Písmák No name
Prodléval na kolejích
Šel zatouživ po spojení kolejnic levé s pravou
Zteřelé pražce
syčely travou do omrzení
Čekám
Čekám kdy můj případ přijde na řadua čekámkdy se znova stane zázraka čekám kdyněkdo doopravdy objeví Amerikua pláčua čekámkdy bude objevenonové symbolické západní pomezía čekámkdy naše orlicedoopravdy rozepne křídlavztyčí se a poletí rovněa čekámkdy Věk úzkostiklesne mrteva čekámkdy vybojují válkukterá zabezpečí světuanarchiia čekámkdy konečně padnouvšechny vlády a pořád čekámaž se znova stane zázrakČekám na nový příchod spasitelea čekámkdy náboženství znova ožijea zachvátí naši zemičkua čekámkdy dozrají Hrozny hněvua čekámkdy dokážou že bůh je vlastně amerického původua fakt čekámkdy uvidím Boha v televizipostaveného v kostele na oltářijen jestli trefíten pravý kanála dostanou jasný obraza čekámkdy se znova bude servírovat Poslední večeřes nějakým novým extra pikantním chodema pořád čekámaž se stane zázrak
Čekám kdy budou volat mé čísloa čekámkdy život můj skončía čekám kdy přijde táta domůa řekne můžeš jíta čekámkdy atomové pokusy skončía čekám celý šťastnýkdy se situace ještě pořádně zhoršía čekámkdy to vezme do ruky Armáda spásya čekámkdy lidský zástupsklouzne někde ze skálys atomovým deštníkem v rucea čekámkdy se Bůh rozhoupea čekámkdy budu připraven na smrtneboť země jenž mě má přijmoutje země bez dědických poplatkůa čekámkdy lesy a zvěřznova vyreklamují zemi pro sebea čekámkdy už se vymyslí způsobjak zničit všechny druhy nacionalismuaniž by museli někoho zabíta čekámkdy měsíce budou padat jako kapky deštěa čekámkdy milenci a plačícíbudou ležet vedle sebeaž se stane zázrak
Čekám kdy bude překročen Velký předělmezi životem a smrtíkdy tajemství věčného životaobjeví nějaký praktický lékařa navždy mě zachrání před jistou smrtía čekám kdy život začnea čekámkdy bouře životapominoua čekámkdy napnu plachty ke štěstía čekámkdy zrekonstruovaný Titanik dorazí do Amerikya filmová a televizní práva budou mít předem zakoupena domorodcia čekámkdy ztracená hudba znova zaznív mé dušiaž se stane zázrak
Čekám na den kdy všechno na světě bude jasnéa čekámkdy Labe ta řeka starápřestane plynout tiše v dálkolem venkovského klubua čekámkdy nejjižnější jihskoncuje s reorganizacík vlastnímu obrazua čekámkdy sladký kočárek smrtise se mnou zhoupne dolůa vezme mě domů na ostrov sv. Obodya čekámkdy ostrov sv. Obody přijde na toproč jsem tam tak sáma čekámkdy Bůh vyhlídnez Vyhlídkové horya zjistí že ÓDA NA MRTVÉ VOJÁKY je ve skutečnosti fraškaa čekámkdy přijde odplataza to co Amerika provedla Tomu Sawyerovia pořád čekám až se stane zázrak
Květen
Ležím na zádecha sítí Tvých černých vlasůmžourám do slunceNaše nahá jáv trávě na strmém svahuTvoje tvář vedle méBůh se modlí za rychlý konec naší láskyVšechny rozpalujekvěten, víno a sluncesex a plno přátelNaše těla žhavíuž pouhý dotekSlunce pere do Tvých zada Tvá páteřse svíjí v křeči jako had
Svět
Počet obyvatel explodujea slunce nosí brýlea mraky mají kalhotyA Třetí světová válkabude válkou proti Třetímu světuzatímco hordy bezdomovců zaplaví světa slunce , slunceodnáší mrakA každé etnikumse hlasitě domáhásvé etnicityA slunce se kalí a temnía starý Muž na Měsícikterý býval negativem slunceteď halí svou tvář do mrakukterý ho odnáší pryčA nová studená válkaje válkou s velkým bohem computerema její mantrou jeJai Ram Jai Ram CD Rom CD Rom Jai RamZatímco celý svět se točína internetech nebo outernetechv obrovském mystickém prázdnuvirtuálním vakuuv obrovské obrázkové bedněsvětaA její obrazovka je plnámalicherných sporůbojů a náletůa virtuální armádyřinčí za noci
