Strach

Jehla klouže
po desce ke středu
vydává sten
Lechtá mě na ruce

Odchod

Zvuk zvonů
kostelní zvony
moc dlouho zní
Smutek všech

Afrika

Spatřil jsem tě ve slunci
tvá orosená kůže vrhala
odlesky na kolemjdoucí
ty kapky vody žhavé jak hvězdy

Sonet o samotě

Samoto, vzdálená i blízká jak nejlepší přítel,
otevři okna a vpusť do mne tmu,
co zoufalý měsíc zpustoty vykvílel,
vpaprscích tenkých jak vlákna lnu.

Vím

vím, že
bez tebe
by mi bylo líp
ale já se nemám ráda

Lišky

Lišky si nejdříve myslely, že někdo zapálil les. O malou chvíli později si ale všimly, že odrazy jejich vlastní srsti vysílají ozvěny do kůr stromů a ty je posílají zase dál. Tehdy byl východ slunce příliš intenzivní, než aby se dalo rozlišit, jestli začíná očistec pro ty, kteří se nechtějí probudit, nebo apokalypsa pro ty, kteří chtějí spát.
Byla bych ráda, kdyby se mohl každý rozhodnout.

Čekáš

čekáš
stejně jako památné znamínko mléčného souhvězdí, než do něj narazí jehla
stejně jako nedoschnutý odér parfému visící ve vzduchu
stejně jako nedoceněný lesklý povrch tvojí kůže

Jsem zase v háji

Jsem zase v háji
stejně jako
moje ruce plné špinavé vody
pokryté puchýři

Představy

Naklání se dopředu a zaklání se dozadu
těžké skřípavé tělo času
náměstí pokropené ospalkami slunce
v dusivém horku líně přede

Nechte ji být

Nechte ji být
je celá promoklá
nechte ji být
je celá

Hodina spánku

Zbav mě

Zbav mě víček
abych nemohla jít do toho světa
kde to mám ráda
je tam hodně bílé a fialové

Divadelní

Zvedá se opona
(našeho)
představení
divadelní

Nemám tušení

Zlehka na tebe usedá prach,
nejistota ti stepuje po kůži.
Na stole rozpitá
představa v tuši o muži

Letní den

Vůně trávy
třešně za uchem kývající se při každém pohybu
namáčím ruku do kašny
kapka na rameni pomalu schne

Paní Nespavost

Je tu zase noc,
kdy ležím tiše v posteli
a čekám, kdy dorazí.
Doufám, že se nezdrží moc.