Tichý křik
Přes celou noc,
přes celý den,
chtěl bych křičet,
až budu zas jednou unaven,
V kleci...
Jako labuť, jež snaží se marně vzlétnout,
jako vítr, černá loď,
jejíž cíl jen těžko odhadnout.
Jako letadýlko malých dětí,
Usměj se na svojí minulost :)
Člověk si říká, jak byl před rokem úplný trouba a blázen. Uteče rok jako voda a on si to mrmlá zase.
Že nevím kdo byl V.H.? Já ale vím!
Zajímá a dá se říct, že mě i baví historie České republiky v době dvacátého století a proto mi je jasné a chápu, že ti, co to mají přesně naopak toho moc o Václavu Havlovi nevědí. Ale když veřejně řeknou: „Havel byl hustej frajer“ s takovou jednoduchostí a lhostejností, to už je i na mě moc.
Před pár měsíci se zřítilo letadlo s třemi českými hokejisty. Celá naše škola přišla v černém.
Umí, neumí?
Člověk má pocit, že umí vše, ale zároveň podle měřítek měřících asi neumí nic.
Z úzkosti do radosti...
Hledám.
Zítra ráno vstávám v půl páté.
Stále hledám.
Co budu dělat.
Sama doma s paní Smůlou...
Byly zimní prázdniny. Ráno. Já byla zalezlá v posteli a četla si knížku Tábor smůly od Jaroslava Foglara. Sama do teď nevím, proč jsem z naší rodinné knihovny vytáhla zrovna tuhle, ale co vím jistě je to, že ač mě kniha téměř nebavila, budu na ni vzpomínat ještě hodně dlouho.
Dobrou noc...
"Jedna, dva, tři, čtyři, pět,. " počítám. Ujištěna, že mě to uklidní. Mám zvláštní pocit.
Jak dlouho?
Jako nepřestanou tikat hodiny
a každé ráno padne rosa.
Jako každý den vyjdou noviny,
a v zimě bude kosa.