Písmák Vodácké putování 3.část
Nežárka
je největším přítokem řeky Lužnice, do které se vlévá zprava u Veselí nad Lužnicí. Vzniká spojením říček Kamenice a Žirovnice u Jarošova. Nežárka je nížinná řeka, spomalým proudem a četnými jezy. Vyniká čistou vodou.
Vodácké putování 2. část
Než začnu popisovat naše putování, ráda bych ještě řekla, že loď se vždy převážela do místa určení vlakem, jako spoluzavazadlo a křece byla dopravována pomocí skládacího vozíčku, který měl dvě kola a popruh, na který se loď uložila něco přes polovinu, tedy směrem ke špici. Konec se přidržoval rukou a tlačilo se to.
Doma jsme měli loď uschovanou během roku vloděnici pana Svojanovského, což bylo zařízení, kterého využívalo mnoho vodáku. Nacházelo se vKomíně, jednak vdosahu tramvaje číslo tři a jednak kousek od řeky Svratky.
Vodácké putování 1. část
Už dlouho nosím vhlavě myšlenku, napsat o dalších mých prázdninových dobrodružstvích, která jsem zažila díky svým fantastickým rodičům. Toto vyprávění však nebude mít tak hladký průběh, jako vše ostatní, neboť má paměť mně tentokrát docela zklamala, a já si vybavuji pouze útržky a krátké epizody. Nutno předeslat, že díky jedné znectností mé maminky „na stará kolena“, jsem přišla o podrobně psané cestovní deníky mého tatínka. Moje maminka totiž mnoho věcí, které bych dnes sláskou uchovávala a oprašovala, zničila, tvrdíce, že nikdo nemá právo lézt do cizího soukromí.
Brodce závěr
Když jsem jezdila do Brodců jako malá holka, bylo všechno naprosto úžasné a kastovním trhákem pro celý tábor bývaly pravidelně zapalované táboráky Odpoledne vždy školní děcka a později všichni chlapi i chlapci snášeli a chystali dřevo a skládali různě velkou pyramidu, do jehož středu se dávalo drobné chrastí a palitelný odpad. Kohni bylo vždy nachystáno mnoho různých scének, recitovalo se, hrály se všelijaké společenské hry , kterých se zúčastňovali jak školní děcka, tak kantoři a později při rekreaci rodinných příslušníků celé rodiny. A pak, ještě před setměním se zapaloval oheň, aby se ho mohly účastnit i malé děti. Spostupující nocí odcházeli děti spát, některé sbrekem, jiné sprosíkem: „ještě nééé, ještě půl hodiny, ještě chvíli“ až nás u něj zůstávala jenom hrstka.
Brodce 2.část
Sprvními vietnamskými studenty začaly učitelům první vážné starosti. Nechci tím nijak zlehčovat jejich předchozí problémy snašimi studenty, ale stěmi cizinci bylo dost svízelí. I když každý znich absolvoval kurz češtiny a nejeden znich byl velmi snaživý, absolutně nezvládali českou odbornou terminologii. Vté době chodil můj tatínek ze školy úplně grogy a vždy hrozně nadával, že mají všichni dlouhé vedení.
Brodce 1.část
Tak už to píšu podruhé a myslím, že to nebude tak dobré, jako ta první verze. Cosi jsem tam zmáčkla a celé se to vymazalo. A tak se začínám přiklánět knázoru, že když se něco píše na papír, pokud to nevyhodím, je to stálé. Ale nešť, zkusím to ještě jednou.
Bajka o brněnském drakovi
Pověsti nabízí
několik variant
kdo že byl ten náš drak
a kde bral proviant.
Paměti - 5.část závěr
Na co, dyť jsou to jen zvířata. “ Pili zkdejaké kaluže a tento nešvar jim zůstal dodnes. Ačkoliv je po domě nejméně pět misek spravidelně vyměňovanou vodou, nejraději pijí vodu zkvětináče, případně děšťovku zkýblu. Měli zálusk i na vodu zhajzlíku, ale to jsem jim rázně zatrhla.
