Písmák Krvavá Luna
ONA:
Ukryta v galaxii - zřím já v dlani mé - konec cesty vím.
Třpytivou rosou kreslím, kapky jenž zkanou na polštáři z hvězd
zůstávám v osamění svou
Marnost či žití? Možná bytí
Brodím se
V marnivosti plytkosti a zbytečnosti svého ega
bloudím
mezi opravdovostí sebevyjádření a ohavností sebeklamu
Jabloňová pana a Jinochův kočár
Dívám se - jak stíny stromů - Tančí
Vlní se pod pouliční lampou - Hrají si
A střípky znebeského plátna Shlíží …
Tu scenérii tanců větrných
Amore ex clavicularum
Láska z klíčních kostí
Ty stíny, jenž kreslí na mou tvář - holým větvím vévodí
A v tiché záři světelných let rozplynou se vnic…
. . .
In Nomine Amoris, Venite !
Padající list připomněl mi .
tajemství ukryté v Mlze mysli mé
Vzpomínka za devíti Branami
zamčena v touze po cíli
Kdo je Vrah?
Tma tiše našlapuje
Mlha šeptá na víčka
. . .
Ostří pomalu se vkrádá
Princi z Orionova pásu
Perlo z hlubin moří - vylovím Tě ze spárů temnot propastných
Něžně pak zlíbám hladkou páteř slabin Těla tvého
Třpytivá hvězdo jdi už spát - však Víčka tvá se bouří
Hvězdným prachem posypaní motýli- vylétli mi z břišní dutiny
Bez Hranic
Tvá dlaň když hladí tu mojí, JSI .
Jako Bůh když seslal požehnání na rozpálenou Zemi
Vesmírem uháním nadsvětelnou rychlostí
V tom bodě Zlomu - stanu se TVOU součástí
Jsem to já?
Jsem hříšná Skála
Tělem puklá ozvěna na na na
Voda jenž v zimách ukrutných zamrzá
Rozpálená poušt i chladná noc