Písmák Pod rouškou noci...
Černá a temná čeká.
Čeká na svou příležitost.
Příležitost, kterou jí dáváme jen my.
My, kteří se jí bojíme.
V pavučině
Mé myšlenky jak
chmýří létájí v bezvětří.
Jsem spoutaná svou volností.
Šeptají:
Strážce pyramidy
Vysokoškolský profesor Vladimír Nezvěd se rozhlédnul kolem sebe. Všude byla tma, až na malý kužel světla vycházející z profesorovy baterky. Nezvěd se nadechnul, pomalu a rozvážně jako by byl vzduch v pyramidě vzácný. A taky že ano - kdo z obyčejných lidí dýchá vzduch pyramidy.
Jednorožec
Dusot kopyt do rozbahněné země. Hříva, tak bílá jako čerstvý sníh, vlající ve větru. Obrovské bílé skvostné tělo, ozářené podzimním sluncem. A dlouhý stříbrný roh blýskající se v studeném podzimu.
Kniha
Kniha
Tíživé ticho Městské knihovny odvádělo Aliciny myšlenky od úkolu, jehož řešení právě hledala. Mysl jí odmítala pracovat, místo toho se naplnila jakýmsi otupujícím hukotem, který jí nedovolil přemýšlet.
Naštvaně zaklapla tlustou knihu, v které se právě snažila najít řešení úkolu z fyziky, která nikdy nebyla jejím oblíbeným předmětem. Přešla k polici, do které kniha patřila a snažila se ji vtěsnat do řady tlustých bichlí s tématem fyziky.