Písmák Let´s be
Let´s go to bar for a drink
and chat about life,
watch TV or anything
but don´t mix the love.
Pro telátko jménem 269
1. Čerstvý vzduch a zelená louka
slunce si pluje po modrém nebi
veselá kráva píseň si brouká
a o zlých lidech vůbec nic neví.
Dívám se Ti do očí...
Dívám se Ti do očí. Jsou unavené, plné bolesti a strachu.
Bolesti ze zničeného těla, bolesti, kterou Ti celý život způsobovali. Bolesti z odtržení od Tvých dětí, které Ti hned po narození kradli a Ty jsi spoutaná vždy jen sledovala, jak se jejich vzdalující očí vpíjí do Tvých: „Mami, bojím se.
Zoufalství
Jako hozená do propasti,
kde není se čeho chytit,
jako uprostřed hluboké noci,
kdy hvězdy přestaly svítit.
Život je absurdně perverzní
Život je tak absurdně perverzní,
když cestou od tebe mijim tvou krásnou ženu
když do cynismu musím oblékat svou něhu,
když nesnesu Slunce a nesnesu den,
Nevěra
Dvě sklenky vína
a polibek do vlasů.
Pak pohladil tvář.
Dvě těla zpocená
Žena
V chlastu jsem nestřídmá,
v životě jakbysmet,
cynická nestvůra,
zkurevenej svět.
Zkouřený kapr
Točím se dokola. Točím se kolem své osy. Začíná působit odstředivá síla. Letím.
Romantika ve dvou
Miláčku, vždycky jsi tak krásně líbal. Vývar z tvého jazyka je to nejlepší, co jsem kdy jedla. Jsi výborný. Ale ten tvůj prázdný výraz, ten je pořád stejný.
Pohádka o ztraceném štěněti
Potkali se v lese. V tom nejděsivějším a nejstrašidelnějším lese, co kdy viděla. Kam se podívala, tam byly nějaké oči. Dívaly se na ni odevšad.
Pejskovo vyprávění
9. února roku 2001 jsem se narodil své mamince a společně s bráškou a sestřičkou jsme bydleli v takové obrovské bedně. Někdy začátkem března přijeli nějaké obludy a pořád si mě, měho brášku a sestřičku chovali. Ne, že by se mi to ze začaátku nelíbilo, ale musím se přiznat - hrozně jsem se bál.
Deprese
Vysílená a ustrašná utíkám před ní
a naivně doufám ve svou výhru.
Však ona jak šelma svou oběť honí
a obě víme, že utéct nestihnu.
Za zavřenými dveřmi
Oblékám si máminu noční košili, ulehám do její postele, tisknu k sobě plyšového medvídka od ní. Polštář je už celý provlhlý od mých slz. Jak já toho hajzla nenávidím.
Přesně si vybavuji svou první vzpomínku na jeho výstup.
Večer v moři
Na pláži byly dvě, tři rodiny a pár jedinců se koupalo v moři. Ne nebi se objevovoaly překrásné
reliéfy tvořené paprsky zapadjícího slunce, mraky a nebem. Slunce hrající si se svými světlem se
stalo umělcem tvořícím fascinující dílo. Hladinu moře jsem měla u krku a pozorovala vlnu, jak
se na mě valí.
(Mým) milencům
Už zase jsem rozervaná, roztrhaná na kusy,
už zase jsem tvoje a ty o mě nestojíš.
Už zase mám srdce jak v svěrací kazajce,
už zase tě miluju a ty to to netušíš.
Anděl
Sluníčko vysvitá,
dopadá na zem zář,
a já hned před sebou,
vidím andělskou tvář.
Ztraceným
Zase mi přeskočilo, už zase mi hrabe
neboj se mě, ty zasraný srabe.
Vyrvu ti jazyk, uříznu uši,
koukni se na sebe, jak ti to sluší.
Včera a dnes
Šipkovou Růženkou dřív jsi mě zval,
ale čas musel se posunout dál.
Tak místo princezny, sličné a jasné,
zveš mě teď přesněji: „Šílený blázne. “
Nech mě jít
Propusť své otěže a nech mě volně jít
já i ty víme, že by to chtělo.
Fakt mě to nebaví, pořád jen s tebou být,
tak mě už ksakru pusť, mé hmotné tělo.
Zhnusená
Jsem zhnusena vami všemi,
co šukáte za prachy,
čumíte na bedny,
žerete mrtvoly,
Valčík
Je to tak krásné. obrovský taneční sál, mám dlouhé vínové šaty a tančíme. Jsou tam lidé, asi. Nevím.