Písmák Navzdory mrakům pálím dál
Jen jsem se zeptal proč a jak.
Hned oheň na mne plivl drak.
Knebesům vypálil můj prak.
Rozčísl kámen hustý mrak.
Nejen v neděli
Nejen v neděli může být cesta samotným cílem,
kde potkáváš slony s hlavami štěňat, kterak okusují větve vánočních stromků,
pod kterými jiní trvale ulehli do země.
Scizím podezřením na lidské travičství pokračuješ dál, abys pozoroval blízké stromy polámané vichřicí.
Jednotlivosti a celky
rok je na odpis
a půle vzdálená současnosti
s deseti prsty na milované podlaze
ve vzpomínkách létají motýli
Poděkování za jeden úsek cesty
v pěti letech zdaleka nemůže být všechno napsáno
a není to ani nijak důležité
zneužívaná poezie pomáhala k sebezáchově
ale přišel čas se jí omluvit
Mrtví v dešti
Slyš ponuré krákání, havrana
s urousaným peřím.
Kostelník zvoní klekání, vrzání dalo vyniknout
trouchnivějícím dveřím.
Odraz vnitrozemí
Na světě všechno je a není
těžko rozpoznat indicie,
hlavou jde odraz vnitrozemí,
nad tebou svatá policie.
Takové básně
Takových básní píšou stohy,
dá se jim věřit nebo nedá,
některé rozvinou tvé vlohy,
z ostatních žaludek se zvedá.
Dvojí, pojí, hojí
Na svět máme pohled dvojí,
s realitou též se pojí.
V JZD už krávy dojí,
nesmysly se v rýmech rojí.
Legenda o bílém jestřábovi
V daleké zemi se usadil národ Tibeřanů. Jeho příslušníci se po celá staletí honosili dlouhými černými vlasy do úrovně pasu. Za jedné letní bouřkové noci byl v královské osadě pod horami počat prvorozený syn místního správce. Chlapec se zpočátku ničím neodlišoval od ostatních dětí.
Obyčejné setkání
Potkal jsem ho úplně obyčejně.
S letlampou a modravým odleskem zaschlé pěny na holení v jeho tváři.
Vedle nás spadli tři ptáci. Přesto hejno letělo dál.
Smysl
Dnes nám již nechybí slov ani svobody
jen naše ubohost odvěká svazuje
morálkou plácli jsme jak šutrem do vody
sám sebe především každý tak zrazuje.
Přes okno
hlasy hučí z chodníku
přerušovány agresivními motory
šeď města i na oknech
přes tu špínu sem tam