On
on je z těch proroků kteří se vrátiliOn je z těch pejzatých proroků kteří se vrátiliVe Starém Zákoně nosil plnovousale oholil se jejKolem krku má mikrofonkdyž recituje poeziia on je víc než jenom jeden básníka on je stařec který stále píše báseňo jednom starcijehož každá třetí myšlenka je SMRTa který píše báseňo jednom starci jehož každá třetí myšlenka je SMRTa který píše báseňJako ta kresba na krabici Ovesných vločekna níž je člověk který drží krabicina níž je kresba člověkakterý drží krabicia člověk je pořád menšía pořád vzdálenějšíkresba zmenšují cí se reality saméOn je z těch proroků kteří se vrátiliaby uviděli aby uslyšeli aby zařadili revidovanou zprávu o mé smrtio současném stavuzmenšujícího se světaOn má v očích zŕybářské háčkyjimiž zaseknekaždou stopu existencejimiž zachytí každé šněrovadlo šeptandyo povaze skutečnostiA jeho oko se upřena každou zatoulanou osobu či věca čeká až se ta věc pohnejako kočka na mrtvou bílou myšs podezřením že v sobě skrývánějaký malý klíč k existencia on laskavě posečkájestli se mu neodhalí samanebo samo nebo sáma on je mírný jak beránek Božírozsekaný na šílené řízkyA sebere každý podezřelý předměta sebere každou osobu či věcpřezkouší ji a ohmatá jijak bílá myška kousek provázkuo němž si myslí že je to živá věca škubne s ní aby promluvilaa škubne s ní aby obživlaa škubne s ní aby promluvilaOn je kočka která se plíží v nocia vyspává své budhovství ve fialové hodiněa naslouchá jak se tři ruce chystají zatleskata čte si zápis své lebeční kostisvůj hieroglyf existenceOn je užvaněná slepičí prdelka na holion je dvounohá přenosná vysílačkaa drží si telefon u uchaa drží si telefon u ústa slyší SMRT SMRTOn má jednu hlavu s jedním jazykem který visívzadu v ústecha mluví nějakou zvířecí řečía člověk si vymyslel jazykkterému nerozumí žádné zvířea jeho jazyk vidí a jeho jazyk mluvía jeho vlastní ucho slyší co se říkáa přiléhá k jeho hlavěa slyší SMRT SMRTa on má jazyk aby to vyslovil´jazyk kterému žádné zvíře nerozumíOn je kráčející rozčísnutý kmens okem jak díra po suku uprostřed hlavya to oko se točí ven i dovnitřa vidí a je šílenéa je šílené a vidíA on je šileným okem čtvrté osoby jednotného číslao které nikdo nemluvíon je hlasem čtvrté osoby jednotného číslajímž nikdo nemluvía který přesto existujes dlouhou hlavou a šaškovskou tvářís dlouhými šílenými vlasy smrtio kterých nikdo nemluvíA on mluví o sobě a on mluví o mrtvýcho své mrtvé matce a tetě Růženěo jejich dlouhých vlasech a dlouhých nehtechkteré stále rostoua vracejí se v jeho řeči bez manikúryA on se vrátil se svými černými vlasys černýma očima v černých botácha s velkou černou knihou své zprávy o mé smrtiA on je velký černý pták stojící na jedné nozeaby slyšel až se mu zvuk života sám odhalíaby to slyšel skořápkou své mozkové kůrya mluví jako by zpíval aby unikl z vlastní kůžea klove do ní jazykema ťuká na ni okema vidí SVĚTLO SVĚTLO a slyší SMRT SMRTo které nikdo nemluvíProtože on je hlava s vizí hlavya jeho pohled je pohled ještěrkya jeho rozhalená vize jsou dveřeve které stojí a čeká a slyšíruku jež ťuká a tleská a tleská a ťukámoje SMRTProtože on je svou vlastní extatickou iluminacía svou vlastní halucinacía svým vlastním umenšovatelema jeho oko se točí v zmenšující se hlavě světaa slyší můj orgán jak říká SMRT SMRTtu hluchou hudbuProtože on přišel ke konci světakde uviděl měmoje mrštné tělo učiněné slovema říkám slovo které slyším ve svém tělea to slovo je SMRTSMRT SMRT SMRT SMRTSMRT SMRT SMRT SMRT SMRTSMRT SMRT SMRT SMRTSMRT SMRT SMRTSMRT SMRT SMRT SMRT SMRT
