Padá, nevidím, zvoní, neslyším
Přál jsem si útulný byt, lásku v něm a zábavnou práci,
teď všechno mám, a štastný nejsem - jaksi
a proměnlivě modrá obloha je,
listí na stromech stále roste a padá a voní,
Krátký kroky
Země se točí rychleji, ale ze mě si nic nedělej.
Pletou se mi kroky, pletenou šálu nehledej.
Je zmoklá jak ty roky, který jsem doufala,
že objevím dva stonky, co rostou do blaha,
Bez pravidel
Zelené štěstí jemodré jak sedmikráska,
a deštník vlhne tam, kde země suchem praská,
v souši, kterou jetel zarůstá,
v polední poušti tma je naprostá.
Mimo dohled
Sednu si na chodník - na cestu mrazící,
na níž už čekají obrysy vměsíci - ze tmy,
hledící na mě - ty stíny
mlčící - bez těla - tvořící marně
Cyankáli
Jako kameny - vlečou mě po zemi
mé myšlenky, samy sebou unavené,
jsou ostré a otupělé rozbité sklo mořem
vyplavené - já sbírám na břehu
Zlob se, prosím
Ted už vím, co nad mlhou ti řeknu,
jako domek z květů z louky,
stejně se to všechno zhroutí,
tak už zazdi tu tvoji řeku,