Písmák O žížale Natálce
Za dalekými horami, hlubokými lesy, za mnoha řekami, vpustnoucí pustině byla vyprahlá země, plná kamení a písku. Bylo tu takové teplo a horko, že než spadla občasná kapka znebe na zem, většinou se vypařila. Jednoho dne se prohnal touto zemí obrovský hurikán, který po sobě nezanechal nic, protože vtéto zemi vlastně nic ani nebylo. Ale přeci jen něco zůstalo a to byla nešťastná velká žížala Natálka, která tu zčista jasna dopadla na zem a udělala – buch a žuch.
Pochyby
V den mých osmnáctých narozenin
v den kdy jsem byl připraven na smrt
MATKA s úsměvem na tváři
stejným
2011/2012
Koukám z okna
do nového roku přikrytého
tmou
pár ospalých rachejtlí
Labutí jezero
U Vltavy krmím labutě
vytáhlé krky bezdomovců
co plují s proudem
většinou však proti
Zvon
Vloupal jsem se do zvonice
ze zvonu
urval srdce
- měl štěstí
Poezie z metra
Stál jsem na nástupišti metra
zavřel oči
a viděl živé
když jsem prozřel
Sláva ti bído
Sláva ti BÍDO
co zevluješ uvnitř mé duše
a dusíš ji.
V mozku jehlou pícháš
Panenství
Klamavé tiky hlasu
v bludné své zášti intrikují
–
Mrtvé co leží pietně v rakvi