Pes
Pes kluše kam chce po ulicia vidí skutečnosta věci které vidíjsou větší než on sáma věci které vidíjsou jeho skutečnostOpilci ve dveříchMěsíce na stromechPes kluše kam chce přes ulicia věci které vidíjsou menší než on sámRyby na novináchMravenci v díráchKuřata v oknech U Jiříhos hlavami o kus dálPes kluše kam chce po ulicia věci které větřípáchnou tak trochu jak on sámPes kluše kam chce po ulicikolem louží kolem malých dětíkolem koček kolem doutníkůkolem hospod kolem strážníkůNemá nic proti policajtůmNeví jenom co s nimia tak je nechá běží dálkolem mrtvých krav naražených na hákypřed řeznictvímRadši by sežral křehkou krávunež tuhého strážníkaačkoli obojí by mu přišlo k chutiA běží kolem továrnya běží kolem babičkya běží kolem benzínkyBojí s benzínkyale nebojí se babičkyačkoli to co slyší je velice zarážejícívelice skličujícívelice absurdnípro smutného mladého psa jako onpro seriózního psa jako onMá ale vlastní svobodný svět v kterém žijeVlastní blechy které si koušeNenechá si dát náhubekbabička je pro něhojen dalšípouliční lampaPes kluše kam chce po ulicia má vlastní psí život který žijena který myslío kterém meditujevšeho se dotkne všechno si očichá všechno prozkoušívšechno vyšetříbez výhody křivého svědectvíten skutečný realistase skutečným příběhem k vyprávěníse skutečným ocasem jímž to vyprávískutečný živýštěkajícídemokratický peszabývající se skutečněsvobodným podnikánímkterý má co řícto gynekologiimá co řícto skutečnostia jak ji viděta jak jislyšets hlavou trochu na stranuna rozích ulicjako by ho zrovnaměli fotografovatnagramofonové deskyjak nasloucháHlasu svého pánaa jak se dívájako živý otazníkdovelkého gramofonumatoucí existences divotvornou dutou trouboukterá pořád vypadá na tože z ní už už vytrysknenějaká vítěznáodpověď
Ozvěna
Nikdy nebylojednoduché čekattiše sedětByla tu ještě jiná cestadálkak překonání-jako kdyby ozvěnaviselave vzduchu už předema byla slyšet dřívnež slovo zazněloJaká byla láskaa kudy a jak se tam dostala
Dřepíme na srazu lásky
Dřepíme na pláži láskymezi Picassovými mandolínami plnými pískuzahrabanými krtky kteří neznají jediné tajemstvímastnými papíry od svačinyklepety mrtvých krabůa otisky hvězdic
Dřepíme na pláži láskymezi mořskými pannami vyvrženými na břehjejich uřvanými dětmi a plešatými manželya neumělými dřevěnými zvířátkys nohama ze lžiček na zmrzlinukterá chodí a milují jenom proto aby se najedla
Dřepíme na srazu láskybezpečni tak jak jen dřepící mohou býtmezi loužemi zbylýmipo slaných přívalech sexua sladkých proudech spermatua zplihlými ptáčky pohřebenýmido měkkého masa písku
A dosud se smějemea dosud běhámea dosud se vrhámedo člunu láskyale je tam větší hloubkaa je mnohem pozdějinež si myslímea všechno jde ke dnua všechny záchranné pásky lásky nás zradíA my pijeme a topíme se
Socha
