Oblaka
Pluji si oblohou s mraky
Pod oky dva tmavý vaky
Lidský život je teď a tady
A žádnej neni bez závady
Snílek
Jsem nenapravitelný snílek
mizící v oblacích dýmek
kouře co ti póry pošpiní
a jen na obláčku sní
Jak rýsuju já
Když jsi rýsoval do mého srdce
použil jsi k tomu hlavu, plice, ruce
Vrýsoval jsi lásku pevnější než kámen
se kterou snad nebude nikdy ámen.
Pochod času
Cigareta pomalu dohořívá
A venku se tiše stmívá
Zima a tma prolézají
Tělem kde si spolu hrají
Dopis Taťáně
Taťáno, Taťáno, holka hloupá
na lásku k Oněginovi jsi nebyla skoupá
On hlupák ruskej byl
Jen pro peníze kdysi žil
Tak1
Sladké mámení životem
Nikdy jsem nechtěla být tvým otrokem
Pláčeš, ale na špatnym hrobě
Už dávno nejsem zaslíbená jen tobě
Prozaická óda na Bukwského a jeho "Ženy"
Když bych chtěla začít psát. Začít psát stejně jako on. Stejně jako Chinaski. Musela bych začít pít.