Písmák V létě na zahradě
Ta bábovka náramně voněla
v létě na zahradě
když chvějící se vánek do čela
mi vrážel při obědě.
Jacques Brissot V
Psal se rok 1742 a říjen se schyloval ke konci. Ten rok pamatuji dost dobře. Bylo po dožínkách, a jelikož nebylo nepříznivé počasí, bylo všeho dostatek. A jako každý rok se s koncem října blížily také oslavy mých narozenin.
Jacques Brissot IV
Všichni muži vyjeli z tábora a vůdčí postavení brzy zabral Nicolas. Jeho kůň nebyl tak silný jako kůň mého otce, ale Nicolas ho pořád poháněl a vedoucí postavení si chtěl udržet. Hrabě s dvěma novými společníky udržoval od Nicolase několikametrový odstup. Jezdci se pomalu blížili k místu, odkud začalo znatelné stoupání.
Jacques Brissot III
Moje matka byla povahy klidné a odměřené. Otec se do ní zamiloval (podle přání jeho otce se strýcem), když jí bylo už přes dvacet let a otec poté, co ji poprvé uviděl, se tomu naštěstí nebránil. Dokonce se pro ni utkal vsouboji, přestože mu za takovou aktivitu nekompromisně hrozil žalář. Horkou hlavu zdědil po dědovi.
Jacques Brissot II
Můj otec, který přišel na tento svět na sklonku roku 1692 se na rozdíl od jeho otce a mého děda Františka neúčastnil zahraničně politických představ Ludvíka XIV. Vyčerpávající války, které měly dosadit Filipa zAnjou na madridský trůn sice skončily, když můj otec dávno dosáhl dospělosti, ale děd ho držel daleko od válčících polí. Byl dán na výchovu jeho staršímu bratrovi na málo osídleném dvorci ve střední Francii.
Děd měl jen jednoho sourozence a to Karla.
Jacques Brissot I
Synu, dbej pečlivě, abys udržel tuto věž, jež mne týrala, až jsem ztoho zestárl a jejíž zrady a nevěrnosti mně nikdy nepopřály klid a spánek. “
Filip I. Kapet, francouzský král (1052 – 1108)
Jmenuji se Jaqcques Brissot a narodil jsem se roku 1727 na samém okraji toulouské diecéze na hrabství Cordilly. Na úvod svých pamětí jsem napsal výrok francouzského krále Filipa I.
Vupa
Na úpatí Tevna Tsil se Vupa rozhlížel svojí mohutnou žlutavěplavou hlavou a přemýšlel, jestli má sejít kpotoku a obstarat si rybí večeři či zajít na mýtinu, kam dříve či později dorazí stádečko daňků. Každá skupina má nějakého nejslabšího, který padne za oběť bez vyvinutí náročnějšího boje. Byl už velmi starý a svoje zavalité tělo spíše šetřil. Rozhodl se pro mýtinu a zatímco se mu drápy zasekávaly do země, pozvolna se kní přibližoval.
Beze slov
Oko mostu pomalu hasne
ta černá panenka přes den v kouři
víc písmen už ne dnes ne
vždyť i na dlažbě nábřeží hoří.
Cípatá zem Deodola Kočky - 3. část
Oči pana Kočky hltaly inzeráty na prodej nemovitostí. „Nic, co by stálo za to“, tradičně zakončil. Zavřel noviny a hodil je na zem. Zapálil si cigaretu a do rytmu jakéhosi holandského kvarteta se pohupoval na svém houpacím křesle.
Cípatá zem Deodola Kočky - 2. část
Oba muži seděli vprostorné místnosti, která měla patrně sloužit jako obývák. Dalo se to odvodit ze sedací soupravy, jejíchž pět křesel bylo rozmístěno po všech šesti koutech a dvě znich byly potaženy bůvolí kůží. Podél jedné stěny stála borovicová knihovna, před kterou se rozprostírala světlá pohovka, která byla rozložená na postel. Na ní se povaloval Woody.
Cípatá zem Deodola Kočky
Nebyla to složitá transakce. Koupit dům. Všechno by šlapalo jak hodinky nebýt těch lidí, nad kterými si pan Kočka právě lámal hlavu.
„Nabídněte si.