Stavěli sochu svatého Františkapřed kostel v úzké postranní ulicikousek za náměstímkde ptáci nezpívalia slunce vycházelo včaspřesně podle rozvrhua zrovna začalo svítitna sochu svatého Františkakde ptáci nezpívaliA spousta starých lidípostávalo kolemv té úzké postranní ulicikousek za náměstíma díval jsem se na poťouchlé dělníkyjak zdvihají sochuřetězy a jeřábema různými jinými nástrojiA spousta mladých reportérův slušivých šatechzapisoval si slova jednoho mladého knězekterý všemožnými argumentysochu podpíralA po celou tu dobuzatímco ptáci nezpívaližádné Pašije svatého Františkaa zatímco diváci vzhlíželik svatému Františkovis rukama vztaženýmak ptákům kteří tam nebylijsem jako velmi středně vysoký a velmi cudně obnaženýmladý mužs velmi dlouhými a rovnýmislámovými vlasypřioděn jen velmi malýmlistemna velmi konkrétním místěchodil pořád mezi zástupem po celou tu dobua nahoru a dolů a dokolakolem svatého Františkas očima sklopenýma po celou tu dobua zpíval jsem si pro sebeCo jsem mohl říct fantastickému medvídkovi z dětských herco jsem mohl říct bratrovico jsem mohl říctkočce s tlapkami budoucnost co jsem mohl říct matcepo té chvíli kdy jsem ležel jako opilýv ohnutých květechna horkém asfaltukde kapradí zmalátnělo v poryvechmatčina dechua ptáci zešílelia vrhali se střemhlav ze stromůa zobali se země ještě teplou moji krev
Vrženo na břeh
Vrženo na břeh srdce se zmítá a lape po Tobě ,Lásko´bláhová ryba která chce uhryznout dechz dužiny vzduchu
A nikdo tam kdo by ji slyšel umíratve smutném křovíkolem něhož svět uhánív nadutosti asfaltu a nedbáníjsi tu jenom Ty, Lásko
Pohled
Ten den v Parku u Zlaté brány přicházel muž se ženoupo nekonečné loucekterá je loukou tohoto světaMěl zelené kalhotya v jedné ruce neslodřenou starou flétnua žena měla hroznové vínoa podělovalazrníčkykdejakou Veverkujako by každé zrnko byl docela dobrý vtipA pak šli ti dva dálpo té nekonečné loucekterá je loukou tohoto světaa pakna velmi odlehlém místě kde zasněné stromypůsobily dojmem že čekaly celou věčnostjen na něsedli si spolu do trávyani se na sebe nepodívalia jedli pomerančeani se na sebe nepodívalia kůru házelido košíku který si podle všeho přinesli jenom proto a ani se na sebe nepodívaliA pak si muž svlékl košili a tričkoale nechal si kloboukna stranua beze slovapod ním usnulŽena tam jen tak seděla a pozorovalaptáky jak létají kolema volají na sebeve ztichlém vzduchujako když pochybují o existencinebo chtějí přivolat něco zapomenutelného
Ale pak nakonecse také natáhla na znaka jen tak tam ležela adívala se do prázdnaa přejížděla prsty po staré flétněna kterou nikdo nehrála potom se konečně na něhopodívalaa naprosto nevyzpytatelným výrazemv němž jenom jeden děsivý pohledbyl plný strašné deprese
Zlo
Zlo zlo zlo zloSvět je zlýŽivot je zlýVšecko je zlýkdyž jedu na koni nenávistikterý má na oku klapky zlakteré mění svět ve zloZlo ohřívá smrt Zlo je jasně hořící beránekZlo je láska smažená na rožnia otáčená kolem své osyZlo je ječné zrno v oku vesmíruzavěšené na řechtajícím koni který jde v noci za mnoudutou ulicís klapkami na očíchZlo jsou zelené rukavice obrácené narubyvedle dvojitého martinyna koktejlovém stolkuZlo je opilec s koňskými zubyZlo běží za mnoumá nohy z klihuprchám. Zlo vyrazí dech hostůmpo koktejlových večercíchUbohé drahé tělo není zléOsamělé maso není zléAle zlo číháv mém oknějsem ze zla šílenýZlo je dvacetiletý puberťáksedí v mé úchylné mysliZlo je existence mimo mou hlavuspící či bdícíZlo prochází poslepufiltračními kanálky mysliv opilých vizíchv nichž chodí kůňkůň který mě chce sežratKůň požírá vědomímám z něho strachprchámnenávidím Tě zlýšílený koniJá zešílímaž umřuale jezdit na šiléném koni zaživato je jistý druh umíráníkaždý šílený den jedna smrtjsem z toho blázenZlo mě chce chytitKůň jde po mněmá na očích klapkyKůň chce abych nasedlKůň chce abych na něm jelbez uzdyprchám před nímnohy na ramenoumám strachnechci umřítale musímprotože kůň přišel ke konci světakůň je to mrštné tělo učiněné slovema říká slovo které slyším ve svém tělea to slovo je SMRT
