Písmák Láska nebeská
Pamatuji si přesně ten den, čas i místo. Bylo 7:24, čtvrtek, 5. srpna roku 2024, zaplivaná přestupní stanice Praha Kačerov. Ranní baboletní slunce dloužilo stíny těch, kteří odmítli nebo nestihli změnit se v obsah přijíždějících a odjíždějících lačných prostředků hromadné popravy.
solničko má
písek, tělo, vlny na návštěvunabídka neopakovatelnás dalším navštívením převrstvenáa sůl na tvých prsou rostepraská s nádechyvrásní s každým vydechnutímseškrabuji mapu nových světůjemně nehty do lasturky dlaně
pak krabička od zápalekposlední pomocpro chvíle bez chuti.
Lence
a zas už voníš
po vanilce
i dýmem z letos první svíčky
tajená zimní večernice
Podzimní štěstí
Našel jsem ve vzorku kecky
rašící jablečné pecky
(patrně zpodzimní vycházky)
Nechám je vlastnímu osudu
známému vojínovi
sudetský hřbitůvek
oslepené náhrobní desky
a olověná víčka
porcelánových podobenek
podvečer
nízko, mnohem níž
než uléhají trávy
zbité deštěm
mnohem níž se uložím
Ohlédnutí
jestli se ještě nadechnu
k okraji navršená mysl
jestli se ještě ohlédnu
životem cesta zarostlá
Výlet
Ústí nad Labem, Západní nádraží
kovově voní šmír a sladce rum
začíná další skvělý výlet
po mé oblíbené
Tančím
jsem na řadě
osmá labuť
karcinogenního baletu
čekatel na osvícení