Písmák Půlnoční kovboj
Stál tam proti slunci, oči dokořán. Slyšel ptáky zpívat v povětří a docela blízko dusot koňských kopyt. Napadlo ho, že se posadí do trávy. Ten zelený šustivý koberec miloval.
Nedorozumění
Slova a slzy
ruku v ruce
ti šlapou po štěstí
andělé bosí
Když...
Když nastavíš
svou dlaň
tam proti hvězdám
tak skvrny na slunci
Sladko-erotické blouznění
Touhou planu
Chtíčem hořím
V neřesti se zmítám
Myslím jen na něj
Zimní mlsání
V cukrárně na rohu
propadám iluzi
u dortu u kávy
sladké sny probouzím…
Život
Uplakaný ráno
mi smáčelo vlasy
země je studená
jak pohledy lidí
Naděje
V odlescích skel
rozbitých zrcadel
sbírám své poztrácené já
vítr mě roznesl
Zčernalo nebe
Zčernalo nebe
a shořely klasy,
jež hřály se na slunci před chvílí.
Jen ďábel se směje,
Sochy v prostoru
Vylétly k oblakům
dva páry křídel
bezbranní,
jsme sochy v prostoru
Babičce
Stromům čas vrásky
drásá do kmenů,
tvé jméno je dávno už
vyryté na stěnu
Sedmikráska
Umírá tiše sedmikráska
v otázkách je či není láska.
Bělounké plátky okvětní
rozfoukal vítr po poli
Pod skalním převisem
Pod skalním převisem
naváté listí,
mrholí.
S posledním dopisem
Buďme na sebe zas chvilku hodní...
Buďme na sebe zas chvilku hodní,
nač čechrat vlny nesvárů,
proč střádat výčitky den po dni
a přivádět svou krev zas do varu.