Písmák nesmrtelný
tisíc let a tisíc rolí
tisíc jizev, co jen bolí
při pohledu do okolí
hlavu skloní
Barvy
Ze spáru temných myšlenek
co nejou vidět navenek
neutečeš.
S bledou tváří a černou duší,
Ty
nastup do života
ve svém už jsi jela dlouho, tak zkus trochu mého
já jsem jen uživatel všeho možného a chtěl bych trochu tvého
na dně jsem našel malý kousek, tak ti ho dám
Anglodchod
postavit zeď a roztáhnout dráty
ať si to vyžerou ostatní státy
nechceme útisk a finanční ztráty
královský maminy a přičmoudlý táty
darmoděj
po domech hledá zbytky lásky co mu ukradli a rozprášily do ulic
podlitýma očima vidí hnus, nenávist, bídu a nic víc
potulný pes vkrajině sviní a hyen
nabízí duši kmání, lhostejně opomíjen
pro Ivušku
až poslední roztaje sníh
vezmu tě do dlaní svých
a lehouknými pohyby
rozpráším všechny tvé pochyby
Křídla
Jednou za čas - snad každý den
roztáhnu křídla, větrem unášen.
Sedím a čekám na svobodu
až ocelový slavík spustí svoji ódu.
homo sapiens?
Kdyby lidé měli stejný vztah k Zemi jako k tomu, kdo ji údajně stvořil
možná bych se svého stáří v klidu dožil.
ODPAD
Znovu jsem se zhluboka nadechl a zmizel pod hladinou. Moře bylo příjemně teplé a světlé, avšak zdálo se být úplně bez života. Mělké pobřeží se táhlo kam až oko dohlédlo a všude byl jen jemný žlutý písek pokrývající celé dno. Pátral jsem po náznacích života.
plíhalovoloviny
Rána chudého muzikanta
Ksnídani jen chleba kus
k tomu hořké černé blues
Honzíkovi lentilky
nenázvuhodná
Přepadl jsem chovnou stanici holubů.
Jó vy se smějete, ale já za to dostanu přes hubu.
Přepadat holuby to se prej nesluší,
v těch jejich výkalech já jsem až po uši.
Bulvární
Traktor ryje řádky řepy
Vprostřed pole Řepka dřepí.
Celý den tam pěkně vdřepu
Řepka Vlaďce sbírá řepu.
minutová
Na stole stojí rozpitá sklenice,
zase mně přejde kus chladu z lednice.
Zapálím cigáro a potom další,
zase jsem o jednu minutu starší.
nebe
„Věříš vnebe. “
Anabel dopila pivo, típla cigaretu a narovnala se na posteli. „Cože. “
„No jestli věříš vnebe.
Love story
Stalo se mi to vúterý. Té zimy byly noci jasné a mrazivé. Sebral jsem pár polínek zproutěného košíku a hodil je do krbu. Chatu zalilo teplé světlo a odhalilo pochmurné obrazy a trofejní paroží na stěnách.
Skřítkové
Slunce líně padá k zemi
na kapradí smutně spal
nožky vmechu roztažený
hlava leží opodál.
země vzdálená III
Brašna se vším všudy je vynález pocházející změsíce Bibulon, který je obydlený jednou velmi šťastnou rasou, která je vyvinutá zrostlin, avšak dnes, po miliardách let evoluce, nese všechny znaky lidské společnosti, včetně téměř humanoidního vzhledu. Vyšší trojděložné rostliny z Bibulonu se postupně staly natolik inteligentními, že pocítily touhu prozkoumat svět okolo sebe. Za dalších dvě stě milionů let se jim podařilo zbavit se kořenů a opustit jak se říká rodnou hroudu. Začali prozkoumávat Bibulon a moc se jim tam líbilo.
země vzdálená II
Uprchlá vězeňkyně pospíchá krajinou, jak nejrychleji může. Občas se letmo ohlídne na klopýtajícího muže za ní. Má na sobě jen jeho kabát, který stejně jako její ananasově žluté vlasy vlaje ve větru. Když Anně připadalo, že jsou dostatečně daleko, zastavila a počkala na Seda.
země vzdálená
Vdivokém a neznámém koutu galaxie existuje malý, takřka miniaturní měsíc, který obíhá kolem malé, takřka miniaturní planety. Je to ale velice zajímavá planeta plná života. Na několika světadílech se rozprostírají divoké lesy, osamělé pouště i sídla prazvláštních bytostí vysoké inteligence, kteří si říkají lidé. Kontinenty zeširoka objímají oceány, a oceány ještě více zeširoka objímá blankytně modré nebe.