Dánsko
nenech se unést,uspat monotonnímhorizontem
událostí
až do útrob země
pustých pahorkatin
sídliště
marně obrušuješ ostré hrany, sám
poškrábaný
na místy odhalené lebce
i vlasy tě opouští
Námluvy
_Namluvy_
<p class="underlined bolded">
Obraz první -
// First act
v zemi zaslíbené
Hledej tajná znamenímaskovaná do rutinyopiš přímku horizontu:sklouzni se hladkou krajinouvyužij minimální třenívysoký standart bezpečívím, že trpíšchronickým nedostatkem vitaminu D,ale věř mi, žecosi tě sem dovedeaž na okraj zešílení:v zemi, kam se jezdí zapomenoutnepodlehniřídkému turismu osaměnínenech se zlomitpověramiže pro tebe
tu nikdo neníje jenomblíže neurčená vzdálenost mezi námi:putuj nížinamibludištěm vodních trubekvede tě ke mě vodovodjsem v utajení maskovaná nehybnostíač mám svůj vlastní šifrovaný kódjsem k nalezení. ---marně opisuješ rýhyje mi lítonemůžeš se vtěstnat do geometrických vzorůdlaždicale stálenavzdory všemu:ne-pře-stá-vejopisovattrajektoriity věčně tvrdohlavé dítěna potemnělém obzoru,bouře se ženehledáš ještě. že ne. jsme blízkov zemi zaslíbenédeštěm.
protože v našem bytě -
Koberce nasákly vodou
a ve stěnách se uhnízdily
rybí šupiny
a my jsme se museli schovat do skříní
po dešti
Buď chvíli
klidný jako moře
co pohltí tě
a rozemele na oblázky
místa do nichž nepatříš
je skoro
sních.
je to prosté
s prosincem
jaro ii
jaro
tak prosím -
neměj mi to za zlé
teď když se všechno dere ven
na kraji města
území pustých hranic
louky
je lemováno
seschlým
ke konci října
nad ránem nasněžilo;
omítky po kolena
světla jsou rozdrobená
a ticho ztěžklé jako horká kaše
jaro ii
tak prosím -
neměj mi to za zlé
teď když se všechno dere ven
jaro se
převážně nepřehledně
tak čekám
pusto deštivo
píšu ti dopis
na zdivo :
jak to mělo být
dnes
v tento náležitě slavností den
tak systematicky rozdělovaný nesmyslnými úkony
jsme všichni nepatrně smutní