Písmák Karakuri Nataku - 1 - Narození
Kapitola - 1 - Narození
Pootevřel jsem oči a ospale se zahleděl na dřevěný strop.
Kde to jsem.
Rozhlížel jsem se kolem. Všude okolo mě byly dřevěné loutky v různých stádiích tvorby.
Stínová hra – Hra 9. – Stín
*** Juta Nazo
Zachumlal jsem se do deky. Někde na pomezí snu a reality jsem si všímal, že je jiná než obvykle. Jenže mi bylo teploučko a nechtěl jsem se vzbudit. Co když to byl krásný sen.
Stínová hra – Hra 8. – Pět živlů <část 2.>
*** .
Zíral jsem na karty. V první ruce jsem svíral skoro všechny elementy a i pár dobrých úrovní. Bohužel jsem neměl žádný pár, ale soudě podle jeho úšklebku, už musel mít dobré karty.
Stínová hra – Hra 7. – Pět živlů <část 1.>
*** Juta Nazo
Pamatuji si na venkovní zahrádku obklopenou policisty a páskou a pak jsem měl zase prázdno. Zase se „to“ muselo stát. I když jsem z toho byl vystrašený, byl jsem rád, že se mým kamarádům nic nestalo. Máma si nade mnou starostlivě povzdechla.
Stínová hra – Hra 6. – Nešťastná sedma
*** .
Seděl jsem na zádech mého sovího pobočníka a přemýšlel. Za ten krátký čas jsem se postavil několika soupeřům, ale ještě víc jsem narazil na podivné situace. Pro lidi byly zřejmě obyčejné a samozřejmé, ale pro mě jako pro stín byly nepochopitelné.
Stínová hra – Hra 5. – Řeč karet
*** Juta Nazo
Kroutil jsem naraženým ramenem. Vůbec nechápu, jak se mi to mohlo stát. Vlastně mám zase výpadek paměti. Dumal jsem nad tím celou neděli, ale na nic jsem nepřišel.
Stínová hra – Hra 4. – Návštěva temnoty
*** Juta Nazo
Naštěstí jsme s mámou našli v second-handu obnošenou uniformu, ale mě to nevadí. Jenže když jsem další den šel do školy, šeptalo se kolem spoustu znepokojivých zvěstí.
„Slyšela jsi to. Kráska prý zešílela.
Stínová hra – Hra 3. – Falešné zrcadlo
*** Juta Nazo
Dneska byl ve třídě větší šum než obvykle. Rozneslo se, že k nám do třídy přijde nová spolužačka. Jako všichni jsem se na ni těšil. Doufám, že má ráda hry.
Stínová hra – Hra 2. – Slepá střelba
*** Kai Hiwari
Už Jutu sleduji tři dny. Chodíme spolu na oběd, doprovázím ho domů a navštívil jsem i jeho pokoj. Přišlo mi divné, že v dnešní době nemá někdo počítač nebo pořádný mobilní telefon. Ten jeho vypadá jak z minulého století.
Stínová hra – Hra 1. – Dýka štěstí
Začala obědová přestávka tak jako každý školní den. Uhladil jsem si trochu svoji uniformu světle zelené barvy. Lemy měla žluté a taky takové knoflíky. Měla i vysoký límec, který obepínal krk.
Nindžaburai
Venku padal sníh a kolem krbu se semkl hlouček prcků. V houpacím křesle seděl dědeček a bafal z dýmky. Volnou rukou spočíval na kostkované dece na klíně. Děti k němu toužebně vzhlížely, očekávaje další z neuvěřitelných příběhů.
AvaCom
Vzduchem prolétaly neuterem poháněné lodě, které byly ještě lepší než ty neutronové. Začínal nový den v Xedu. Protáhla jsem se a zívla. Oblékla jsem si stříbrnou kombinézu s vyšším límcem, jak nám předepisovala poslední móda.
Tenki - Démonická pošta
„Poštá. “ křičela jsem na mladou ženu v krásném kimonu posetém květinami.
„Ach, můj módní magazín. Už jsem se nemohla dočkat.
Apokalypsu? Ne, děkuji, já radši mazací olej.
„Kdo jsi. “
„Jsem AXT-502. Umělá inteligence. “
„Jaký je dnes den.
Širosawa
Utíkala jsem do staré školní knihovny na okraji města. Nikdo ji nenavštěvoval, protože nová budova byla vedle mé školy. Nacházela jsem tam nejen místo pro učení, ale i úkryt před pošklebky spolužáků. Jmenuji se Sawa a mé jméno znamená bažina.
Mikro tlachy
„Tohle jsou zbytečná data. ” řekl AI pomocník a sežral mi domácí úkol.
Jsem vir, byl jsem virem a virem zůstanu. Jsem na to taky patřičně hrdý.
Smyslem života je...
Smyslem života je…
Připadám si jako kočka na dešti, a to ani neprší. Mám mizerný život, i když se to v mém případě nemůže brát příliš vážně. Být polomrtvým nebo položivým není žádná slast. Každý vám jde po krku místo toho, abyste jim šli po krku vy.
Pověry kam se podíváš...
Byl krásný slunečný den. Ptáčci zpívali a štěbetali jeden přes druhého. U prašné cesty pod menším, ale velmi košatým stromem, seděl mladík. Měl na sobě otrhané farmářské oblečení, slaměný klobouk, který poznal lepší časy a sandály z rýžové slámy.
Vyletěl ďábel z krabičky
„K čertu s tím. “ nadávala jsem na knihy, které mi už zase spadly na hlavu. Kopanec spustil další lavinu veteše. Prachová mračna mě zase vyhnala do přízemí.
C-L
Ve velkém domě se jednoho rána rozvalovala mladá slečna. Sluníčko krásně hřálo a větřík přinášel vůni ze zahrady. Skrz zeď prošel lehce průsvitný mladík s delšími hnědými vlasy a hnědýma očima. Měl na sobě černý oblek, bílou košili a rukavice.
Ty už odcházíš?
Město bylo zahaleno mlhou či smogem. Přes všudepřítomný smrad to bylo těžké poznat. Vítr ulicemi proháněl odpadky sem a tam a zase zpátky. V dáli štěkal pes a za chvíli se k němu přidal další.
Kyouchou - Prokletý
Žít mečem, zemřít mečem. Takový je osud každého, kdo jej vezme do ruky. Někdy lze osud změnit a zemřít rukou traviče. Jindy to nejde a skončíte s čepelí v hrudi.
Měsíční zahrada
"Hej, přestaň se flákat a pojď mi pomoct. " zakřičel jsem na Androida. Vypadal naprosto jako člověk, jen jeho pohyby nebyly tak úplně plynulé a rychlé.
"Už jdu.