.city fire.
Bylo něco po půlnoci. Na lavečce za námi ležel člověk překrytý dekou. Z pootevřeného okna auta hrála hudba. Nad městem se táhl jako černá stuha cár kouře.
.anomic.
Odcházel jsem od Adama, bylo devět. Slunce se opíralo do aut na štěrkovém parkovišti. Napadlo mě: tuhle tu zimu jsi přežil.
V autě jsem pustil rádio.
fragment 6
Majitel hotelu je obtloustlý muž. Nosí tmavou košili, kolem pasu bílou látku, která mu padá až ke kotníkům. Celé dny sedí na balkóně a žvýká betel. Občas zařve na někoho ze zaměstnanců nebo třískne dveřmi.
.na moře.
Rodiče obývali hrad posazený na západní straně hory, na které stál kostel s párem do nebe se tyčících kopulovitých věží, podobný očím, hledícím do krajiny. Přistěhovali se do něj se dvěma syny několik měsíců po smrti matčina otce. Prvorozeného zvedal otec k nebi jako zařící hvězdu. Druhorozený, o rok mladší syn, zůstával poblíž matky.
.memorize me.
Občas si ještě vzpomenu. Dnes ses mi zdála. Jak déšť jsi vkapala do ložnice a vešla mi za víčka. Stále ty: v mikině s kapucí, s plnými lícemi.
.rozdíly mezi námi.
Hráli jsme Dixit. Petr vybral jednu z karet a řekl: Majkl.
Majkl je mrtvý, pomyslel jsem si, vybral kartu a dal ji Petrovi. Tipovali jsme, netrefil jsem se.
.smířit se se světem.
Dnes jsem si upekl chléb. Nemám, s kým bych se o něj podělil: jím ho sám.
V horách jsem spatřil ženu: vyšla z chalupy, aby vylila vodu z lavoru. Měla pěknou postavu, rifle, světlé vlasy.
.sky is over.
V posledních dnech se ve mně něco změnilo. Jako bych v sobě zapustil kotvu.
Jsem si jistý, že k tomu došlo mezi lidmi. Před několika týdny jsem byl přesvědčen, že se mohu najít v samotě.
.v noci jsem měl sen.
V noci jsem měl sen. Letěl jsem od kostela křížovou alejí až dolů, do vesnice. Těsně nad stromy, v létacím obleku. Vyhýbal se drátům elektrického vedení.
.pandarhei.
Pozdní odpoledne
Pokud chci opravdu pochopit, je nutné, abych se vrátil do minulosti. Vzpomínky jsou neuspořádané, překrývají se. Nepochybně jsem je pozměnil, aby mi vůbec dovolily existovat.
Dosáhnout uvědomovaného bytí lze jedině tím, že dořeknu myšlenky do konce.
.a tma.
Už to trvá pár dní.
Před sedmou přejedu čipem po čtečce. Zvedne se závora, vjedu dovnitř. Zapadnu.
.let it burn.
"Je to sice blbý, ale musím frčet," řekla mladá žena ležící na posteli a sundala dlaň z hrudníku o pár let staršího muže.
"Je to sice blbý, ale musím frčet," napodobil muž její vysoko položený hlas, posunul hlavu na její břicho a levačkou ji objal pod ramenem.
"Už je to tu zas," řekla naoko otráveně žena.
"Už je to tu zas," zopakoval muž, zvedl se na pravém lokti a hlavu přiblížil k její.
fragment 5
19. 11.
Po půlnoci jsem se probral zimou. Muselo se ochladit nejméně o pět stupňů.
Na jména
"Jaký chceš mít jméno. " zeptal jsem se, potáhl z cigarety a podíval se někam pod její nohy.
"Jméno. " řekla a významně pozvedla obočí.
fragment 4
18. 11.
Noc byla příšerná. Po půlnoci začali psi opět kňučet a štěkat.
reloaded
polibek na uvítanou: předzvěst
parfém mě dokonal
jméno jsi neznala
jen: v modrý vysoký lahvičce
fragment 3
17. 11.
Probudily mě výkřiky. Pod okny pokoje, který obývám, hrají kluci badminton.
Co jsme za generaci
Seděl jsem s klukama na zahrádce. Dovnitř jsem nešel, protože tam seděl bývalej děkan fildy, kterej je už několik měsíců ve výslužbě - jedna z mála osob, ke který mám respekt. Taky si vážím Sebastiana Coa, kterej v osmdesátým prvním roce uběhl 800 metrů za 1:41:73a držel světovej rekord až do mých osmnácti let, kdy ho překonal Wilson Kipketer.
Dohráli jsme petanque, pili pivo a já se zeptal, co jsme za gerenaci.
První máj
Je ráno a nějakej čas mi trvá, než se zvednu, otevřu lednici a naleju do sebe půllitr džusu. Vrátím se do postele a začnu číst Rozšíření bitevního pole. Už podle přebalu mi je jasný, že tahle kniha bude dobrá. A taky že jo.
Nekonečná únava
Ležel jsem v posteli, venku mohly bejt třicýtky. Ležel jsem v posteli a byl jsem neskutečně unavenej. Nic se mi nechtělo. Jen jsem ležel, dýchal ten těžkej horkej vzduch a věděl jsem, že tyhle dny se povlečou.
Diskotéka
"Jdem dovnitř. " zeptal se Luke. Kývl jsem hlavou a šli jsme.
V patře byl stůl a u něj dvě gorily.