Písmák městem
jdu sám městem
a kolem se míhají stíny opadaných
listů z hlav všech těch rádoby umělců a
spisovatelů
Prevence
dneska jsem chtěl dát pusu holce
ale nebyla hezká
měla malý prsa a vůbec
na tu bych neměl
o kávě a zlé paměti
světlo je měkký a květy voněj
tak jdu na cigáro
už počtvrtý si ohřejvám kafe v mikrovlnce
nějak na něj furt zapomínám
myslím
Opuštěný v našem snu
pošlapaným snad tisícem bosých nohou
myslím na Bukowskiho a na Cohena
Na starou slečnu prodávající
Svůdkyně
Strhla svůj šat (nevinně)
a vzala k sobě Krista
S ním si pak dozajista
ustlala kdesi ve špíně.
Let it be
Vzpomínám,
kdy jsem tě viděl naposledy.
Skoro prázdnej bar
Jen ty, já a starší dáma
Nevím komu...
Marno mluvit - prázdné věty
žádných slov omluvy není
jenom mlčet - semknout rety
slova činy těžko změní.
Zpověď
Zaprášený kout zaprášeného pokoje
jedinou útěchou z cigarety dým
Ze světa kolem mne vážně mi teskno je
Zpověď svou pošeptám šedivým zdím.
Alenka v říši divů
Jako Alenka v kraji divů,
připadáš si ztracena.
Utíkej dál chodbou temnou.
Slyš, co šeptá ozvěna.
listopad
když se zem dotkne
oblaky sivé oblohy
a místo předehry jen fouká
představení začíná
velikonoční
slavil jsem křesťanské svátky a
jako správný bezvěrec šel do kostela
říkám že bych si dal víno
kacíři se prý scházejí o dva kostely vedle
touha
nemohla bych bejt chlap
vždyť je to jen podlejzání
řeklas to ale
zjevně moc potichu
V galerii
první i poslední obraz kterej jsem tam viděl
byla nějaká věc zelená a mdlá s prstenem z trávy omotaným kolem pasu
a otrávené jablko které kroužilo
nad shlukem hnusných nahých těl
hledání
nalívám si mlíko do kafe
a zírám skrz umatlanou výlohu
podzim ten zvrhlík
svlíká stromům šat
láska je
láska je kurva to je vcelku známá věc
můžeš do ní vrazit když touláš se městem
můžeš jí zkusit vojet slovy omámit
a ještě ten večer jí uvidět nahou
večerní romance (pl.)
je večer zas
celej den sežrala
nějaká obluda ne tobě
nepodobná já vim
Kafe s rumem
Tak jsi jako každý ráno zase otevřel oči a Ona jako každý ráno leží vedle tebe. Bylo by to poetický, kdyby to nebyla jenom rutina. Sleduješ, jak se jí chvějou oční víčka. Snad znovu se jí zdá o… o čem se jí vlastně každou noc zdá.
C'est la vie
já nevím
co ti musím ještě říct
v těch propletencích neutěšených
slov co polykáš
seznamy
seznam osob se kterýma chci mluvit:
za prvé
bych se chtěl podívat
do očí Manon Lescaut
póza
tak jsem dneska - jako správnej bohém -
seděl v parku a čet si
Bukowskiho, kouřil a pil
strašně teplý pivko
Zatmění
Volně kráčíš městem
a noc líbá zem.
Lampy už vyhasly
I mraky užírají
Zamilovaný
Láska je můj žaludeční vřed,
kterej vyrost potom,
co jsem tě láskou sněd.
Zima v Šalingradu
Trochu nám prší, trochu nám sněží.
Do práce šalinou dojedeš stěží.
Půl města nadává, že musí pěšky,
největší skeptici vytáhli běžky.
absinthová
k ránu u silnice
sedí a dívá se
co to její kouzlo
zas jednou vyvedlo
Zeď
tupý zírání do kolejní zdi
kterou nějakej kretén popsal
krví svojí ženský
krvácela celý týden
...
Vidím umělece zhrzené touhou po dokonalosti
Umírající duše plynoucí tmou
Člověk zabíjí pro ideály netušíc
že on sám je ideálem
Prvomájová
Je pozdní večer - první v máji
mladí si myslí, že jsou v ráji.
Večerní máj je lásky čas
na chlapce touha leze zas
Holoubci
Tři šediví holubi
skáčou po ulici
hledají co do huby
v odpadkových koších.
Básník
On tam stál.
V onšuntělém kabátu značkycizí.
Intelektuál, básník nebo jen obyčejný hipster.
Díval jsem se na něj.
Můra
Jedné chladné noci
jsem opět snil.
V tom snu jsem byl motýlem
vdechujícím
Splín
Lásky splín mě sžírá.
Uzavřen ve svém světě
čekám na tu pravou.
Ona však nepřijde
Poslední
Pohledím na mrtvé tělo mé múzy.
Zemřela sešlostí tohoto světa.
S očima dokořán, plnýma hrůzy,
v ruce - vyhaslá cigareta.
Hospodské verše
Stojím tu obklopen chladem.
Mezi svými nejsem sám.
Opojen chmelem a sladem -
snad se domů domotám.