Paměti 5.díl - 2.část
Můj, vdobě kdy knám psi přišli, ještě chodil do práce a nechával psi na zahradě zamčené. A protože na chatě bydlel skoro celoročně, jen vdobě Vánoc chodil občas knám, měli naši chlupatí mazlíčci prostor kdarebnostem. Betynka mu soblibou zahrabávala někde vzahradě tu vaničku sádla, tu kostku másla,. případně kus chleba.
Paměti 5.část
Je docela problematické navázat na předchozí líčení, když mám buď zatemnění mysli, nebo naopak se vzpomínky honí hlavou, jako stádo splašených koní. Tak že ještě ktěm kozám. Protože můj ex manžel je stejně potrhlý jako já, co se zvířat týče, předkládal našim chlupatým kamarádkám tak zv, švédské mísy, vždy večer, na závěr každého dne. l Jako každý správný chlap znal nepřeberné množství různých ženských srůznými profesemi.
Chřipka
Mám se radovat. Přichází Vánoce
tělu se zachtělo marodit po roce
na průduškách chrčí, hlavu mám jak střep
chvílemi se mi točí, trhaný mám dech.
Paměti 4. část pokračování
Další pes mých rodičů byl Broček, kříženec teriéra snějakým náhodným cestovním psem. Jenže vté době už jsem srodiči nebydlela. Můj muž od nás odešel po 13 letech společného života a já jsem odešla od rodičů a koupila si malý domeček vKomíně na Chaloupkách. Byla to taková chaloupka do slova i do písmene.
Vzpomínky 4.část
A zase Brno
U předcházející kapitoly jsem si vzpomněla ještě na jeden zážitek, který začal nahlodávat mou víru vchlapi. A sice o jejich životní opoře nám ženám.
Vím, že život na venkově se snikým nemazlí, přesto to ještě dnes pokládám za ránu pod pás. Byla jsem vOndřejovicích docela krátce, když jsem jeden den vařila praseti brambory na večer.
Paměti 3. část
Po získání štěněte nastal nekonečný koloběh povinností a nocí i dnů plných úzkosti, protože jsem se psi do té doby neměla žádnou zkušenost. Knihy se daly koupit jenom ve Zlatých Horách, což bylo městečko asi 8 km vzdálená a když už tam člověk jel, snažil se obstarat si všechny nákupy, které v naší dědině nebyly k dispozici. A ne vždy člověk vezl domů to, co chtěl, nebo potřeboval. Zpočátku jsme měli štěně doma, ale někdy se mně ho nepodařilo uhlídat.
Paměti - 2. část
Ondřejovice od začátku
Ještě jedna epizoda se promítla před mýma očima, která předcházela Ondřejovicím. Po všechna školní létě jsem se každým rokem účastnila různých brigád, které jsem nadevše milovala pro nezaměnitelnou atmosféru kamarádství, legraci a možnosti přivydělat si nějakou korunu. Rodiče mně žádné kapesné nedávali a jako každý mladý člověk jsem hrozně záviděla spolužákům, kteří byli vždy při penězích. Také jsem si chtěla občas něco koupit, tu novou uzděčku s bílým beránkem na čele, tu nové jezdecké holínky apod.
Paměti - I.část
Celý život jsem každému říkala, že až budu jednou v důchodě, sepíšu své paměti pro pobavení své rodiny, svých přátel a známých. Jsem doma už 11 let a nejednou mi připadá nepodstatné sdělovat někomu peripetie svého života. Vždyť nakonec každý prožívá období lásek a bezuzdného veselí, období smutku a svízelných situací, neboť o tom to přece je. Tyto episody píše život sám.
Druhý pokus
Do dveří vkradla se kočka
nebyla žádný blb
když na stole viděla krajíc
zvýchovy rázem zbyl prd.
