Písmák Poslední soud
Nádherná chladná noc, ohňostroj a moře hvězd.
Měsíc ještě nevyšel na jednu znespočetných cest.
Včerných očích bez naděje odráží se strach a vina,
Svědomí pořád nepřichází, schovává se – děvka líná.
Svítání v duši
Paprsek slunce mě pohladil po tváři
Hřál a do mý cely zbetonu vnesl naději.
I vtlustý betonový zdi,
co před světem mě chrání a uzavírá
Neobyčejně obyčejný příběh
Ty kdos mou tvář zastřel černým závojem noci,
Pro mě byls větrem boží mlýny pohánějící
Byls sladkým slovem, něžným pohledem, nejjasnější myšlenkou
Žili jsme vříši divů a já byla Alenkou
Existence ztracených nadějí
Sen, kterej ukrývám vdlaních se rozplývá,
Otáčím kohoutkem zloby, když Bůh se nedívá
Pocity vnímám a dávám, slova jdou stranou
Střídavě procházím nebem a pekelnou branou.
Zakázané ovoce
Miluju doteky dvou nahých těl,
chtěla jsem všechno to cos i ty chtěl,
Tak sladce chutnal tvůj vlahý polibek,
kdopak by hlídal teď ručičky hodinek.
Slova
Slova jsou vystřižený kousky pravd,
slov je málo a uměj zatraceně dobře lhát.
Důležitost zkušenosti
Nepoznal přátelství kdo neměl rád,
Nepoznal dětství kdo nechtěl si hrát,
Nepoznal lítost kdo nelitoval,
Nepoznal lásku kdo nemiloval.