
jen o dva roky starší než já
neumí číst a psát
sotva pár korun špatně spočítat
DEMOLICE
demolice postupně ukrajuje
z kulturního domu
přezdívku měl krásnou – Dům hrůzy u Radbůzy
šla jsem právě okolo
NEJISTÉ JISTOTY
nenávist žízeň citový hlad
přitul se ke mně
budem' si povídat
nemáš mě rád
STMÍVÁNÍ
z okénka autobusu
když podívám se nahoru
černošeď prosvětlená bílou
plujem' jak vážka nad hladinou
SVĚDOMÍ A ZODPOVĚDNOST
nedá se před ním utéct
svědomí
vždycky mě dožene
nelze se před ní schovat
NENÁLADA
sklíčenost posledních dnů
možná týdnů
měsíců a let
do tváře vepsaná únava
NEBEZPEČNÉ SETKÁNÍ SE ŠŤASTNÝM KONCEM
Můj vyšší střední věk stále častěji uvrhuje mysl mou děravou do vzpomínek. Občas z nich na mě vykoukne kdosi, o kom jsem neměla ani ponětí třeba i desítky let. Ne všichni ,,kdosi“ jsou v mých vzpomínkách vítáni. To asi známe všichni.
BOHDALEC
Bohdalec
prý dávno vyhaslá sopka
říkával táta
každý den pohled z okna
ANONYMITA
o patro výš někdo zemřel
dnes v noci
ani jsem ho neznala
nevím koho pieta odvezla
KOLÁČ
krájím si ten největší díl
z koláče smutkem sypaného
povidlovou lítostí pomazaného
okraje z kynutého ne štěstí
LÁSKA PÁSKA ANEB ABSENCE CITŮ
nestojí o vztahy
tak jako my ,,normální"
má v tom víc jasno
sblížení bolí
RODINNÉ FOTOGRAFIE A LEJSTRO
Také to znáte. Štracháte v šuplíku, hledáte nějaké důležité lejstro a vykoukne na vás fotka. A pak další a další. A i když jste původně hledali něco úplně jiného, šuplík plný vzpomínek ve fotografické podobě vás cele pohltí.
CESTA AUTOBUSEM
Sedím vedle svého syna v autobusu. Naše obvyklé místo vzadu na ,,pětce" má své opodstatnění. V rohu u okénka je pěkně ,,zapikolovaný" a nemá možnost eventuelního nenadálého útěku. Tím je chráněno nejen okolí, ale i on sám.
CITLIVÝ KAPESNÍK
A už je tu zase starý známý látkový kapesník s monogramem. Přichází jaro a povídá jednomu poslednímu balení papírových kapesníčků: ,,Už se na jaro těším. Sice tu budu zase sám, ale budu si moc hezky zavzpomínat. " .
SÍLA VINY
kam se poděla radost
kdy zaklepe na má víčka zevnitř
pohlcena vinou
smutek zalil odeznělou úlevu
MYŠLENKOVÁ TŘÍŠŤ
vina viník vinice
mlynář mlýn a mlýnice
vítr vichr vichřice
zima mráz a vánice
LÁTKOVÝ KAPESNÍK S MONOGRAMEM
Byl jednou jeden šuplíček a v něm žil dlouhá léta látkový kapesník s monogramem. Byl celý bílý, vyžehlený a krásně složený. Jen ty záhyby v místě skladu už byly zažloutlé od toho, jak ho celá léta nikdo nenarovnal. Ale to mu nevadilo.
RÝMA
ode dneška od rána
kapénková nákaza
dělá mi můj život zlým
chodím s nosem oteklým
MÍJENÍ V ČASE
Jeden celý život Ježíše, tak dlouho už tu nejsi. Právě dnes.
Mámě si zpívával : ,,Kde mám svoji Grejsi. "
Pro mě zas : ,,Spi Labane malý" ukolébavku malé opičce z filmu Anakonda.
VEDLEJŠÁK
Pracuji v sociálních službách. Již dlouho. Někdy začínám mít pocit, že už moc dlouho. Ale syndrom vyhoření si zatím nepřipouštím.
SCHOVANÁ HLAVA
,,Proč má ten pán schovanou hlavu. " ptala se asi pětiletá holčička své maminky. Právě nás minuly na chodníku. Já a manžel se synem jsme šli od zaparkovaného auta.
POHLAZENÍ
Pomalu jsem se vlekla ulicí. Supermarket jsem měla již z dohledu. Ověšená plnými nákupními taškami, lehce zamračená a zadumaná,přibližovala jsem se k domovu.
Přemýšlela jsem si o svých věcech, o pátečním telefonátu, o velkém množství SMSek, o vztazích, lásce, zradě, zbabělosti.
