Písmák V objetí svého vlastního zla
Okolí již dávno spolykala tma a právě odbila dvanáctá. I jeho pokoj je plný té nekonečné temnoty. Nenávidí ji, ale jen ona jediná naslouchá pláči jeho duše. Jen ona zná všechny studené komnaty jeho nitra.
Když duše tvá smutní
Když duše tvá smutní
mé srdce hoří žalem
A i když netečou mi slzy
… pláču.
Mezi srdcem a myslí
Existuje místo
Kam jen já smím
vzduchoprázdno
V němž potají tiše sním
Nový rok
Nový rok nastal
A sním začátek nový povstal
Tak jako při narození
Opět naše duše čisté jsou
Očista
Dříve než se nám černočerná temnota promění vprach,
jež odvane na tvář strach,
kde vslzy ledovec naděje rozteče se
Svědomí své vřece očištění vykoupeme,
Stín noci
Chladnou nocí prodírají se mé kroky
Kolem staré vrby
Míjiv zhaslé krby
Chůze vede mě podél špinavé stoky.
Víra v lidskost
Čistota lpí
na našich srdcích zjizvených
A pravda spí
vkaždodenních zázracích nevinných
Bezdomovec
Němé ulice všechnu tu potupnou bolest svírají
Ruch velkoměsta, jež smutné oči sledují
Trpké osamocení a stíny hořkých zítřků
Dny se vlečou a vlečou
Černá dáma
Hrdě sedí vtrůně
A tváří se nevinně
Přitom plná hříchů je
A temné odkrývá taje
Mlha
Šerosvit padl nějak na mou duši
A stín sevřel ji vobjetí
Povadly ve mně narcisy
A tak se ptám – kdy můj anděl strážný přiletí.
Odi et amo
Když si nevděčnost slaskavostí pohrává
A naděje roztaví se vzklamání
Pak zbraní je pohrdání
Ale upřímnost se za mnohými tvářemi schovává
Podzimní balada
Tichý spánek spadaného listí, nálada je líná
Slunce zoblohy se ztrácí, usíná
A nebe všeď oblečené
A studený vánek, jenž buší na okno zavřené
Zlý čas
Zlý čas
Vsítích času tak nějak polapen
Chtěl bych utéct
Pryč, prostě někam tam ven
Nový rok 2012
Blíží se nový rok. I když se 1. ledna vzbudíme do podobně vypadajícího dne, vlastně do stejného – obloha bude mít stále stejný modrý odstín, mraky budou pořád připomínat ty krásné bílé a neobyčejně nadýchané polštáře a v zrcadle tak jako každé ráno spatříme člověka, kterého jsme tam spatřili i den předešlý – tento den vsobě bude mít cosi nestejného, něco silného. Totiž druhou šanci.
Tulipán
Někde tam vdáli, daleko za světem, daleko za vší zlobou a steskem i za promarněným chtíčem a krutou touhou, daleko za všemi nenasytnými neřestmi, daleko za vším známým zlem, se skrývá něco, po čemž lidský svět tak moc touží. Skrývá se zde jasné ryzí dobro. Těžko říci, kde se vlastně nacházíme, zda-li je to nějaká planeta, kouzelný ostrov či dokonce jiná sféra, do které my lidé nemáme přístup. To je ale vlastně zcela nepodstatné, podstatné pro nás – lidi – je pozoruhodný úkaz, který popíši vnásledujících odstavcích.
Svítá, svítá
Svítá, svítá
Tak jasný je den
Svítá, svítá
Ne, to není sen
Nářek nitra bezmocného
Nastal čas
Kdy i věčnost konec svůj čeká
A tak bude nechán na pospas
Každý, kdo se příliš leká
Anděl
Spatřil jsem anděla
tmavou nocí letěl
a hvězda má zářila
Ksobě přivolal jsem ho
Verše před spaním
Mysl volá po odpočinku již
A duše musí vydechnout zas
Proto umrtvím opět nesmrtelný čas
Rozloučím se snocí a půjdu spát
Zelené bohatství
Vítr zpívá krajině vnadné
A slunce dýchá prach ze zaprášených cest
Čas zvoní vtouhách zeleně nesmělé
Krásná matičky přírody tvář jest
Verše pro neporazitelného
Ticho se valí
Valí se temnou krajinou
Dech se tají
Skaždou myšlenkou nekalou
Hlasitý šepot
Dál a dál táhne se čas
A já usínám pod peřinou zmatení
Vříši snů nechán na pospas
Touhy zbloudilé
Malé děvčátko plačtivé
Slzy stékají po duši neviňoučké
Po noční košilce bílé
Až knožičkám bosým.
Slaný déšť líce heboučké máčí nelítostně
Poslední výdechy z plic zeleného království
Tichý šepot zpustošených krajů
Němých stromů řeč
Bolestný nářek shořelé zeleně
Lidské stroje – katův meč.
Bezdomovec
Němé ulice všechnu tu potupnou bolest svírají
Ruch velkoměsta, jež smutné oči sledují
Trpké osamocení a stíny hořkých zítřků
Dny se vlečou a vlečou
Svědomí
Zlými červi prolezlé
Jako jablko shnilé
Černé jako sama noc.
To nic
To nic
Slunce ukazuje svou tvář
rozjasňuje svět úsměvem
Nekonečná sluneční zář
Temno minulých časů
Temno minulých časů
Minulostí létám jako drak
Bojím se zpomalit, bojím se zrychlit
Vzpomínky připomínají starý vrak.
Zpěv vran
Zpěv vran:
Mysl uvězněna vnáruči zmatku
Obloha černá jako svědomí
Naděje věrná temnotu prolomí
Země Chladu
Země Chladu
Tam, kde hvězdy dávno ztratily svou zář
Tam, kde již slunce zhaslo
Tam, kde pravda skrývá svou tvář
Když andělé i démoni pláčou
Když andělé i démoni pláčou
Když andělé i démoni pláčou
Černá noc mne svádí ktanci
Skrýváme se před ní jako psanci.
Démon v kleci
Démon v kleci
Tak blízko srdci
Tiše vmém nitru dřímá
Pojídá zlost a ztoho sílu čerpá
Když se den promění v noc
Když se den promění vnoc
Ohnivý vůz Apollónův na nebeské klenbě
Zářením svým unavený jest
Teď čeká zasloužený odjezd
Nositelé nevděku
Nositelé nevděku
Čas udělal pár dalších kroků
A já teď cítím prázdno citů
Na vzpomínky padl stín
Oči sebevraha
Oči sebevraha
Slané jest jeho líce
Beznaděj přítelem jeho
Jehel vsrdci snad tisíce
Poezie
Poezie
Tohle jest děkovný list té vznešené dámě
Jež něžnou svou moudrostí slzy básníků utírá
Sníž všechna neupřímnost skomírá
Stařec a cigaretový dým
Stařec a cigaretový dým
Obličej zbičován časem
Sduší tak nevinně klidnou
A se zšedivělým vlasem
Přemýšlení
Přemýšlení je lidskou výjimečností a lidským prokletím zároveň.
Lži
Lži
Jako dýky ostré
Jako nevítaní hosté
Jedovaté jako jed
Mocná a zlá touha
Mocná a zlá touha
Vzahradě mých slov i činů
Pomalu teče řeka snů
Rozlévajíc se do temna mé mysli.
Prosím, pomoc
Prosím, pomoc
Vmoři slz
Beznaděj se skrývá
Pohleď skrz