Písmák Rozeklaným slovem
z knih a modliteben
stísněn smích si tropím
nemám v sobě nebe
jenom nízké stropy
Boží sloup
Kposlední úseku cesty vyrazili zeSamoje lodí. Nebyla to ovšem žádná expediční loď. Najali si jednu ztěch zarezlých rybářských bárek schraptivým, unaveným motorem abeze všeho moderního vybavení. Tam, kam pluli, by jim beztak bylo všechno moderní vybavení platné asi jako tučňákům španělština.
Havrani
Zkontroluju ve zpětnym zrcátku, že už opravdu všichni vylezli ven. I ten chlap v myslivecký vestě, co smrděl hnojem, jak kdyby ho vezl po kapsách. Zvednu se, v kolenech mi zapraští, aprojdu uličkou dozadu, kdyby si někdo něco zapomněl. Po cestě zpátky vymetu kusy zaschlýho bláta, přičemž samozřejmě to ještě nezaschlý rozmažu.
Vyšší forma
Housenka se uzavřela ve svém obalu a přetváření započalo. Hladký červ se měl stát motýlem. Nebylo na tom však nic krásného, ani velebného. Pro housenku to znamenalo jen tmu a bolest a neodvratnou smrt.
Děda
Tramvaj drncá a já se prohlížím vjejím špinavém okenním skle. Je mi skoro čtyřicet a nejsem zrovna pěkný chlap. Přesponěkud hloupé brýle namě zírá upocený oválný obličej sdvojitou bradou a velkými kouty vřídkých vlasech. Nadpáskem vybledlých riflí trčí rosolovité břicho, ramena mám dávno rozměklá, povislá a schovaná vkomunistické šusťákové bundě.
Chlopeň
kdo by teď běhal po kostelech
v té zimě když mě hřeje láska
když krásná dívka v hlavě stele
a srdce chlopní mlaská
ZVONY
Hradčany Petřín noční Praha
hra světel značně otrlých
pod nebem prázdno sníh se zdráhal
padal jen pohled do ulic
Liberský kostelík
poztrácels rozum jenom se kocháš
pak zásek v chůzi údivem
k nebi se tyčí nehybná socha
ostrý střet skály s kladivem
Neautorizovaný portrét světce
(Karlu Satoriovi)
spleteným prstům zbělely klouby
modlitba ticho po zrnech
padá sníh závrať a kdesi v hloubi
Železnice
(Bogdanu Trojakovi)
výtluky oken
dům drobí štuku
po zuby cihel vykostěn
Prostupy
rosteš mnou a proto prý tu
ztrácím klid a integritu
zmatený jak bankéř v lese
reset reset reset
Záchvěvy
tehdy když mělo noční ticho oči
takové že se bál pohnout
slýchával rezonovat tmu
pod temnými údery
Tanec marionet
I.
dřevu ve tvých dlaních
stín vyřezal rysy
jak i den se sklání
Z poznámek a glos
(Bylo nebylo)
jsou dny tak navrstvené
že za každými dveřmi dveře
že jizba na jizbu
Boží mlýny
kul se země na kuželky
jaro leze z brlohu
chytám múzu (když ne lelky)
o kom o čem. o Bohu
Co přešli mlčením
měl pro ni jen oči
pohled napjatý od sukně
až tam kde z jejích kroků
rostla dlažba
Pomatenec
(Friedrichovi Nietzschemu)
vrhal si pod nohy stín
a šlapal na něj
zarputile