Písmák ***
Óóó, ty jsi úžasná, řekla,
a vrazila jí kudlu do zad.
Urosltý strom vrhal osvěžující stín,
byl domovem ptáků, kteří ráno zpívali pod okny,
Žehlička
Žehlí žehlí žehlička,
kalhoty pro hošíčka,
pro tatínka za chvíli,
bude žehlit košili.
Země
Země to je krásná slečna
ve vzduchoprázdnu nekonečna.
Drsná a přitom nádherná
S Měsícem, se sluhou věčným,
Jak nebýt sám
Možná máš pocit, že jsi sám,
srdce se bolestí svírá,
sedět a koukat, to já znám,
tudy se cesta neubírá.
Budík
Pan Budík má zvláštní zvyk,
dělá všude tik tak tik.
Kdoví co tím sleduje.
Na někoho žaluje.
Smutek
Pomalu, zlehýnka zahlcuje myšlení
odporný skřet
Vyjídá mozek, dokud nezbyde
pouhá slupka
?
Ležím a koukám do knížky,
třebaže vůbec nečtu.
Z kuchyně voní koblížky,
snad to i někdy přečtu.
Vyznání
Copak to děláš, Miláčku.
Děkuji drahým za lásku,
za lásku, co mi darují.
Ptáčkům, že krásně zpívají.
Svědomí
Před malou chvílí jsem se probudil do nádherného sluncem prohřátého květnového rána. Den jako každý jiný, ujišťuji se, i když ve skutečnosti vtom nejzazším koutku duše vím, že to není pravda. Já to musel vykonat. Nemohl jsem dopustit, aby pravda o mém, ještě nedávno tak bezcharakterním životě vyšla najevo.
Sedět, sedět.....
Sedím a koukám kolem sebe. Nikde nic zajímavého. Jen tak sedím a čekám až přijde. Tuším, že to bude každou chvíli.