NETRPĚLIVOST
,,Kurrniik, tak už toho nech a sundej ty ruce z očí. " říkala jsem synovi už docela rozezleným hlasem. Byla jsem netrpělivá a začala jsem na něj spěchat. Jako kdybych zapomněla na všechny jeho rituály, které musí před spaním mít splněné.
MATKY
Naše myšlení a mentalita je prý menšinového charakteru. Říkají psycholgové a různí jiní odborníci, kteří s námi přijdou do kontaktu. Ale bohužel se jich příliš málo snaží opravdu tímto faktem zabývat. Ano, mluvím o matkách postižených dětí.
ZUBY
Zuby jsou prevít. To asi skoro všichni známe. Dokážou pozlobit v nejméně vhodnou dobu. A ne jinak tomu bylo i u mého syna.
ZNOVUNALEZENÝ SYN
,,Pavlík se nám po cestě ztratil", pravily kolegyně. A bylo na nich vidět, jak nepříjemné jim to je. Ne jen ten fakt, že se ztratil klient. Ale to, že se ztratil syn jejich, snad docela oblíbené kolegyně, asi umocňovalo ještě víc špatný pocit z celé situace.
,,NAŠE NOVÉ DÍTĚ"
Měli jsme kliku. Přeci jen na nás v jednom kojeneckém ústavu čekal úžasný chlapeček, který mohl být ,,náš". Pravda, nejdříve nám ze sociálky nabízeli pětiletou romskou holčičku. Nevěřili byste, jak je těžké odmítat.
ÚSKALÍ ČEKÁNÍ
Stojíme připraveni na zahradě u vrátek a čekáme na mikrobus. Mirka, které se ovšem takhle nesmí říkat, začne z ničeho nic velmi nahlas a rychle křičet. Vlastně jí není téměř vůbec rozumět. Jen my, co už ji nějaký ten pátek známe, se v té změti slov vyznáme.
ZASE TY BOTY
Co se jednou v šatně nandá a navleče,zásadně se sundáa svleče zase jen v šatně. A to platí i pro obuv.
I vyrazila jsem se svým pětiletým vlastním autistou na procházku na Kilometrovku. To je historická alej, kterou máme poblíž bydliště.
VÝLET
Naplánovali jsme s kolegyněmi výlet na blízkou zříceninu. Jednalo se hlavně o pěší výlet do přírody pro naše dospělé klienty ze stacionáře. Velká část z nich má větší či menší autismus. Taktéž můj syn, který je také ,,členem tohoto spolku".
NIC SVĚTOBORNÉHO
Stárnutí je stav,
kdy se léty získávané zkušenosti zarývají do kůže na obličeji v podobě rýh,
kterým se říká vrásky
JENOM ZNÁMÁ...
Taky to znáte. Mám za sebou náročný pracovní týden. Chodím, tedy jezdím, jen do práce a z práce. A to celé zopakuji pětkrát.
MYŠLENÍ, VZPOMÍNÁNÍ
MYŠLENÍ
myšlenky běhají v hlavě sem a tam
některé zapadnou a místo své nenajdou
jiné se jen schovají před světem
JEN TAKOVÁ MALIČKOST
Kolik trápení může člověk unést,
kolik lidské zloby se do něj vejde,
kolik nenávisti si připustí k tělu,
kolik nesnášenlivosti naopak vyplaví.
MP
pláč i smích jen opravdový
nevědí že může být i hraný
neznají faleš a předstírání
citům a zlobě se neubrání
PŘEKONANÉ DEPRESE
,,Až se mi bude život zdát ještě méně snesitelnější než teď, pokusím se o sebevraždu. Mám pocit, že nikomu nebudu chybět. Nikoho tak moc nezajímám a každému jsem úplně lhostejná. Selhala jsem snad úplně ve všem.
MIZEJÍCÍ VĚCI
Byl velmi horký letní den. Seděla jsem v kuchyni, popíjela kávu a vedrem sotva funěla. Přemýšlela jsem, co asi dělá můj syn ve vedlejší místnosti. Tehdy mu byly asi tři roky.
NE LEHKOST BYTÍ
únavou zavřené oči
myšlenky unášené vzduchoprázdnem
sny toulají se po vrcholcích hor
polité sopečnou lávou
PESIMISMUS
všichni teď píšete vaše přání
i pro nás pro písmáky
a já nemám ani zdání
co příští rok nám přinese
A ZASE TEN KŘIK
Bylo mu asi pět let. Krásný světlovlasý chlapec. Pravidelné rysy obličeje, v nichž ještě tehdy nebyly tak viditelné stopy vývojové poruchy. Ale přesto.
TERAPIE KŘIKEM
Tartaro mi napsal, že viděl kdysi nějaký film o mladé studentce, která pracovala s autistickým dítětem. Zmiňoval šílený řev, hlavně pak její. To mě inspirovalo k napsání další kapitoly mého života s mým synkem.
