Naivka co se bojí
Naivka co se bojí
Když zdá se mi,že cítí ke mně něco,co mohlo by nás přiblížit,
někdy to zkusím a každá kámoška se směje,zalhat mu věk a raděj stará být.
Snad je to naivita,obavy a strach,s někým se sblížit,s ním si povídat.
Bolest
Maličký červíček nahlodal mé útroby. Dloubá ,prožírá se do mého nitra. Bolí to,ale nezabírá nic,strašně to bolí. Chci s někým mluvit,někomu to všechno povědět,ale z mých úst nevycházejí slova ,jen slabiky.
Táta,máma.já
Táta,máma,já
Hodně a často pil,s mámou se potom hádal,též ji bil.
tyto smutné vzpomínky a obavy,zrazují mě od každičké oslavy.
Bojím se mužů ,opilých a křičících nesrozumitelná slova,a při tom tak málo stačí a začala by doba nová.
Snad radost
Zrada
Zrada
Potichu,plíživě,nikdy bych ji nečekala
tolik ho miluji a moc si to přála,aby nepřestal se svými úsměvy a něhou,
polibky,které dech a všechno ze mne berou