Písmák Závidím těm co v Boha věří
Chceš- li mít na lidskosti podíl
koho potkáš
tomu do útrob vlastní pařát vraž
a záviď těm co vBoha věří
Zápisek první 7.11. 2013
Jak začít. Jak mám začít psát o životě, když o něm vůbec nic nevím. Snažím se proniknout pod povrch, ale stále narážím na překážky, přelézám, přeskakuji, a když si to nutnost žádá, plazím se jako ten nejbídnější červ. Ale nikdy neprosím, ne že bych to neuměl, jen není nic, o co bych stál.
V divném kraji
V divném kraji
Řeky jsou plné
utonulých ryb
a jenom dravci
Čekám na verdikt naostřených dlát
Čekám na verdikt naostřených dlát
Chtěl bych všechno říct
ale nemám komu
tak vážu slova do kytic
Běžte si na hlavy vzájemně srát
Postavte pomníky vylhaným hodnotám
běžte si na hlavy vzájemně srát
já stojím vkoutě a ani nedutám
dávno už vím že nepřijde zvrat
Až budu mít chuť rvát čápům křídla
Jenom pár slov
vetknu do lemu krajky
aby pokaždé
když zase zvítězí nahota
Ponaučeni rzí
Až z ohlodaných loutek
zůstane jen skořápka bezbarvého laku
a kartotéky kdysi živých jmen
probublají rašelinou vzkříšení
Zbytečně vyřčená slova a slabiky
Na cestách tisíckrát ochcané patníky
každý k nim s oblibou velmi rád čichá
zbytečně vyřčená slova a slabiky
kdy už se konečně dočkáme ticha
Někdo oddělal kliky ze dveří
Hrudník zaplaví
vlny bolesti
když se další vzdech
zhrdla vyprostí
Nečlověk
Jediná myšlenka stále mě trápí
že osud obehrát nedovedu
handluji spravdami
nepravými
Jako bych vypadl z hnízda
Tak trochu
zdá se mi
přeplněn slzami
jsem básník
V čem je ten háček?
V náprsní kapse
krabička cigaret
postupně všechny
jako já shoří
Jizvy od nikdy nedopsaných veršů
Vočích odraz krajiny
vnímám
jen drkotání kol
Uháním knadějím
Nudou jsme viní
Pod tíhou příkoří
záda neohnutá
a když se zešeří
čekáme na Godota
Do vět vkládám světy
Blízký vrčením i pudy
štvavých terierů
stavím se na odpor
já nejsemnáhončí
Akvarium
Akvárium
Místo stěn sklo a na něm hlen
jak do něj hlavou pořád biju
musím ho rozbít rychle ven
Teplo iluzí
Proč věříš těm
co nespí vpovlečených peřinách
máš radši teplo ziluzí
neuhneš zcesty
Svůdník
Ve stínu Iliady
a rozbitýho lustru
zlákávám cudné panny
od jejich chtíče půstu
Možná jsem chtěl napsat báseň
Možná
jsem chtěl napsat báseň
kdo ví.
Chtěl jsem ji napsat tebou
Snad to taky neposerem
Děkuji za upřímnost, nepokrytě hranou
za sliby ze slov, které chutnávají hořce
rozložte slunečníky, každý nad svou stranou
dosud se neschyluje kpolitické bouřce
Beznaděj
Vidím jen smrt
přesto pozbývám smutku
neumím pršet
slaný déšť nešťastníků
Deus non est
Nechme němé prosit o chleba
ať přesycení vírou pojdou hladem
jen věřit vBoha potřeba
a apoštolů harém
Nesehnutí
Kyvadlo kompromisů
leží u dna ztracený
hladina brání vrozletu
jak ptákům nelétavým
Blanka
Zajímalo mě velmi
co je to za paní
páni si ji nadbíhají
platí ji z mých daní
Žumpa
Prosím vás odpusťte
zda budu příliš smělý
ptám se vás co tu jste
ukryti v trsech jmelí
Svíce už dohořely
Sváteční ubrus
bez poskvrny
rozprostřu
uprostřed pokoje
Nucené prozatím
Vlahým gestem
zdravím průvod sráčů
co šlape slepě
napříč
Černej vinyl
Jak černej vinyl
se pořád točím dokola
ploše a jednoduše
mi jehla
Kamarád s velkým P
Začínáš slyšet hlasy
plýtváš
svoji krví
pomalu klesáš
Nebývá dobře
Ze strany na stranu
od shora dolů
procházím zástupy
poslušných volů
Anti-asketa
Tenkrát
když dětem stačily hračky
a chumelilo
jenom z nebe
Sám podrážím si nohy
Zvětralý
pocit viny
vlívám do chřtánu
sám podrážím si nohy
Špatný lodivod
Korouhve myšlenek
na stožárech vlají
ve znaku pohár
s trpkostí
Pozornost
Píšu
a vlastní výkaly
patlám na umaštěný papír
skládám obrazy
Řešení
Tisíckrát překročené
limity zloby
neuznané prognózy
visí ve vzduchu
Zlo-volné verše
Bezelstně přecházím
přes rozžhavené uhlíky
lásky
bolest
Stáří
Na srdci koroze
aorta kornatí
a mrtvý spodek
co visí do gatí.
S nadějí
Odsoudil jsem se k mlčení.
Neboť slova přinášejí zkázu.
Ale já chci tvořit.
Hlasivky nechť mi vyříznou
Troska
Smuteční oznámení
předávám.
Abych se mohl znovu narodit.
Jak kotě kroutím hlavou
Denní chleba
Z životních kompromisů
denní chleba
Pro krapet smíchu
do džbánku si skočím
Kdo spláchne
Vy
jenž si říkate lidé.
Kdo vám dal právo na život
Kde máte matku
Sám nevím
Vyhřívám se
na nerostu zbloudilců
však zítra, slunce zapadne
jako nesčetněkrát
Lidé jsou nemocní
Lidé jsou nemocní
umírajívespěchu.
Pomalu hroutí se
planeta bez dechu.
Smutek
Chodím na hřbitov
vysmívat se náhrobkům.
Důchodcům
plivu slzy do očí.
Sebevrah
Odkládám kůži do šatníku
Drásám své vlastní nitro.
Stávám se obětí
na vlastním oltáři slabosti.
Zbabělče
Karta ležící na stole.
Kterou se bojíš otočit.
Bojíš se sejít z cesty.
Zbabělče.
Propaganda
Vočích se závist leskne
závidímnevědění.
Prozřel jsem
soudím