První jarní imprese bez ženy
Diamantově ostré paprsky slunce pronikají nebem, aby rozsvítili modré nebe na hladině každé kaluže – tom rozkládajícím se těle hromady sněhu.
Na modré obloze přelétají malé mraky , které nevypadají nijak jinak - než jako malé mraky.
Pod nimi stále krouží káně a hledá na poli myš – nebo možná vzpomínku, jako já na tom nebi.
Vane svěží intenzivní vítr , voní po něčem, co asi znám léta a nutí mě běžet bahnem a klopýtat zplných sil kterýmkoliv směrem.
Mlýny melou
Schoulený v křeči, svíjející se na podlaze se slzami v očích,
může znít můj život poněkud nešťastně.
Ale jsou to jen slova. Nálada bez kontextu. Jako:
mrtvá prostitutka
Psaní ze samoty
Obejmutý starý radiátor -
lidského tepla simulátor.
Melancholie těch všedních dní -
všedních, jak polární záře nad Plzní.
Závislosti těla a srdce
Při pohledu do krabičky -
vtipný svinský ruličky.
Při pohledu na hulení -
tolik času k promarnění.
Odpočívám
Odpočívám
Písmen sotva na dva řádky -
seznámení se zvířátky.
Pod písmeny krátké datum,
Poločas rozpadu
Všechno ještě krásně voní
a hříchů na srdci jsme prosti.
V uších mi jen prudce zvoní -
budou se mi lámat kosti.
První leden
Za oknem se válí nový rok,
na oko stejný jako ten minulý -
dlouhý čas zesnulý.
Tak jaký bude první krok.
Bahno
Na porytém poli,
po kolena v blátě listopadové plískanice
hledám na pokraji sil myšlenky, které jsem v některém z těchto údolí -
před léty zasadil.
Podzim
Kousek od obchodního domu,
nadjezdu,
bufetu s párky
a prázdných lidských schránek,
Stoletá vzpomínka
Ze strašně staré krabice vytáhnu všechny ty fotky,
které tam člověk ukládá, aby je již nikdy nespatřil.
A vrásčitými dlaněmi hledám na druhé straně obrázků
dveře do tehdejší chvíle.
Narozeninová
Dva plus pět je sedum, nebo dvacet pět,
podobáš se vředům, není na čem lpět.
Je to hodně na krávu, ale málo na vola,
tak tuhletu zábavu - šířím kolem dokola.
O Věčnosti
Den je krátký 24 hodin,
dlouhý jak 1440 minut
a nekonečný jako 86 400 sekund.
,,,