Přátelství
S věčným rizikem že se zesměšníma zabijukdykoli vystupujunad hlavamipřáteljá jsem akrobatšplhám k vysokému lanu které jsem si sám upletlbalancuju na paprscích očínad mořem tvářía zvážím každý krok než se rozhodnukdy přejít na druhou stranu dnekdy předvést výskokykdy lehkonohé prostocvikya další vrcholné trikya to vše aniž si dovolímzaměnit cokoliza něco co to může býtPoněvadž jsem svrchovaný realistakterý nutně musí postřehnoutnapjatou pravdunež zaujme novou pozici nebo udělá další krokna plánované cestěk vyššímu stupnikde Přátelství stojía důstojně čekáaby předvedlo své salto mortaleA játen malý chaplinovský mužíkbuď dokážu nebo nedokážu zachytit jeho věrnou věčnou podobukdyž rozpjjaté letí vzduchoprázdnemexistence
Pávi
Pávi promenovalipod nočními stromyjen ztracený měsícje hlídalkdyž jsem se tu noc za láskou vydalHrdlička sladce cukrovalaA zvon tu noc vyzváněl dvakrátjednou když se láska zrodilaa podruhékdyž zemřela
Sen
Ta světelkující smyslnostkterou tak milovalo mé mládíje už teď pomalu za mnoujak země snůkde Ty anděl hořečného spánkutančíš jak divav tajemných závojíchskrze něž touhazírá a pláčeA tančíš dosuddosud tančíša dosud ke mně chodíšs udýchanými ňadrya diskrtétnimi rtya (ach)rozzářenýma očimaa to vše ve snu
Krása
Já nespal s krásou celý života neomílal jsem pořád dokolajejí nejvykřičenější půvaby
Já nespal s krásou celý životani jsem s její pomocí nelhala neomílal jsem pořád dokolaže krása nikdy neumíráale že lehává sama mezi lidmi jiného světaa jen jim je známatak vysoko nad bojištilásky
Je nad tím nade všímó anoSedí na nejpřednějšíchstolicích jiného světatam nahoře kde se ředitelové scházejía vybírají lidi pro nesmrtelnostA ti s krásou spalicelý životA ti se živili ambróziía pili rajská vínatakže vědí bezpečně jakkrásná věc je radostnavěky ach navěkya že se nikdy vědomě či bezděkynemůže beze stop zmizetv nicotě peněžních ztrátÓ ne já nespalna matracích značky \\\"KRÁSA S POHODLÍM\\\"jako onipln děsu v noci vstátze strachu abych třeba nepropáslnějaký pohyb který by snad krása mohla udělat
Ne já spal s krásou podivínsky po svéma párkrát jsem jsem se s krásou lačně miloval v postelia tak ze mne vystříkla nějaká ta báseňa tak ze mne vystříkla nějaká ta báseňna tenhle posraný svět
Moje loď
Stěžeň se chvěje v tichu pod nárazyZe stěžně padá slabounké světlozelené, bíléNa horizontě průzračné nebe, po bouřceostrá zeleň a zlatoA bílý čtverec lucerny stožáruosvětlující tajemství noci-oknoa z něhoaž k zemi lana, zlatý trojúhelníka bílá koule kouřes hudbou , již není slyšet nad kruhem , do kterého naráží tiševoda.
Noc a den
A slyšel jsem učenného astronomajak nám přes staletí vykládáže pouhým okem pozorovalna oblozehrstku hvězdkteré byly těsně vedle sebea jak se díval pořád hloub a hloubbylo jich tam víc a víc
s nekonečným počtem namačkaných hvězdv miliardách Mlěčných drah a mlhovinZ čehož tak usuzovat že v těch nekonečných dálaváchmusí být místoMUSÍ být místokde všechno je světloa že světlo z toho místa tam vysokokde všechno je světlose k nám zatím nedostalocož je důvod proč tu ještě máme Noc
Až ale nakonec to světlo dorazíaž se nakonec dostane až semta část dne které teď říkáme Nocbude mít bílou oblohu a budou na ní malé černé tečkymalé černé díry tamkde kdysi byly hvězdy
A potom na tom symbolickém a tak poetickém místěkteré bude patřit námbudou z nás naše vlastní věrné stínya svítit budem sami soběna zemi zapadajícího slunce