Písmák Loutkář - část 1.
Z dlažby chodníků se zvedlo mokré šero. Slušní a bohabojní občané se chytali k spánku, zatímco ruch velkoměsta dozníval vhalasu krčem a jiných podniků pochybné pověsti. VLutécii, městě múz, hlavní metropoli Galicijského království, očividně do této kategorie spadala i velká starobylá budova, napůl ukrytá ve stínech rozlehlého parku. Zjejího nádvoří se hrnulo světlo spolu sebzučícími hloučky mladých lidí.
Loutkář - část 2.
Vzduch byl ledově chladný, svíral hrdlo při každém nádechu, vlhkost zalézala pod kůži. Nevšímal si toho, hřálo ho vnitřní vzrušení. Konečně, konečně ten zatracený nadutý mastičkář vyloudil ztěch svých baněk a zkumavek to, co potřeboval. Až do teď byl každý jeho pokus neúspěšný.
Loutkář - část 3.
Ubytovali ho vmalém, prostě zařízeném pokojíku ve druhém patře. Tam teď stál u okna a díval se ven, na náměstí. Okna nevěstince naproti němu rozmarně svítila do noci. Ani jedna zjeho obyvatelek dnes ale nevyšla ven.