Písmák Hovory xyw, kapitola 3.
Jarek: Ahoj Wopi, tak jsme tady zase, jsme takový náchylný k tomu, vracet se tam, kde je pohoda, a ty tvoje kávičky začínáme brát jako skvělej relax, to velkoměsto nás někdy pěkně štve, tedy mě, co, Lothare, vodkejvneš mi to taky.
Lothar: Jo, chtělo by to trošku bukoliky, věčně ty davy, auta, člověk na to nemáfurt náladu. Někdy sním o tom, bydlet v horách, na samotě nebo v malý vesnici, ach jo, ale zatím jenom sním.
Wopi: No jo, kdo by o tom nesnil, alei na malej vesnici už jsou dneskamobily a satelity.
Hovory xyw, kapitola 2.
Jarek: Hele, Wopi, říkal mi Lothar, že s tebou byl na kafi, a že ti to vlastně zapomněl říct, o co mu jde. Že prej se styděl nebo co. Já ti to tedy povím za něj. On Lothar je takový vizionářský stvoření.
Hovory xyw, kapitola 1.
Wopi: Ahoj Lothare. Představ si - dneska v noci jsem se díval na hvězdy a něco mě napadlo.
Lothar: Hmm, ale nebude to doufám moc šílený, nerad bych zase slyšel něco takovýho jako včera, říkal to Pavel, že jeho dcera, co je dva roky na drogách, mimochodem je jí patnáct, tak že věčně kreslí různý souhvězí, ze kterejch kapou slzy a krev, tohle fakt nemusím, ale jestli tě to naladilo nějak hezky, tak si to rád poslechnu. Wopi: Šílený.