čtyřicet jedna
čtyřicet jedna
název čtyřicet vzáhlaví se zdá být naprosto jednoznačný a jasný: sbírka obsahuje čtyřicet číslovaných básní. navíc ji autor začal psát krátce po čtyřicátých narozeninách a dokončil krátce před narozeninami jednačtyřicátými. takže žádná záhada, ani pokud se týká podnětu, ze kterého sbírka vzešla. u příležitosti čtyřicítky provedl autor bilanci života.
čtyřicet
tak jak loni podzimkově
dušičkově dohola
klepeto herodových nůžek se
hladově chvěje na čistý betlém
třicet devět
listí pořezané čarou hadího hřbetu
syčí zadníma nohama
noc škrábe tmu
slušelo ti to v černém
třicet osm
do hloubi prázdných věcí
do oka triumfátorova osla
do bran sídla
sulejmán ibn daúdova
třicet sedm
to má podzimní voda
v kleštích úsměvu
huba tajemství
štěkání na křížové klenbě
třicet šest
dítě které podvádí smrt
pod peřinou tmy
těsta touhy být
samo na prahu u svitu
třicet pět
na klobouku let pírka
na podzimu
sedí vztahuje za jarem
pod zemí vzlíná
třicet čtyři
slepice slib věčnosti
osel ruka podaná přes sinaj
vůl boží duch blízkosti
dům kde
třicet tři
pomeranč
červený stan v ulepených dlaních
tak uletět
na křídle
třicet dva
našel jsem
chopina
anděla s jedním křídlem
v mělké jámě trouchnivé blázniviny
třicet jedna
pod pláčem mořské ženy
chtíč
pláč skutků nevyznaných
z nejčernějšího snu
třicet
zpod dřevěných víček
do krajiny
jež vzdychaje natahuje ruce za vlnou
čtyřicet snů
dvacet devět
vše na světě je pro mě nové
vše na světě je proměnové
černý mušelín v zadním koutě ermitáže
taková bílá není nikde
dvacet osm
to jen
poslední klepnutí holí
o beton zbrocený ránem
psí dech fata morgana
dvacet sedm
ze čtyřiceti stran
hermes pysk ohrnutý
plný rýmy jezdec
na uhláku
dvacet šest
na vyhlídce konce
znečišťující
fikce determinant
tanec smrti po spádku
dvacet pět
cár rejtar zjevení
v rezavém větru pěst křeči
svírající víry vír
v rumišti pouště
dvacet čtyři
oheň byl setkáním
pastevce a hada
syčící pára strachu
milostná slina na kameni
dvacet tři
dva s černými figurami
hrají o duši antonína trapiče
nekované kopyto bubnuje o kotel
ovčácký pes v neexistující jeskyni
dvacet dva
poušť bez potlesku
bez křiku bez keříku
v ohradě hluchoty
ohněm prochází
dvacet jedna
prázdný byt
bolí i papouška
mříže se valí přes
břehy chaosu
devatenáct
ráno padlo sekera
v písku zaskřípalo
zrodil se pták
na pláni
sedmnáct
kde se probouzíš.
to písek se ptal
a lebečný půvab sedmikrás
zazněl odpovědí
šestnáct
v mých očích já touha
tuha v knize kamenné
ticho stírá hvězdy z okna
prach v písmu
patnáct
nejnažší
v poušti propasti
hádanky hory lebky
řve lev ovdovín
čtrnáct
přerodím se z velryby
až marností spletena
do divných copů plavolásky
vypluje na květnou hladinu
třináct
stála matka
u zkříženého nebe
pod synovým zmlčením
jedno jablko v klubku hadů
dvanáct
zelenou ne
tu mlhu plísně kolových tanců a nabodenců
dej barvy kamenné
trpké jatagány
deset (varianta)
z jedné díry
mrkají hvězdně přisprostlé
kozy
odbrvená krásnoočka
deset
z televize po mně
pomrkávají hvězdně
přisprostlé kozy
obrvené bradavky
osm
tuláček našel domov v stohu
ještě nevychladly šlápoty za chlévem
a jaro už zas
prská na oblohu krev
devět
černošedě
žlutá poušť vydechuje vůni nouze
žíznivě
tlamy černých stromy
sedm
tisknu se k hlíně
v nepoznané světnici půstu
objímám chléb
slyším bělost monastýrů nad útesy
šest
přídí člun
k vánočnímu majáku
ještě modlitbu pro delfína
a nové poleno pastýřům do ohně
pět
za běsem běs
v plamenných kolonách vozy
nohy mrazí
sřezané břitvami bílých trav
čtyři
slova plná nenaplnitelnosti
kyrie eleison
prostor prázdného stromu plný svobody
zítřka a beznadějného optimismu
tři
v krajině zubů hvězd sněhu plamenů střepů
vox clamantis
ruku pozvednutou
nejvýš k očím nepohnu se vpřed
dvě
pták mrazem sklovaný se roztříští o oblohu
konec vše napoví
voda nepoví nic nového pod sluncem
hrouda vzdychu
jedna
stříhají dohola malé chlapečky
na měkké lavici z lipového dřeva
na své rakvi kolébce své
čumím do trapnosti nevlastní vlasty