V dobách, kdy byl ještě malý (kolem 4 let), byla jsem z jeho chování patřičně vyjukaná.
DEPRESIVNÍ RADOST
někdy je fajn a jindy zas bídně
nikdy vám nepošlu pozdrav z Vídně
nerada cestuji do cizích zemí
ale v té cizotě v té to není
UŽ JSEM TU ZAS
Tak přemýšlím, o čem bych mohla ještě napsat. Sice jsem se zařekla, že dám teď na chvíli pokoj s historkami o svém synovi. Aby vám pak autismus nezačal lézt i ušima. Zase na druhou stranu.
PŘEJI VÁM
sladké nicnedělání
klid pohoda příjemná nuda
pohádky a romantické filmy
cukroví na zpola vyprázdněném tácu
KAMARÁDKA
rozdílné životy každá jiné zájmy
společná témata práce chlapi nájmy
z čeho to zaplatit co která kolegyně
proč s tím chlapem ještě jsi. jo ty ho miluješ
VRÁSKY
vějířky vrásek kolem očí
některá z nich bolest značí
jiná zas třeba smích
ty co se navenek tlačí
ŽIVOTABĚH
zdi dětské nevinnosti
vbořené do světa dospělosti
táhnou se blátem stáří
vzpomínky s minulostí
PRO MÁMU
nikdy jsme si nějak zvlášť nerozuměly
byly jsme každá úplně jiná
nebo naopak jsme si až příliš podobné
ale jak už to u dcer a matek bývá
ČEKÁNÍ NA LÉTO
autobusová zastávka hned vedle cukrárny na návsi
ještě nedávno stolečky venku
okolo nich křesílka plná hostů popíjejících kávu
mezi nimi pobíhající upatlané pusy na dětských tvářích
PÍSMENKA A ČÍSLICE
hraji si hru se slovíčky
uklízím je do poličky
každé slůvko které znám
do přihrádek přidávám
KLOKANI
ráda chodím mezi klokany
vykřikuji jejich slogany
Bohemians Praha do toho
výkony maj' občas nejisté
HOLUB
Nevěřím na mystično. Nemám ráda nevysvětlitelné záhady, právě pro tu nevysvětlitelnost. Ale kdo ví, jak to všechno je. Tady je můj příběh, který mě přeci jen trochu nahlodal, i když si to nechci vůbec připustit a stejně si myslím a podsouvám myšlenku, že to byla jen náhoda.
ČÍM BUDE ?
Až vyroste, bude z něj bagrista nebo traktorista.
A místo toho je z něj už teď autista.
ČEKÁRNA
čekárna plná lidí
každý má své trápení
kolik bolestí se vejde za zavřené dveře ordinace .
sotva jedna vejde dovnitř
NESPLNĚNÁ PŘÁNÍ
začíná advent
blíží se štědrý den večer a vánoční svátky
čas splněných přání
ale co se stane s těmi nesplněnými .
DALŠÍ PRAPODIVNOSTI
nikdy mi můj dospělý syn neřekne
ahoj mami
ale určitě místo pozdravu prolustruje nákupní tašku
vše s puntičkářskou přesností pomalu rozkládá na zem kolem sebe
PAVUČINA
pavučina pevně vpletená do venkovního zábradlí
křišťálově bílá námraza na každém vláknu
zmrzlé kapičky jako korálky nepravidelně navlečené
dokreslují zimní nádheru prvních mrazivých rán
Kaluže pod korunami stromů
mlhou obestřená zem
ráno sychravé
nevlídná je noc i den
sny si spřádáme
KAPSY, RUCE A VZPOMÍNKY
kapsa obnošeného kabátu
jedna prázdná druhá vysypaná
přesto ukrývají poklad
vzpomínky
ÚVAHA
Proč máme v některých chvílích tak málo slov.
Kam zmizí, když je člověk potřebuje.
Někam se schovají a pak se objeví, když jich už není tolik potřeba.
Ba ne.
OTEC
bylo mi necelých patnáct
pomáhala jsem ti vstávat z postele
podávat berle říkal si jim ,,francouzky"
přistrčit židli když sis chtěl sednout ke stolu
ÚZKOSTI
až rozbije se od podšálku hrneček
až utrhne se ouško
uschne růžička a s ní i věneček
až zapadne mi do vzpomínek od obrázku rámeček
DĚTI
Její dvě, skoro dospělé, děti se starají o hudební produkci. On housle, ona viola. Jde jim to krásně, říkám si sama pro sebe. Několik let jsem je takhle pohromadě neviděla.
Rozloučení s létem
podzim už brzy napoví
kamslunné léto se nám schová
vzdálené do svého podkroví
na pospas zimě nás zde nechá