Písmák Sen
Jsi snem naivního pornografa,
útočící na titul královny mozambických slz.
Za okny dešťové kapky tichého smutnobití,
ve vzduchu cítit první mahagonový slad tvého hlasu.
Poeto
Poeto poeto, kde jsou zbytky tvé víry
na obloze skrčeny v líhni snových pravd,
básníku cizinče, kde jsou kořeny tvé síly
v křoví falusů tiše kopulují s touhou,
Vztah
Zítra budeš se tisknout po sté k tomu muži,
nabídneš se celá on rozdrásá ti kůži,
mlčky tě zohaví pařáty bez mozolů,
nastal další večer plný slz a bolů.
Noc s tebou
Pokojem si pluje antifoton noci,
ticho v plném bytě násobené tmou,
černé prádlo sundám vzrušen bez pomoci,
vnitřní strany stehen mne v podpalubí zvou.
Láska
Tichá pantomima něhy,
nevinnost zaváta sněhy,
nožičky bázní se chvějí,
neslyšný pro nás dech její.
Odejdu
Napsal jsem kdysi něco o tvé pleti,
lhal jsem ti, že stárnout chtěl bych s tebou,
co říct mám teď, jsi tlustá po dítěti
a tvoje ruce mne stále více zebou.
Krátké setkání
Potkal jsem můzu zmizelou z muzea,
květinu v ruce, růži z bazaru.
Kráčel jsem rychle ze všech sil,
dnem plným divných laických nezdarů.
Labuť
Vodní hladina zbarvuje se krví,
labuť lovená je navždy v moři slz,
lovců tisíce, však není znám ten prvý,
jenž šípem trpkých vět ji srdce proťal skrz.
Hvězdy
Okraje stolu ,co za války se stavěl
mi vryly v bok snad tisíc rýh.
Shrben si píšu do notýsku pravdu,
pravdu o rýhách v bocích mých.
Co když...
Co se stane, když anděl vaz si srazí,
dopadne na zem a zvíří trochu prach.
Co když i ostatní se jeho pádem zkazí,
co když už dávno jsou všichni na marách.
Víra
Mohutná dubová vrata a za nimi tma.
Zima se valí od vytřených dlaždic.
Šourám se papučemi stále vpřed,
jdu kolem lavic od kolen zvadlých.
Nehoda
Nehoda
Kloužu a smýkám se dolů do propasti
a pod mou kapotou si cosi divně chrastí,
výstražně blikají kontrolky mého těla,
Čas
Chviličku strpení prosím,
o nic víc nežádám.
Dejte mi jen trochu času,
moc ho potřebuji.
Podivující se podvodník
Proč je ti smutno vždy, když padne tma
co je za tvým strachem z měsíce
vždyť tebe teď líbám na líce
a historií je Žaneta.
Konec
Ošidná loubení tvého těla
mne lákají skrze bledou látku,
nucen jsem vdechovat tvůj parfém.
Jediná vůně a dokonale mate,