Neklidná duše
Léto pomalu zavírá vrátka a tata tu bloudí jako tygr vkleci a vrčí: „To je děs, vo pěti je tma, do ničeho se mně nechce, jak jenom tu dlouhou dobu přečkám. “ Na dělání krmítek je ještě moc brzo. Tuto činnost začne provozovat, až tak říkajíc není do čeho vrtnout.
Ještě nedávno, kdy se den tetelil poledním žárem, zčela udřeného zahrádkáře lily proudy potu a hlava třeštila horečným úsilím dobrat se za každou cenu vytčeného cíle, jeho lamentace měly poněkud jinou podobu.
Nejlepším přítelem je bezpochyby kůň
Růžové nozdry – jinak je bílý.
Vočích má modrou hlubokou tůň,
zmotky uší vpozoru stojí
Celý se chvěje. Čeho se bojí.
Jenom na chvíli
Tak tu už hodnou chvíli dumám, jak nazvat povídání o zvířatech, které mým životem procházeli jenom náhodně, a nevím, zdali tento název bude ten pravý. Ale uvidíme……
Říkám si, že prozřetelnost připraví člověku nejedno překvapení a nechá na jeho vůli, jak stím naloží.
Abych naučila své děti lásce ke zvířatům, říkala jsem jim vždy, že i oni, stejně jako my, mají svou maminku a tatínka, který nad nimi bdí a učí je veškerému umění, jak přežít vpřírodě, jak sehnat potravu, jak si najít bezpečný úkryt, co jíst a čemu se vyhnout pod. Říkala jsem jim, že i zvířecí rodiče mají svá mláďátka rádi, a že kdybychom jim ubližovali, byla by smutní a plakali by nad jejich ztrátou, stejně jako lidští rodiče.
Červená Karkulka
Maminko, vypravuj pohádku,
ať mohu se uložit ke spánku,
maminko, já budu zas hodný hoch,
to bych ti určitě slíbit moh.
Nástrahy pozdního věku
Ono se řekne důchodce, ale jak se má stouto skutečností jeden vyrovnat mu nikdo neporadí. Vmladším věku jsem se často smávala svým rodičům, když například můj tatínek co chvíli hledal brýle, které měl obyčejně pověšené na šňůrečce na krku, případně zuby, které měl vpuse, když zrovna nebyly vhrnku na kredenci. Maminka se občas zastavila vkuchyni jako Lotova žena, a ne a ne si vzpomenout, co chtěla vtu chvíli udělat. Vpráci jsme propadali bezuzdnému veselí, když některý zkolegů začal vyprávět, jak strčil prášek na praní do mražáku, či jiné nepochopitelné věci, o kterých jsme si mysleli, že nás nikdy nemohou potkat.
Perla Slezska
Perla Slezska – Maria Hilf poutní místo Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor
Již dvakrát se mi podařilo navštívit klenot, ukrytý vhlubokých jesenických hvozdech, místo, které svou neotřelou krásou láká věřící ktiché modlitbě a ksetkání sBohem. Toto poutní místo má své kořeny vobdobí švédských válek.
Velebná krása rozsáhlých lesů obklopující poutní místo, vzářivém slunci loňského léta na mne silně zapůsobila. Letos mne znovu okouzlilo místo svou pozitivní energií.
Bílý gadžo
Tak nevím, mohla by to být úvaha o současných vlastnostech lidí, ale nejspíš to zase bude povídání o člověku, který se jako zčistého nebe objevil u našich vrat. Nejsem rasista, věřím vdobro člověka. Nesnáším podrazy, nesnáším úlisné chování, nesnáším faleš. Jednou zvlastností nás důchodců, kteří nemají žádná vnoučata, je pocit, že nám chybí dostatečný kontakt slidmi.
Jak jsme stonaly
„Vypadni zté postele. Tady nemáš co pohledávat. Běž něco dělat. “
Nemohoucně nahlížím na svět, bolí mně vkrku a celý člověk.