Prosba
Pořád se ptám sám sebe.
i když to občas přejde.
ale za nocí.
i dnů.
Výtah
Kabina letící tmou
Šílenství bez konce
Jekot a .
. pak už Nic
Možná konec, možná začátek
Nad větvemi borovic zpívá pták.
Slyšíš ho.
Teď se snáší k zemi.
Vidíš odraz slunce na křídlech.
O touze...
Jak trávit den jinak.
Než v oblaku cigaretového kouře.
Proč vstávat.
Když na dně sklínky je tak dobře.
Tam v krajině snů...
zdá se, že svět skončil,
takové bývá probuzení.
. ale když zavřu oči,
stále se vidím klečet u nohou své paní.
Vzpomínka
je to tak dávno.
leželi jsme spolu v trávě a slov nebylo zapotřebí.
tak dávno.
ale dodnes cítím doteky vášně někde tam.
Naděje hoří...
Čím to, že máme tak málo času.
Čím to, že nám druzí nedopřejí hlasu.
Čím to, že svět kolem nás se hroutí.
Čim to, že lidi kolem se jen rmoutí.
Jí
Tak.
. a je konec
Ještě položím růži před práh
a na její tělo navléknu prsten
Napsáno pro mou lásku pod hvězdným nebem...
cítím tvé dotyky ve větru.
s kapkami deště na mne dopadají tvé vlahé polibky.
a s ránem se probouzím vedle Tebe.
NE
Svět hoří.
Ne, svět shořel
a my stáli jako přikování,
neschopni se třeba jen nadechnout.
Zrcadlo
I.
D: Jednoho dne se postavíš před zrcadlo.
C:A co uvidím.
D: Někoho úplně jinýho.
Slyšet pláč...
Procházím se ztichlou ulicí
Potkávám osamocené chodce
Samota tak bolí
Slyším pláč.
Píseň
Jdem zahradou vlastních světů.
Místy kde rostou stromy, květiny.
Po ulicích smáčených pláčem.
Tam někde v dálce, až nahoře.
Přání
. a když ohně dohořely
a svět zhasl,
tehdy vystoupily první z nich.
. byla taková zima,
Touha
. hej človíčku
zkus natáhnout ruku
a dotknout se hvězdy
vzít ji do dlaně
Svědomí
. jsi nová, a už vůbec ne rudá
jak snad toužíš být.
. možná, žě jsi se opálila
v těch dalekých zemích.
Hmmmm........
I. Co Bůh, co člověk
napsal Bedřich Briedel
Co život, co člověk
Co láska a co člověk
Vrcholek
Jen ležet
na vrcholku hory
a nad hlavou
plynou mraky
Čaroděj-konec příběhu
Stál na vrcholku své hory a smutně hleděl do zapadajícího slunce. Rudé paprsky se mu se mu odrážely na holé hlavě a vítr vanoucí z nedalekého města, té výspy nenávisti a úpadku, mu ošlehával neholené tváře. Svaly na jeho těle už řvaly bolestí a tak nevydržel a usedl pod zčernalý pahýl kdysi mohutné, zelené borovice. Rozplakal se při vzpomínce na svoji dávnou lásku.
Snaha
Jenmít tu sílu
zachytit pomíjivost chvíle
a usnout v náručí nekonečnosti.
Fakt
No tak tedy jo
přednesu to
a už bude po všem
jak to na pohřbech bývá.
Smysly
Ztratil jsem zrak
a užnikdy neuviděl tu čistou krásu jejího těla.
Ztratil jsem sluch
a už nikdy neuslyšel její něžná slůvka určená jen mně.
Zmyšlení
I.
C: Tak už jsi zase tady.
D: Už jsem očekávána.
C: Kde jsi byla.
Óda na život
Óda na život
Parte s kapsy kouká
a dědula si tiše brouká
písničku svých mladých let
Mandragora
Jsem tajemný přízrak
co vezme ti tělo
a návdavkem i tvoji duši
. nevrátím je zpět
Země
Potkal jsem ji dávno
snad na počátku času
byla krásná a spanilá
její vůni a barvu nezapomenu
Jednou chci být zahradníčkem
Jednou chci být zahradníčkem
pěstovat si kytičky
aby mě, až umřu, nad pomníčkem
hřáli jejich barvičky.
Člověk
Zžíral ho zhoubný nádor
na očích svých tmavé brýle nosil
rány ale nerozdával, ani nepřímal
co se tedy stalo.
Bez názvu...
1. Kdo hledá najde
někde.
co hledáš ty
ženeš se za něčím
Smíření
Existují chvíle
v bezedné věčnosti
musí to mít smysl
co ještě zbývá.
Bouře vědomí
co potřebuješ ke štěstí.
spřízněnou duši
milovanou osobu
někoho, kdo bude chtít být šťastný
Bláznivá?
Dívka s vlasy rudými
jako krev
a s očima
v nichž bych se mohl utopit.
Duhová
Je to ona
v těch nejkrásnějších barvách
smející se na mě z černé díry
se svou otevřenou náručí.
zatracení
Zeď nářků,
vysoko vztyčená,
stojí nad našimi hlavami
a i lev se před ní skloní.
Láska?
Číst mezi řádkya najít odpověď,číst mezi řádkya už nemuset jít na zpověď,číst mezi řádkya vytvořit domněnku,číst mezi řádkya dokončit myšlenku.
Odejít na okraja trápit se žalem,odejít na okraja zemřít hlademodejít na okraja ničit jen pro ni,odejít na okraja milovat…
_____________________
Lyryk 06. 12. 200
Dnes ano
Dnes ano
Ano, dnes. Dnes je ten správný den. Dnes ji opustím a ona opustí mě. Už si ani nepamatuji, kdy to bylo.
Matce
Matce
řekla: Ty ji máš vážně rád
a já no to: asi jo
přemýšlel jsem
Maloměstský život
Kritika maloměstského života
Nejdříve se ptám. Co je to maloměstský život. A hlavně: Kdo je to maloměstský člověk. Někdo žijící na malém městě.
Prázdnota
Prázdnota
Obrovské prázdno
totálně nic
úplně bez myšlenek
Víc a víc
Víc a víc
Seděl v potemnělém pokoji. Vypadal jako mrtvý. Cigareta v jeho ruce už dávno dohořela a čaj vychladl. K smrti opravdu neměl daleko.
Odchody a příchody
Odchody a příchody
Příchod jsem si nevybral
narodil jsem se
Přicházím na náměstí
Promiň
Promiň
Probudil jsem se někdy kolem půlnoci ve svém bytě a ještě stále jsem se vznášel v kosmických výšinách opojení. Tyhle dlouhý "jízdy" byly pro prášek charakteristický. Když si představím, že vláda vydala milióny korun na vývoj něčeho, co by pomohlo vědcům prozkoumat ty takzvané vyšší stavy vědomí, musím se smát. V médiích se týhle srandě začalo říkat kosmickej prach, ale u většiny mých známých se spíš ujal název prášek.