Písmák Deset bodů k radosti
Katrin se dívala na černošskou dívku před sebou. Uvědomila si, že jsou vlastně stejného věku, ale přesto jí July přišla o tolik mladší.
Seděly naproti sobě vkřesílkách restaurace. Ještě nebylo otevřeno, jen občas přišel někdo zhostů na check-in.
Popi
Lavičky vkošickém parku jsou špinavé stejně jako vkaždém jiném. Slunko je ještě hodně vysoko, ale přece jenom trochu pofukuje. Vnádražní hale bylo na umření.
Sbatohem na zádech si připadám, že se mi zmenšily nohy, že se pod tou tíhou zasunuly kosti do sebe.
Kocour
I.
„Ty se bojíš, Péťo. “ smála se ostrým, zvonivým smíchem. „Vždyť to byl jenom srnec.
Mělo by být
Vprvní chvíli měla vztek. Jenže pak pochopila.
Ondra to myslel přesně tak, jak to řekl. Nepřemýšlel nad nikým jiným než nad sebou.
Bylo jich pět
Zvláštní pětice. A nešlo si nevšimnout, že je mezi nimi napětí – že nejsou jen skupinkou přátel na výletě. Ztoho černovlasého kluka sálala energie. Budil pozornost – a užíval si to.
Vůně dobromysli
Držela mobil u ucha a dívala se na prašné ulice města. Zrovna před chvílí se rozhodla, že jet za Pavlem by nemělo smysl.
Šimon pořád mluvil. Představovala si ho, jak stojí někde na louce, s výhledem na starý dům, zpoza hor jdou černé mraky.
Spletené pravdy V.
Adam se vydržel nevyptávat na Felixe sotva čtrnáct dní. Pokaždé, když se od něj Linda vrátila, přišel za ní a začal mluvit, o čemkoli jiném a někdy hodně nuceně; čekal, jestli se prořekne, jestli se o Felixovi nezmíní. Ale Linda si dávala pozor, něco totiž slíbila. Taky věděla, že se nakonec sám zeptá a že to tak bude lepší.
Spletené pravdy VI.
„Lžeš,“ řekla Felixovi. „A vím, že si to taky moc dobře uvědomuješ. Co ale nevím je, jestli si ještě vůbec pamatuješ nějakou pravdu. “
Překvapeně se na ni díval, nebyl od ní zvyklý na přímá nařčení, na jakákoli silnější slova.
Spletené pravdy IV.
Když se jí Adam zeptal, kde byla, chviličku váhala sodpovědí. To, že se za Felixem staví znovu, se rozhodla snad ještě vjeho pokoji; snad při pohledu do očí pana Konečného. Ale trvalo jí pak několik dní, než se skutečně odhodlala.
Felix byl hodně překvapený; a ona měla strach.
Spletené pravdy III.
„Kouřím, jenom když jsem naštvaný,“ řekl Adam, když došli k zastávce. „Což je poslední dobou nějak často. “
Pak se na Lindu podíval: „Vím, žes to stou návštěvou myslela dobře. A proto jsem taky šel, víš.
Spletené pravdy II.
ADAM
(o pár týdnů dřív)
Nejprve ji napadlo, že se vůbec nezměnil. Až pak, když se na něj podívala podruhé, uvědomila si, že to tak není. Zestárl, ztváře mu zmizely rysy chlapeckosti, i vlasy, o dost kratší, mu trochu ztmavly.
Přesto ho poznala až příliš jistě, na první pohled, i když jen utržený.
Spletené pravdy
FELIX
Vstoupila do pokoje a pozdravila pana Konečného.
„On tě stejně nevnímá,“ řekl jí Felix, tehdy, když přišla sama poprvé. „Takže si před ním na tyhle zdvořilosti hrát nemusíš. Kdybys mu místo ,dobrý den‘ řekla, ať si políbí, bude na tebe valit oči úplně stejně.
Není důvod padat
„Nemyslel jsem, že to bereš vážně. “
„Proč ne. “ řekl; i když věděl, ale chtěl si nechat tenhle naivní pohled, proti kterému bylo docela zbytečné cokoli namítat.
Naházel jsem si věci do batohu.
Pavučina
Držela se žluté tyčky, na kterou sotva dosáhla, a lehce se pohupovala. Nedívala se na nikoho ani na nic, možná viděla úplně jiný svět, než který existoval pro nás ostatní vtéhle tramvaji. Houpala se do rytmu, asi si vduchu zpívala nějakou písničku. Usmívala se.
Tomášův svět a já
Poznala jsem ho hned; a vprvní okamžik mě snad ani nepřekvapilo, že ho vidím, jako by se svět kolem skládal zúplně jiné hmoty.
Pak mě napadlo – jako první věc: Vždyť by měl být o kus starší. O notný kus starší.
A pak mě napadlo: Jak to, že jsem ho tak jasně poznala, když takhle mladého jsem ho viděla naposledy před deseti lety.
Tři
Taťána
Probudila se několikrát za noc, i když tušila, že Klára nepřijde. Ale stejně měla párkrát pocit, že slyší otevírání dveří, tiché kroky na chodbě. Nechtěla vycházet zpokoje hned, nechtěla, aby Klárka věděla, že nespí. Ani ji nechtěla nachytat.
To já!
„Říkal jsem ti, že máme vyjít dřív,“ zamručel muž stenkýma nohama a velkým pivním břichem.
„Nemohla jsem to tam tak nechat,“ řekla žena vrůžovém tričku, které těsně obepínalo její tučné tělo. A dál mlčela, i když měla chuť říct mnoho věcí.
„Koukni, už jede.
Dobrou noc
Je to jako čekání na spánek vnoci, která nekončí. Nepřichází slastná úleva nevědomí a na východě stále nesvítá, jako by se slunce někde zapomnělo. Zapomnělo si dát budík a vstát do práce.
Se vstáváním do práce měl problém celý život.
Ta cizí v ní
„Slíbila jsi mi, že už to neuděláš. “ Je naštvaný, je taky smutný, ublížený. Dívá se na ni a je rozhořčený; asi i právem. Ona přivře oči, přemůže pláč.
Jindra
„Myslela jsem si tehdy, myslela jsem…“ co si myslela. Že potřebuje žít. Intenzivně a právě teď, prostě zoufale žít… a neuměla to, pořád se plácala nějak po povrchu, nic ztoho, co chtěla, aby bylo skutečné, skutečné nebylo… a naopak byly skutečné věci, které by nejradši ze světa, ze sebe, vyškrtla.
Teď, na hraně dospělosti, už se nedokáže ponořit do svých emo nálad, do kterých se tak ráda halila, které pro ni měly kouzlo, i když věděla o jejich umělosti… Teď ji nezbývá, než si uvědomit skutečný svět kolem sebe a naučit se vněm žít.
Zvláštní náhoda
Nabídla mu, aby ji předběhl. Drobná hezká holka, usmála se na něj. A prý kolik toho má ktisku, že ona jde vázat diplomovou práci, takže to bude na dýl. Podíval se na ni.